ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.3658.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 3658/2019
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněného J. G. , narozeného dne XY, bytem ve XY, zastoupeného Mgr. Martinem Kolářem, advokátem se sídlem v Děčíně, Na Vinici 1227/32, proti povinné L. G. , narozené dne XY, bytem ve XY, pro 79 681,10 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Marka Jenerála, Exekutorský úřad Zlín, se sídlem ve Zlíně, Krátká 4447, pod sp. zn. 177 EX 653/18, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. června 2019, č. j. 66 Co 14/2019-38, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. června 2019, č. j. 66 Co 14/2019-38, a usnesení soudního exekutora Mgr. Marka Jenerála, Exekutorský úřad Zlín, ze dne 26. listopadu 2018, č. j. 177 EX 653/18-32, se ruší a věc se vrací soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
II. Návrh oprávněného na vrácení soudního poplatku z dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci soudní exekutor Mgr. Marek Jenerál, Exekutorský úřad Zlín (dále jen „soudní exekutor“), usnesením ze dne 26. listopadu 2018, č. j. 177 EX 653/18-32, zastavil exekuci (výrok I.) vedenou k uspokojení pohledávek oprávněného v celkové výši 79 681,10 Kč s příslušenstvím z důvodu nesložení zálohy na náklady exekuce ve výši 5 000 Kč (výrok I.), ke které byl oprávněný vyzván usnesením soudního exekutora ze dne 2. 11. 2018,
č. j. 177 EX 653/18-27; rozhodl současně o nákladech exekuce a exekučního řízení (výroky II. a III.). Oprávněný na povinné vymáhal pohledávky spočívající v náhradě nákladů (předcházejících) soudních řízení, jež mu byly přiznány usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2018, č. j. 9 Co 711/2017-200, usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 6. 6. 2017, č. j. 31 EXE 2457/2015-175, a usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2016, č. j. 8 Co 444/2015-128, a dále pohledávku z titulu nezaplaceného výživného na jejich společné (tehdy nezletilé) dcery, kterým bylo výživné přiznáno rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 28. 11. 2006, č. j. 0 Nc 2262/2006-25, a rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 17. 3. 2010, č. j. 0 P 12/2009-116; následně bylo dlužné výživné postoupeno (jednotlivě - každou z dcer) na oprávněného (dvěma) smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2016. Soudní exekutor zdůraznil, že na procesní důsledek v případě nesložení zálohy byl oprávněný „upozorněn“ a že „vymáhanou pohledávkou nebylo výživné nezletilého dítěte“.
2/ Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání oprávněného usnesením ze dne 27. června 2019, č. j. 66 Co 14/2019-38, usnesení soudního exekutora potvrdil. V odůvodnění uvedl, že výzva soudního exekutora k uhrazení zálohy byla vydána na samém počátku exekučního řízení, tudíž oprávněným poukazovaná judikatura týkající se letitých sporů a z toho plynoucích návrhů na zastavení exekuce pro nemajetnost povinného (viz namítaná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. února 2018, sp. zn. 20 Cdo 4710/2017, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 2205/2014) na nyní posuzovanou situaci nedopadají. Z ustanovení §90 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“), neplyne, že by soudní exekutor „musel“ ve stádiu bezprostředně navazujícím na zahájení exekuce vymezit účel zálohy, tj. uvést, „na které výdaje má být záloha spojená s realizací exekuce soudnímu exekutorovi poskytnuta“. Oprávněný nezpochybnil závěr soudního exekutora o tom, že exekuce není vedena pro uspokojení pohledávky na výživném nezletilého dítěte a že u oprávněného nejsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Výše zálohy je přiměřená, což oprávněný nerozporoval.
3/ Oprávněný podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost s odkazem na §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále rovněž „o. s. ř.“), vymezil tak, že napadené usnesení „spočívá na otázce procesního práva“, která dosud nebyla v soudní rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, konkrétně „ zda má odvolací soud přezkoumat rozhodnutí soudního exekutora i na základě jiného odvolacího důvodu (dle §212a odst. 1 o. s. ř.), než jaký uplatnil odvolatel v odvolání, je-li z obsahu spisu zřejmé, že rozhodnutí soudního exekutora je založeno na nesprávném právním posouzení věci “. V podrobnostech dovolatel uvedl, že právní hodnocení zjištěného skutkového stavu je zásadně úkolem soudu, přičemž vyplývá-li ze spisu bez dalšího podstatná skutečnost (v daném případě okolnost, že se jedná o vymožení pohledávky výživného), kterou soud ve své úvaze nezohlednil, je jeho posouzení věci - pro její neúplnost - nesprávné (s odkazem zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2019, sp. zn. 22 Cdo 1286/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2018, sp. zn. 30 Cdo 2858/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2008, sp. zn. 30 Cdo 3875/2007, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2003, sp. zn. 22 Cdo 1703/2001). Dovolatel rovněž rozporoval výši zálohy stanovené soudním exekutorem v tom smyslu, že pro její nepřiměřenost (se zřetelem k §90 odst. 3 ex. řádu) nelze exekuční řízení z důvodu nezaplacení zálohy zastavit. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu a jemu předcházející usnesení soudního exekutora zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
4/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněným (účastníkem exekučního řízení podle §36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (srov. §243a odst. 1 o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce předpokladů a přiměřenosti zálohy na náklady exekuce přípustné (§237 o. s. ř.), zároveň je i opodstatněné.
5/ Podle §90 odst. 3 ex. řádu nejde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte, má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Spotřebovaná část zálohy se oprávněnému nevrací a stává se nákladem oprávněného (§87 odst. 2).
6/ Z exekučního spisu plyne, že řízení se týká (mimo jiné) vymáhání dlužného výživného v celkové výši 59 000 Kč, které bylo výše specifikovanými rozsudky přiznáno (určeno) tehdy nezletilým H. a H. G., oběma narozeným dne XY (viz exekuční návrh oprávněného ze dne 7. 9. 2018). Uvedené výživné dětí bylo na oprávněného převedeno smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2016 (tj. v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od. 1. 1. 2014, dále jen „o. z.“).
7/ Nejvyšší soud ve svém sjednocujícím stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 19. října 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012, uveřejněným pod číslem 110/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k otázkám zjišťování možností, schopností a majetkových poměrů povinného v řízení o výživném pro nezletilé děti mimo jiné vysvětlil, že vyživovací povinnost a právo na výživné zůstávají i po 1. 1. 2014 majetkovým právem, která současně neztrácí svojí osobní povahu, vznikají přímo ze zákona (§910 odst. 1 o. z.) a nadále si zachovávají specifika rodinněprávního institutu (včetně trestněprávní sankce, předběžné vykonatelnosti, zařazení mezi přednostní pohledávky), a to navzdory tomu, že jsou systematicky řazeny mezi jiné soukromoprávní pohledávky (srov. článek III bod 12 uvedeného stanoviska).
8/ V posuzované věci je dovolací soud ve své přezkumné činnosti vázán důvodem vymezeným v dovolání (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Z toho plyne, že se mohl zabývat v poměrech zálohy na náklady exekuce (s důsledkem v podobě zastavení exekuce) pouze implicitní otázkou, zda bylo možné ukládat oprávněnému zálohu k vymožení oprávněnému postoupené pohledávky z titulu výživného nezletilých dětí. Za situace, kdy uvedená pohledávka neztratila svoji osobní povahu výživného tehdy nezletilých dětí H. a H. G., nelze vyměřenou zálohu ve výši 5 000 Kč odvíjet od exekučně vymáhané částky 59 000 Kč, tedy od dlužného výživného nezletilých dětí (viz §90 odst. 3 ex. řádu), přičemž ve vztahu ke zbývajícím vymáhaným pohledávkám ve výši 20 681,10 Kč z titulu náhrady nákladů předcházejících řízení nebyla přiměřenost specifikované zálohy odvolacím soudem zvažována, a napadené usnesení tudíž v tomto bodě nelze přezkoumat.
9/ Odvolací soud sjednocující praxi dovolacího soudu nerespektoval, a dospěl proto k nesprávnému právnímu závěru. Nejvyšší soud - nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu - napadené usnesení (a současně jemu předcházející usnesení soudního exekutora, pro něž platí stejné kasační důvody) podle §243e odst. 1 a odst. 2 o. s. ř. zrušuje a věc vrací soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
10/ Soudní exekutor (případně odvolací soud) bude v dalším řízení právním názorem Nejvyššího soudu vázán (viz §243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
11/ Nejvyšší soud nevyhověl návrhu oprávněného na vrácení soudního poplatku z dovolání ze dne 20. 11. 2019, jsou-li sice od soudního poplatku osvobozena řízení ve věcech vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí (§11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), avšak v posuzovaném exekučním řízení oprávněný krom postoupeného výživného dětí vymáhá další pohledávky z titulu náhrady nákladů předcházejících soudních řízení, u nichž je právním důvodem procesní předpis a které tak osvobozeny od soudních poplatků nejsou (přihlédnout je nutno k tomu, že pro exekuční řízení je soudní poplatek z dovolání zákonem stanoven paušální částkou, tj. nezávisí na výši vymáhané pohledávky).
12/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud (soudní exekutor) rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (viz ustanovení §87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 6. 2020
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu