ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.2006.2020.1
sp. zn. 21 Cdo 2006/2020-166
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobců a) P. K. , narozeného dne XY, bytem v XY, b) V. K. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupených Mgr. Eliškou Rosovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Truhlářská č. 1108/3, proti žalovaným 1) F. S. , narozenému dne XY, bytem v XY, 2) JUDr. Bohumilu Vintrichovi , se sídlem v Ústí nad Labem, Žukovova č. 546/15, IČO 60225581 jako insolvenčnímu správci úpadkyně V. K., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Janem Lehovcem, advokátem se sídlem v Praze 3, Velehradská č. 88/1, a 3) Dražební společnosti MORAVA s. r. o. se sídlem ve Zlíně, Dlouhá č. 4433, IČO 26275953, zastoupené Mgr. Janem Lehovcem, advokátem se sídlem v Praze 3, Velehradská č. 88/1, o vyslovení neplatnosti veřejné dražby, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 28 C 79/2019, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 10. března 2020, č. j. 60 Co 30/2020-144, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným 2) a 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.340 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Jana Lehovce, advokáta se sídlem v Praze 3, Velehradská č. 88/1.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 3. 2020, č. j. 60 Co 30/2020-144, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Pro rozhodnutí stěžejní závěr odvolacího soudu, že úpadce není aktivně věcně legitimován k podání žaloby na určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 20/2000 Sb., o veřejných dražbách, je-li navrhovatelem dražby správce konkursní podstaty, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 718/2007, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva pod publikačním číslem 25/2007). Závěry uvedených rozhodnutí byly aprobovány i pro účely posouzení aktivní legitimace dlužníka v případě žaloby na určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, konané na návrh insolvenčního správce, ustanoveného v režimu zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a to např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014, uveřejněném pod číslem 48/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, v němž byl vyjádřen právní názor, že určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby v zákonem určené lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby se může domáhat jen některá z osob uvedených v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách; jiné osoby takové právo nemají a nemohou se postupem podle ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. domáhat ani jiného určení, v němž by otázka (ne)platnosti takové dražby byla posuzována jako otázka předběžná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 718/2007). K žalobě o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby je oprávněn (legitimován) - jak vyplývá z ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách - jen ten, do jehož práv bylo provedením dražby zasaženo podstatným způsobem, a současně, ten, kdo byl účastníkem dražby, navrhovatelem, osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat. Dále potom v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2384/2019, byl vyjádřen názor, že ,,... k otázce aktivní věcné legitimace k podání žaloby na neplatnost veřejné dobrovolné dražby srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 21 Cdo 180/2010, a v nich uvedený závěr, že není-li osoba, jejíž majetek správce konkursní podstaty (nyní insolvenční správce) sepsal do konkursní (nyní majetkové) podstaty úpadce (dlužníka) a následně zpeněžil formou veřejné dražby dobrovolné, současně některou z osob vypočtených v ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, není aktivně věcně legitimována k podání žaloby o určení neplatnosti této dražby a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak ...“; ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 12.2019, sp. zn. III ÚS 3776/2019. Z uvedeného je zřejmé, že námitka „zastaralosti“ odvolacím soudem odkazované judikatury přípustnost dovolání založit nemůže,
Přípustnost dovolání nemohou založit ani úvahy dovolatelů o tom, že žalobci (přes oprávnění, svěřená insolvenčnímu správci) „nepřestávají být vlastníky věci“, neboť na řešení této otázky (tedy otázky, zda žalobci byli či nebyli vlastníky věci - to ostatně nikdo nesporoval) rozhodnutí odvolacího soudu nestojí.
Podle ustanovení §241 a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za nesprávné právní posouzení věci se pokládá vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, které dovolate1 pokládá za chybné. Námitky, jimiž žalobci uplatňují jiný dovolací důvod, než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., tedy pokud zpochybňují skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází a na nichž odvolací soud založil svůj závěr a předestírají-li vlastní skutkové závěry, na nichž pak budují své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci, nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. Uvedené platí pro posouzení námitek, že „...insolvenční správce [žalovaný 2)] a dražebník [žalovaný 3)] neplatnost dražby způsobili ...“ a dále veškerých námitek, vztahujících se k (tvrzeným) důvodům neplatnosti dražby (tedy námitek, koncentrovaných pod body 13. až 16. obsahu dovolání); žalobci tím předkládají vlastní, od zjištění soudu odlišné skutkové závěry, resp. takové skutkové závěry, na nichž vůbec rozhodnutí soudů nestojí, a jejich námitky přípustnost dovolání založit nemohou (§237 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř, odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 7. 2020
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu