ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.1996.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 1996/2020-778
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné K. V. J. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Lumírem Mondokem, advokátem se sídlem v Praze 10, Hokejová č. 928/4, proti povinnému P. J. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Petrem Mimochodkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Mánesova č. 752/10, pro 1 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 38 EXE 898/2014, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2019, č. j. 20 Co 222/2018-722, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 12. 2019, č. j. 20 Co 222/2018-722, změnil usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 27. 4. 2018, č. j. 38 EXE 898/2014-392, tak, že návrh povinného na zastavení exekuce vedené pod sp. zn. 048 EX 00125/2014, se zamítá.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Nejvyšší soud dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání není z níže uvedených důvodů přípustné podle §237 o. s. ř.
3. Dovolatel předně namítá nepřezkoumatelnost znaleckého posudku Ing. Bálka (znalecký ústav Odhadci a znalci CZ, s.r.o.) ze dne 19. 6. 2019, č. 5625-205/2019. Odvolací soud se však v odůvodnění svého rozhodnutí (srov. zejména bod 23, 24 odůvodnění usnesení odvolacího soudu) podrobně zabýval otázkou, proč tento posudek poskytuje spolehlivý základ pro rozhodnutí. Zejména vysvětlil, že znalecký posudek zcela odpovídá zadání soudu a splňuje požadavky zákona č. 151/1997 Sb. na zjištění obvyklé ceny nemovitosti podle jejího stavu k datu 27. 11. 1995 a v úrovni obvyklé ceny v roce 2014, že znalec postupoval metodou přímého porovnání, když oceňovanou nemovitost porovnával (za použití indexu odlišnosti) s osmi srovnatelnými nemovitostmi realizovanými na realitním trhu a vycházel ze skutečně dosažených kupních cen, že s námitkami povinného se znalec dostatečným způsobem vypořádal v písemném podání ze dne 19. 9. 2019, že stav nemovitosti k 27. 11. 1995 popsaný ve znaleckém posudku Ing. Bálka koresponduje se zjištěným stavem nemovitosti ve znaleckém posudku Ing. Bendy, č. 947, ze dne 1. 5. 1994, který (jde-li o zjištění stavu nemovitosti) navrhoval sám povinný. Vyhodnocení znaleckého posudku Ing. Bálka, jakož i odůvodnění, proč odvolací soud opřel svá skutková zjištění o tento posudek, nelze pokládat za zjevně svévolné a nelogické, tedy jako projev zvůle odvolacího soudu při volném hodnocení důkazních prostředků. Odvolací soud rovněž vysvětlil nezbytnost stanovení obvyklé ceny nemovitosti v době, než došlo ze strany povinného k tvrzeným investicím (tj. v době rozvodu), když obvyklá cena nemovitosti při zániku podílového spoluvlastnictví (ve výši 2 000 000 Kč) byla známa z výsledku řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků (vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 257/2007), pro posouzení existence pohledávky povinného vůči oprávněné z titulu bezdůvodného obohacení (srov. bod 25 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Odvolací soud též (bez projevu zjevné svévole) vysvětlil, že povinný existenci pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení neprokázal, když hodnota nemovitosti se od doby rozvodu do vypořádání podílového spoluvlastnictví snížila, neboť způsob stanovení výše bezdůvodného obohacení je třeba posuzovat jako zhodnocení podílu v souvislosti se zánikem spoluvlastnictví, přičemž musí být prokázáno, že podíl druhého (neinvestujícího) spoluvlastníka (zde oprávněné) se v důsledku těchto investic skutečně zhodnotil, a nejde naopak (jak tvrdil povinný) o součet nákladů, které měl povinný vynaložit na zhodnocení nemovitosti.
4. Uvedené platí i pro závěr a argumenty odvolacího soudu, že obvyklá cena byla znaleckým posudkem Ing. Bálka zjištěna v souladu se zákonem, na jejichž základě uzavřel, že odborná vyjádření a posudky k úrovni znaleckého posudku Ing. Bálka či znalecké posudky ke zjištění obvyklé ceny nemovitosti, které si povinný opatřil u jiných znalců, jakož i další navržené důkazy k výši obvyklé ceny nemovitosti, nejsou pro věc významné a nebyl dán důvod pro jejich provedení (srov. bod 24 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Za situace, kdy závěry odvolacího soudu odvíjející se od znaleckého posudku a úsudek odvolacího soudu, že není třeba dalšího dokazování, není projevem zjevné svévole, jedná se o projev volného hodnocení důkazů, jenž je třeba respektovat. Nesouhlas dovolatele s volným hodnocením důkazních prostředků za takových okolností není způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu §241a odst. 1 věty první a odst. 3 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2128/2010). Poukazuje-li dovolatel na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, pomíjí, že potřeba doplnění dokazování byla dovolacím soudem dovozena pro případ, že „znaleckým dokazováním nebyly objasněny všechny skutečnosti potřebné pro rozhodnutí ve věci“. Tedy v případě, že skutkový závěr, k němuž soud na základě znaleckého posudku dospěl, byl projevem svévole při vyhodnocení provedených důkazních prostředků. Taková svévole však ze strany odvolacího soudu nebyla shledána.
5. Tvrdí-li dovolatel, že odvolací soud sice doplnil dokazování o znalecký posudek Ing. Bálka, ale nezohlednil listinné důkazy (zejména stavební deníky) a posudek Ing. Kameníkové,
ze dne 29. 12. 2018, č. 1749-31/2018, pak z rozhodnutí odvolacího soudu plyne, že posudek Ing. Bálka (znalecký ústav Odhadci a znalci CZ, s. r. o.), ze dne 19. 6. 2019, se mj. vypořádával i s veškerými námitkami povinného a znalec uskutečnil vlastní šetření a sběr podkladů pro vypracování posudku, jakož se i vypořádal s existencí dřívějších posudků (srov. odst. 24 rozhodnutí odvolacího soudu). Odvolací soud tedy bez prvků zjevné svévole vysvětlil, proč své závěry opřel mj. o znalecký posudek Ing. Bálka, když z tohoto vysvětlení je patrno, že navázal na důkazní prostředky provedené soudem prvního stupně.
6. Jde-li o námitku dovolatele, že „znalecký posudek zadaný odvolacím soudem vůbec nehodnotil náklady na nutné opravy, ale pouze na bezdůvodné obohacení, dovolatel tento postup zřejmě pokládá za nesprávný, dovolatel nenastoluje v této souvislosti žádnou právní otázku, kterou by se dovolací soud měl zabývat (tzv. dovolací důvod), ani neformuluje zákonný předpoklad přípustnosti v souladu s §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, usnesení ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
7. Dovolací soud se neztotožňuje ani s námitkou dovolatele, že odvolací soud přistoupil k rozsáhlému doplnění dokazování, čímž porušil zásadu dvojinstančnosti, neboť svou činností nahradil činnost soudu prvního stupně. Zásada dvojinstančnosti však není ústavním principem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 706/14). Jak dovodil dovolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011,
sp. zn. 21 Cdo 3046/2009), „dvojinstančnost není obecnou zásadou občanského soudního řízení, ale jen projevem úsilí možná pochybení v rozhodnutí soudů prvního stupně minimalizovat, které je současně opodstatněné za cenu prodloužení řízení (o dobu odvolacího řízení) a tím spojeného narušení právní jistoty nastolené rozhodnutím soudu prvního stupně a za cenu prodražení řízení (o náklady odvolacího řízení). Z uplatnění dvojinstančnosti v občanském soudním řízení nelze v žádném případě dovozovat, že by znamenala určení jakéhosi „pořadí“ při posuzování tvrzení a názorů účastníků soudy, tedy že by se k nim mohl vyslovit odvolací soud jen a teprve tehdy, zaujal-li k nim stanovisko již soud prvního stupně“. Zásadu dvojinstančnosti je proto třeba vykládat jako možnost, ale nikoliv povinnost odvolacího soudu zrušit odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně s odůvodněním, že soud prvního stupně ohledně pro rozhodnutí podstatné otázky neprovedl žádné nebo zcela nedostatečné dokazování. Tuto zásadu však není na místě vyložit tak, že by odvolací soud nemohl zareagovat na nedostatek v dokazování tak, že je třeba i podstatným způsobem doplní.
8. Lze tedy shrnout, že skutková zjištění odvolacího soudu byla z jeho strany přiměřeným a nikoliv zjevně svévolným způsobem vysvětlena, odvolací soud rovněž bez prvků zjevné svévole objasnil, z jakých důkazních prostředků a proč vycházel a proč některé dovolatelem navržené důkazní prostředky neprovedl. Za takových okolností je třeba respektovat, že přípustný dovolací důvod nemůže založit dovolatelův nesouhlas se skutkovými zjištěním odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4589/2015, proti kterému byla odmítnuta ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. I. ÚS 2393/16, usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014).
9. Vzhledem k tomu, že dovolání povinného není přípustné, Nejvyšší soud je v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi oprávněnou a povinným se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 8. 2020
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu