ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.1682.2020.3
sp. zn. 20 Cdo 1682/2020-224
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobce P. F. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem se sídlem v Brně, Arne Nováka 4, proti žalovanému R. M. , narozenému XY, bytem XY, o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 248/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2019, č. j. 17 Co 216/2018-164, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3 2019, č. j. 17 Co 216/2018-164, a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 6. 2018, č. j. 8 C 248/2016-137, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Prostějově k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 6. 2018, č. j. 8 C 248/2016-137, kterým byla zamítnuta žaloba na vyloučení motorového vozidla XY ze soupisu majetku v exekuci sp. zn. 018 Ex 02559/16, vedené u soudní exekutorky Mgr. Lenky Černoškové, Exekutorský úřad v Prostějově (výrok I), dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok II).
2. Odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou dne 8. 7. 2016 soudu prvního stupně se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by z exekuce vedené proti povinnému L. K. ve prospěch oprávněného R. M. (v tomto řízení žalovaný), prováděného soudní exekutorkou Mgr. Lenkou Černoškovou, Exekutorský úřad v Prostějově, pod sp. zn. 018 Ex 02559/16, bylo vyloučeno výše specifikované vozidlo, dále že proti povinnému L. K. podala již dříve dne 27. 1. 2016 návrh na nařízení exekuce oprávněná M. Z. pro částku 970 000 Kč s příslušenstvím a Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 29. 1. 2016, č. j. 15 EXE 6/2016-19, provedením této exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu, Exekutorský úřad Přerov. Soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána v exekuci sp. zn. 103 Ex 03225/16, vyhotovil dne 1. 2. 2016 protokol o soupisu movitých věcí povinného, do něhož zařadil i předmětný automobil. Tyto listiny povinný převzal dne 5. 2. 2016. Od této doby věděl, že je proti němu vedena exekuce ohledně předmětného vozidla na základě exekučního návrhu oprávněné M. Z. pro částku 970 000 Kč. Přestože byl povinný soudním exekutorem řádně poučen, že nesmí po doručení vyrozumění o zahájení exekuce nakládat se svým majetkem obecně a výslovně s majetkem, který byl předmětem soupisu, tj. s předmětným vozidlem, uzavřel dne 7. 3. 2016 se žalobcem kupní smlouvu, na základě níž mu motorové vozidlo za dohodnutou kupní cenu (495 000 Kč) prodal. Téhož dne byla na účet soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány přijata částka 438 997 Kč, u níž byl jako původ prostředků uveden „získaný úvěr nebo půjčka“. Jelikož pohledávka oprávněné byla vymožena, soudní exekutor usnesením ze dne 14. 3. 2016, č. j. 103 Ex 03225/16-45, exekuční příkaz zrušil.
3. Povinný L. K. ve své svědecké výpovědi před soudem prvního stupně potvrdil, že předmětné vozidlo nabídl žalobci za situace, kdy obdržel výzvu k úhradě zbývajícího dluhu oprávněné ve výši 439 000 Kč, když si byl vědom toho, že tuto částku není schopen zaplatit. Dohodnutou cenu za vozidlo ve výši 495 000 Kč proto žalobce povinnému obratem zaplatil v hotovosti dne 7. 3. 2016. Povinný obratem tyto finanční prostředky použil na úhradu zbývající dlužné částky. Poté došlo mezi žalobcem a povinným k sepisu kupní smlouvy, protokolu o převzetí vozidla a plné moci k přepisu vozidla. Povinný při vědomí zákazu dispozice se svým majetkem uvedl při placení soudnímu exekutorovi jako původ prostředku při vkladu nepravdivě „získaný úvěr nebo půjčka“. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že výše popsané jednání povinného, kterým byla porušena povinnost vymezená v §44a odst. 1 a §47 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „e. ř.“, je absolutně neplatné. Jelikož soud prvního stupně zcela správně zjistil skutkový stav věci a učinil správné právní závěry, odvolací soud jeho rozsudek jako věcně správný potvrdil.
4. Proti výše uvedenému podal žalobce dovolání. Přípustnost dovolání shledává v tom, že odvolací soud řešil otázku uplatnění generální inhibitoria v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, také v řešení otázky doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešené, a to otázky mezí uplatnění speciálního inhibitoria s ohledem ke stavu exekučního řízení. Je-li účelem exekučního řízení primárně vymožení pohledávky oprávněného, popřípadě také přihlášených věřitelů, pak smyslem a účelem obou inhibitorií je ochrana práv věřitelů, k uspokojení jejichž pohledávek je exekuce vedena, před takovým právním jednáním dlužníka, které by vedlo nebo mohlo vést k znemožnění, ztížení či jen ohrožení uspokojení jejich pohledávek. Pokud dlužník ještě před uzavřením kupní smlouvy a předáním a převzetím vozidla zcela splatil to, co dlužil a co na něm bylo vymáháno v rámci exekuce, pro niž platilo generální i speciální inhibitorium, pak již nemohlo jakýmkoli jeho právním jednáním, včetně prodeje jeho majetku, dojít k žádné újmě u jeho věřitelů. K tomuto odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 2613/2011 a rozsudek ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 31 Cdo 4545/2008. Inhibitorium a jeho důsledky je potřeba posuzovat vždy rovněž s ohledem na celkový stav exekučního řízení. Aplikaci závěrů obsažených v těchto judikátech na posuzovanou věc nebrání ani skutečnost, že dlužník uspokojil exekucí vymáhanou pohledávku před formálním ukončením exekuce, tj. vydáním oznámení o skončení exekuce a jeho doručení dlužníkovi. Relevantní je pouze skutečnost, že zákaz nakládání s dlužníkovým majetkem v okamžiku uzavření kupní smlouvy a převodu vlastnického práva dlužníka z důvodu uhrazení vymáhané pohledávky již dlužníka nestíhal. Po vymožení pohledávky tak již exekutor ze zákona není oprávněn činit vůči dlužníkovi jakékoli úkony, které by jej jakkoli omezovaly v nakládání s jeho majetkem. Odvolací soud tak posoudil právní otázku uplatnění generálního inhibitoria na právní jednání dlužníka v posuzované věci, aniž by zohlednil aktuální stav exekučního řízení (splacení celého exekučně vymáhaného dluhu).
5. Pokud odvolací soud pouze ze způsobu, jakým dlužník označil původ prostředků použitých jím ke splacení exekucí vymáhané pohledávky, dovodil uzavření kupní smlouvy před placením dlužníkova dluhu, pak tento jeho závěr o povaze peněžních prostředků použitých dlužníkem k doplacení jeho dluhu není správný. K uzavření kupní smlouvy před splacením exekucí vymáhaného dluhu nedošlo, jak je zřejmé ze shodných skutkových tvrzení dovolatele a dlužníka (žádný důkaz o opaku v řízení proveden nebyl). Na jednání dlužníka před splacením jeho exekučně vymáhaného dluhu je možno nahlížet pouze jako na nabídku k uzavření kupní smlouvy (samotná oferta však porušením generálního ani speciálního inhibitoria není – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4582/2014). Před uzavřením kupní smlouvy také nelze na peníze, které od dovolatele dlužník předem obdržel, nahlížet jako na kupní cenu, když tyto byly co do své povahy jistotou (zúčtovatelnou oproti kupní ceně v případě uskutečnění koupě či vratnou v případě jejího neuskutečnění). Zohlednění stavu exekučního řízení a zejména pak skutečnosti, že v době uzavírání posuzované smlouvy již došlo k úplnému splacení exekucí vymáhaného dluhu, připouští (byť nepřímo) ve vztahu ke speciálnímu inhibitoriu i dovolací soud (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 29 ICdo 47/2013 nebo usnesení ze dne 20. 3. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1840/2013). Podstatné pro právní řešení této věci je posouzení, zda lze platně prodat věc sepsanou do soupisu v rámci vedené exekuce poté, co je splacena celá exekucí vymáhaná pohledávka, byť (pouze) formálně ještě nedošlo k ukončení exekuce. Došlo-li k prodeji vozidla (tj. k uzavření kupní smlouvy a převzetí vozidla, tj. k převodu vlastnictví) až po splacení celé exekucí vymáhané částky, tj. v době, kdy již byl zcela naplněn účel a smysl vedené exekuce (i obou inhibitorií), pak není důvodu rozšiřovat meze působnosti inhibitorií i na tuto situaci.
6. Na základě tohoto dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek v plném rozsahu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
7. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř.
8. Dovolání je přípustné, neboť exekuční soudy se při posouzení rozhodující otázky, zda se u kupní smlouvy uzavřené dne 7. 3. 2016 mezi žalobcem a povinným L. K. prosadí sankce neplatnosti v důsledku porušení speciálního inhibitoria, spočívajícího v zákazu nakládat s vozidlem zahrnutým do soupisu movitých věcí povinného ze dne 1. 2. 2016, ačkoli povinný zcela splnil exekucí vymáhaný dluh včetně nákladů exekuce a nákladů oprávněné, odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
9. Podle §44a odst. 1 e. ř. nerozhodl-li exekutor podle §44 odst. 4 jinak, nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky vznesení námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznesl námitku neplatnosti.
10. Podle §47 odst. 6 e. ř. majetek, který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné.
11. Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 31 Cdo 4545/2008, uveřejněném pod číslem 84/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jímž se odchýlil od závěrů přijatých ve svém usnesení sp. zn. 29 Odo 1070/2006, zdůraznil, že generální inhibitorium slouží k ochraně oprávněného a přihlášených věřitelů, nikoliv však dalších osob či dokonce povinného, který tak může účinně zpochybnit své vlastní úkony v časově neomezené lhůtě. Nejvyšší soud v dané věci uzavřel, že důsledek absolutní neplatnosti právního úkonu povinného pro porušení generálního inhibitoria se neprosazuje doručením usnesení o nařízení exekuce povinnému bez dalšího, nýbrž (jen) ve spojení se stavem exekučního řízení. Není žádného důvodu se domnívat, že by sankcí absolutní neplatnosti měly být postiženy dispozice povinného s majetkem podléhajícím účinkům nařízené exekuce, jestliže usnesení o nařízení exekuce (vůbec) nenabylo právní moci (např. proto, že oprávněný vzal po nepravomocném nařízení exekuce svůj návrh zpět nebo proto, že povinný uspěl s důvodným odvoláním proti usnesení o nařízení exekuce). Stejně tak platí, že není žádného důvodu pojit s příslušným úkonem povinného, porušujícím v době, kdy byl učiněn, generální inhibitorium, sankci absolutní neplatnosti i poté, co po pravomocném nařízení exekuce proběhne exekuce úspěšně (vymožením pohledávky oprávněného) způsobem nepostihujícím majetek, jehož se předmětný právní úkon týkal, nebo jestliže následně (i po porušení zákazu formulovaného generálním inhibitoriem) došlo k zastavení exekuce proto, že povinný po pravomocném nařízení exekuce uspokojil oprávněného mimo exekuci; jinak řečeno, dojde-li k zastavení exekuce, aniž byl exekucí postižen majetek, s nímž povinný nakládal v rozporu s generálním inhibitorem, považují se úkony, jimiž povinný s tímto majetkem nakládal za trvání exekuce, za platné. Je tomu tak proto, že tzv. generální inhibitorium slouží v mezích zahájeného exekučního řízení k ochraně oprávněného a přihlášených věřitelů a uplatní se tedy jen při prosazování této ochrany, je-li porušením zákazu zmařen účel exekuce na úkor osob zákazem chráněných. Tam, kde oprávněný, případně přihlášení věřitelé, se svým nárokem v exekuci uspějí bez zřetele k tomu, že povinný s částí svého majetku nakládal v rozporu s generálním inhibitoriem (pohledávka oprávněného, potažmo přihlášených věřitelů, je uspokojena z jiného exekucí postiženého majetku povinného), netřeba dovozovat i poté absolutní neplatnost takového právního úkonu povinného.
12. Shora uvedené závěry poté našly své uplatnění např. v usnesení ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 2613/2011, nebo v rozsudku ze dne 4. 12. 2019. sp. zn. 20 Cdo 1503/2019, v nichž Nejvyšší soud uvedl, že uspěje-li oprávněný, případně přihlášení věřitelé, se svým nárokem v exekuci bez zřetele k tomu, že povinný s částí svého majetku nakládal v rozporu s generálním inhibitoriem (pohledávka oprávněného, potažmo přihlášených věřitelů, je uspokojena z jiného exekucí postiženého majetku povinného), není žádného důvodu dovozovat i poté absolutní neplatnost takového právního úkonu povinného.
13. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 11. 2015, sen. zn. 29 ICdo 47/2013, uveřejněném pod číslem 87/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v souvislosti se zpětným posouzením kupní smlouvy sjednané v rozporu se speciálním inhibitoriem uzavřel, že jestliže v době, kdy měly nastat obligační účinky kupní smlouvy, kterou povinný a jeho manželka převedli na třetí osobu nemovitosti ve společném jmění manželů, bylo v právní moci usnesení o nařízení exekuce, soudní exekutor ani oprávněný nebyli v žádném ohledu účastníky kupní smlouvy nebo osobami, jež by převod odsouhlasily, a oprávněným vymáhaná pohledávka nebyla uspokojena, je kupní smlouva absolutně neplatná pro porušení speciálního inhibitoria ve smyslu §47 odst. 4 exekučního řádu ve znění do 31. 7. 2013 (později viz §47 odst. 5 ev. 6 e. ř.). Uvedený závěr se týkal porušení speciálního inhibitoria, avšak vztahoval se k odlišným skutkovým okolnostem; platnost kupní smlouvy zpochybnil insolvenční správce v následně zahájeném insolvenčním řízení (ovládaném odlišnými principy než je tomu u exekučního řízení), přičemž tomu předcházející exekuce sice skončila vymožením (uspokojením vymáhané pohledávky), avšak nikoli z kupní ceny předmětné kupní smlouvy (jinými slovy oprávněný z realizace věci stižené speciálním inhibitoriem žádný prospěch neměl).
14. V nyní projednávané věci bylo zjištěno, že povinný použil kupní cenu k úhradě vymáhané pohledávky včetně nákladů exekučního řízení a že exekuce proto skončila vymožením (viz usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány ze dne 14. 3. 2016, č. j. 103 EX 3225/16-45). Za dané situace nelze považovat kupní smlouvu za neplatnou, jak uzavřel odvolací soud, neboť právě v důsledku jejího sjednání byl naplněn účel exekuce. Nelze rovněž přehlédnout, že na rozdíl od řízení insolvenčního, pro něž platí zásady vyjádřené v §5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), exekuční řízení je ovládáno zásadou priority, tedy že uspokojení pohledávky se domůže nejspíše ten, kdo získá exekuční titul a s podáním exekučního návrhu neotálí. Právní posouzení odvolacího soudu, podle něhož žalobce vlastnické právo k vozidlu z kupní smlouvy nenabyl (a proto lze vozidlo postihnout v následně zahájené exekuci), tedy není správné.
15. Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozsudek odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a podle ustanovení §243e odst. 1, 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
16. Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona).
17. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 12. 2020
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu