ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.624.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 624/2020
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Karlem Svobodou, Ph.D., v exekuční věci oprávněného M. F. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ondřejem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže č. 304/9, proti povinnému K. D. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Z. K., advokátem se sídlem XY jako opatrovníkem, za účasti bývalé manželky povinného E. D. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Davidem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských č. 76/7, pro 1 633 777,03 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Milana Bronece, Exekutorský úřad České Budějovice, pod sp. zn. 8 EX 717/17, o dovolání bývalé manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. května 2019, sp. zn. 24 Co 700/2019, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3. o. s. ř.) :
1. Nejvyšší soud České republiky dovolání bývalé manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. května 2019, sp. zn. 24 Co 700/2019, kterým bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora JUDr. Milana Bronece, Exekutorský úřad České Budějovice, ze dne 10. 4. 2019, č. j. 8 EX 717/17-157, jímž byla určena cena ve výroku specifikované nemovitosti, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“., odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
2. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( §42 odst. 4 ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( §237 až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
3. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
4. Dovolatelka v dovolání ze dne 21. 6. 2019 k předpokladu přípustnosti předmětného dovolání uvedla, že „napadené usnesení je v rozporu s ustálenou judikaturou“, přičemž označila usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2428/2011, ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, a ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1889/2008, která ovšem neřeší otázku určení ceny nemovitosti. Takto vymezený předpoklad přípustnosti dovolání jeho přípustnost v dané věci nemůže založit, neboť dovolatelka ve svém podání neformulovala otázku hmotného či procesního práva, na které napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí dle ust. §237 o. s. ř.
5. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde. Těmto požadavkům dovolatelka nedostála.
6. S ohledem na shora uvedené není dovolání bývalé manželky povinného přípustné, Nejvyšší soud je tedy v souladu s §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
7. K vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
8. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 5. 2020
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu