ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.1759.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 1759/2020-263
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné MITTELBERG s. r. o. , se sídlem v Olbramovicích 72, identifikační číslo osoby 03106764, zastoupené Mgr. Bc. Lumírem Šindelářem, advokátem se sídlem v Rajhradě, Jiráskova 495, proti povinnému V. Z. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Raichlem, advokátem se sídlem v Brně, Staňkova 103/18, pro 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 81 EXE 1022/2017, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2020, č. j. 20 Co 141/2019-218, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 5 650 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Pavla Raichla.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Brně usnesením ze dne 21. 2. 2019, č. j. 81 EXE 1022/2017-94, zastavil exekuci (výrok I.), uložil oprávněné zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Petru Kociánovi, Exekutorský úřad Brno-venkov náhradu exekučních nákladů ve výši 7 865 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.) a uložil oprávněné zaplatit povinnému náklady exekučního řízení ve výši 55 000 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Focka (výrok III.). Dospěl k závěru, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, na jehož základě je exekuce vedena, není platným exekučním titulem, neboť podkladem je fiktivní půjčka, ke které ve skutečnosti nikdy nedošlo. Podpisy na smlouvě o půjčce i na notářském zápise byly podvodně vylákány D. Č., která v této souvislosti nyní čelí trestnímu stíhání. Původní údajná věřitelka M. P. výslovně prohlásila, že s povinným nikdy vědomě smlouvu o půjčce neuzavřela a žádné finanční prostředky mu nepůjčila. Vzhledem k tomu, že je zřejmé, že dluh povinného vůči oprávněné neexistuje, soud exekuci podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavil.
2. Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. o zastavení exekuce a II. o nákladech exekuce soudního exekutora potvrdil (výrok I.), ve výroku III. o nákladech exekuce účastníků jej změnil tak, že oprávněná je povinna nahradit povinnému na nákladech řízení částku 28 250 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Pavla Raichla (výrok II.), a dále uložil oprávněné nahradit povinnému na nákladech odvolacího řízení částku 11 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Pavla Raichla (výrok III.). Odvolací soud zčásti přejal skutková zjištění soudu prvního stupně, dokazování dále sám doplnil a dospěl k závěru, že provedené důkazy svědčí ve prospěch skutkové verze povinného, v souhrnu utvářejí dostatečně ucelený, přesvědčivý a logický řetězec vedoucí k úsudku, že finanční částku 630 000 Kč (předmět zápůjčky) povinný skutečně od původní věřitelky M. P. nikdy neobdržel. Podpis povinného na notářském zápise o uznání dluhu z této půjčky a svolení k přímé vykonatelnosti byl zajištěn podvodně, kdy A. K. a D. Č. využili tíživé finanční situace a dříve získané důvěry povinného a pod záminkou ručení půjčky poskytnuté M. P. mu D. Č. předložila k podpisu připravenou smlouvu o fiktivní půjčce s věřitelkou M. P. (půjčka však povinnému nikdy nebyla poskytnuta) a pod stejnou záminkou zajistila podpis povinného na notářském zápise. K sepisu notářského zápisu došlo v kanceláři D. Č., povinný jej nečetl a nevěděl, co podepisuje, byla zneužita jeho důvěra k D. Č., jakož i jeho neznalost důsledků tohoto úkonu; povinný je člověkem v tomto směru zcela bezbranným, důvěřivým a naivním. Provedené důkazy ukazují na promyšlenost jednotlivých kroků a postupů, které používala nelegální skupina k dosažení snadného výdělku a obohacení se na úkor povinného a dalších poškozených. Slyšení svědků odvolací soud považoval za nadbytečné, neboť bylo možné vyjít z výpovědí těchto osob před policejním orgánem. Uzavřel, že na základě provedených důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt přesvědčení o tom, že povinný od M. P. neobdržel na základě smlouvy o zápůjčce částku 630 000 Kč, přestože tuto skutečnost následně potvrdil v notářském zápise. Je dán důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože k jejímu nařízení došlo podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, ačkoli oprávněná nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok.
3. Oprávněná přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení následujících otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu:
a) Je možné, aby povinný předmět půjčky od právního předchůdce oprávněné neobdržel, jestliže podepsal notářský zápis obsahující jeho prohlášení o převzetí peněz, a tím přestal být nositelem povinností založených smluvním vztahem?
b) Pokud by povinný smlouvu o půjčce s právním předchůdcem oprávněné nepodepsal a předmět půjčky neobdržel, je možné, aby uzavíral dodatek k této smlouvě a další smlouvy?
c) Je možné z usnesení o zahájení trestního řízení s ohledem na jeho preventivní charakter vyvozovat, zda se trestný čin stal či nikoliv a kdo je jeho pachatelem, a takto určit, že exekuční titul byl podvodně vylákán a je zde jiný důvod pro zastavení exekuce?
d) Je možné přenášet z jednoho řízení do druhého obsah protokolů o výslechu svědka bez toho, aby mu jedna ze stran mohla klást otázky, a takto prokázat tvrzení druhé strany?
4. Dovolatelka uvedla, že smlouva o půjčce byla uzavřena v rámci smluvní volnosti a odporuje pravidlům logického myšlení uvěřit bez dalšího obraně povinného, že předmět půjčky od právního předchůdce dovolatelky nepřevzal. Účastníkům občanskoprávních smluvních vztahů by mělo být umožněno spolehnout se na to, že zcela zřejmý obsah jejich smluvních ujednání nemůže být vyvrácen na základě jeho pouhého popření ze strany účastníka, který nechce nést následky porušení povinnosti ze smluvního vztahu. Domnívá se, že pokud by povinnému nebyla půjčka poskytnuta, neuzavíral by následně dodatek ke smlouvě o zápůjčce a neplatil by sjednané splátky půjčky. Obdobně pokud by M. P. finanční prostředky neposkytla, částku půjčky by neukládala na účet věřitele povinného a nepodepisovala by dodatek ke smlouvě, příjmový doklad a smlouvu o postoupení pohledávek. Odvolací soud chybně uvěřil povinnému a M. P. a pominul logicky navazující sled listinných důkazů, které vznikly v delším časovém období.
5. Podle názoru dovolatelky soudy skutečnost, že exekuční titul byl získán podvodně, vyvodily z usnesení o zahájení trestního stíhání, pominuly však jeho předběžný charakter. Již v ústavní rovině je totiž dáno, že jedině pravomocným rozhodnutím soudu v trestním řízení může být určeno, zda se trestný čin stal a kdo je jeho pachatelem. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1134/2016, uvedla, že pokud není ve věci pravomocným odsuzujícím trestním rozsudkem dáno najisto, že exekuční titul byl dosažen podvodným jednáním, není dán důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
6. Odvolací soud podle oprávněné též pochybil, jestliže neprovedl výslech M. P., jak dovolatelka navrhovala, a převzal její svědecké výpovědi, které provedl soud v jiném civilním řízení a policejní orgán v trestním řízení ve fázi vyšetřování. Citovala závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4132/2018, podle kterého mají-li být z výslechu svědka zjištěny sporné skutečnost, které jsou zásadně významné pro výsledek občanského soudního řízení, nemůže zpravidla provedení výslechu svědka prostřednictvím dožádaného soudu vést k jejich spolehlivému zjištění, neboť soud nemůže posoudit věrohodnost (pravdivost) tohoto důkazu (jeho obsahu) s přihlédnutím k okolnostem nezachytitelným v protokolu, které významně dokreslují celkový názor o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností. Dovolatelka se domnívá, že pokud toto platí pro výslech formou dožádání, tím spíše uvedené platí i pro výslech provedený v jiném řízení. Odvolací soud převzal obsah svědecké výpovědi M. P. z jiných řízení, a nemohla tak být spolehlivě posouzena věrohodnost tohoto důkazu. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
7. Povinný ve vyjádření uvedl, že se oprávněná se snaží navodit dojem, že rozhodnutí vychází pouze z dosavadních zjištění policejního orgánu obsažených v usnesení o zahájení trestního stíhání. V řízení však byla provedena celá řada vzájemně se podporujících důkazů, kterými bylo prokázáno, že k poskytnutí půjčky nikdy nedošlo. K polemice oprávněné, zda je reálné, aby povinný uzavíral dokumenty navazující na neexistující smlouvu o zápůjčce, povinný uvedl, že není možné hodnotit pouze to, zda dodatek ke smlouvě o zápůjčce existuje, ale též i všechny ostatní důkazy (každý jednotlivě a ve vzájemné souvislosti) a teprve z tohoto hodnocení vyvodit logický závěr o skutečném stavu věci. Odvolací soud posoudil všechny důkazy, které měl k dispozici, a na jejich základě je zřejmé, že k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo a povinný se naopak stal obětí důmyslné trestné činnosti. Je absurdní, aby jakýkoliv podvod či trestná činnost mohly být legalizovány tím, že je poškozenému podstrčen dokument navazující na zpochybňované právní jednání. Argumentaci dovolatelky, že není možné na základě usnesení o zahájení trestního stíhání dovodit, že se stal trestný čin, neboť se nejedná o konečné rozhodnutí ve věci, považuje za čistě účelovou, protože oprávněná se snaží vyvolat dojem, že odvolací soud založil napadené rozhodnutí toliko na obsahu tohoto usnesení. Není zakázáno vydat rozhodnutí, které konstatuje nezákonnost exekučního titulu z důvodů zjištěných v občanském soudním řízení předtím, než je pravomocně rozhodnuto v trestní věci, ve které je daná otázka také řešena. Zdůraznil, že soudy při zjišťování skutkového stavu nevycházely pouze z obsahu usnesení o zahájení trestního stíhání, ale byla hodnocena řada dalších důkazů; usnesení o zahájení trestního stíhání mělo jistý podpůrný charakter nasvědčující tomu, že notářský zápis zajišťuje pohledávku, která neexistuje. Není možné po exekučním soudu požadovat, aby jen z důvodu vedeného trestního řízení nemohl rozhodnout o oprávněnosti exekučního titulu. Provedení svědecké výpovědi M. P. povinný hodnotil jako nadbytečné, neboť soud měl k dispozici tři její svědecké výpovědi z jiných řízení, z nichž bylo zřejmé, že M. P. konstantně a shodně nejméně od roku 2016 tvrdí, že povinnému nepůjčila žádné finanční prostředky; protokoly o výpovědích byly oprávněné k dispozici, měla možnost se k nim vyjádřit – že tak neučinila, nemůže jít k tíži povinného, navíc její svědecká výpověď nebyla jediným důkazem rozhodným ve věci. Povinný navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
8. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“.
9. Dovolatelka otázkami uvedenými pod písm. a) až c) zpochybňuje soudy zjištěný skutkový stav věci a nesouhlasí se způsobem, jakým soudy důkazy hodnotily. V souladu s §241a odst. 1 o. s. ř. však dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1373/2000). Tvrzené chybné zjištění skutkového stavu a nesprávné hodnocení důkazů proto není způsobilým dovolacím důvodem. Ohledně otázky pod písm. c) navíc dovolatelka pomíjí, že v projednávané věci nespočívalo posouzení, zda jsou dány důvody pro zastavení exekuce, na vyřešení otázky, jestli byl spáchán trestný čin a kdo je jeho pachatelem; podstatný byl závěr, zda existuje hmotněprávní podklad notářského zápisu, tedy zda byla mezi původní věřitelkou a povinným uzavřena smlouva o zápůjčce.
10. Z formulace dovolací otázky uvedené pod písm. d) a z argumentace, jež se k ní v obsahu dovolání váže, vyplývá, že dovolatelka nesouhlasí s postupem odvolacího soudu spočívajícím v tom, že neprovedl důkaz výslechem svědkyně M. P. a spokojil se s jejími svědeckými výpověďmi zachycenými v protokolech z jiných řízení. Namítá-li dovolatelka, že nebyl proveden důkaz, který navrhla, tvrdí vadu řízení; dovolací soud je přitom oprávněn k případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlédnout pouze v případě, že je dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Tak tomu ovšem v projednávané věci není, neboť dovolatelka nevymezila žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviselo a pro niž by dovolací soud mohl rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat.
11. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že v souladu s §120 odst. 1 o. s. ř. soud není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením jednotlivých účastníků je třeba provést. Je tedy oprávněn posoudit důkazní návrhy účastníků a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede, a současně rozhodnout, že neprovede ty z důkazů, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné nebo které již byly prokázány jinými důkazy. Pokud důkaznímu návrhu soud nevyhoví, musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů důkaz neprovedl [srov. např. usnesení bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 1. 1972, sp. zn. 6 Co 344/71 (uveřejněné ve Sborníku stanovisek, zpráv a rozhodování soudů IV na str. 1084–1085), nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2363/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 486/2019]. Odvolací soud v rozhodnutí řádně odůvodnil, proč považoval slyšení svědků za nadbytečné. Z obsahu spisu ostatně vyplývá, že byť oprávněná v odvolání výslech svědkyně navrhovala, zjevně na něm v průběhu odvolacího řízení nadále netrvala a při jednání před odvolacím soudem (poté co odvolací soud sám doplnil dokazování, včetně protokolu o výslechu M. P. v postavení svědkyně v trestním řízení) výslovně uvedla, že nemá návrhy na doplnění důkazů.
12. Protože dovolatelka neuplatnila způsobilý dovolací důvod, Nejvyšší soud postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání oprávněné bylo odmítnuto, povinný má proto právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, jež sestávají z odměny za jeden úkon právní služby advokáta (sepis vyjádření k dovolání) ve výši 5 350 Kč [§1 odst. 2, §6 odst. 1, §8 odst. 1, §7 bod 6, §11 odst. 2 písm. e), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu), celkem tedy 5 650 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 7. 2020
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu