ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.3433.2020.1
sp. zn. 21 Cdo 3433/2020-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce D. K., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Milanem Břeněm, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru č. 58/47, proti žalovanému M. V. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Vladimírem Henclem, advokátem se sídlem v Jaroměři, nám. Československé armády č. 51, o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu soudní úschovy, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 6 C 223/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. června 2020, č. j. 17 Co 29/2020-202, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2020, č. j. 17 Co 29/2020-202, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho závěr (shodný se soudem prvního stupně), že žaloba, aby soud nahradil projev vůle žalovaného spočívající v souhlasu s vydáním předmětu úschovy, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod spisovou značkou 14 Sd 1/2018, kterým je vozidlo tovární značky XY, VIN XY, registrované dne 14. 9. 2017 na jméno D. K., je důvodná, neboť žalobce nabyl předmětné vozidlo do svého vlastnictví podle ustanovení §1109 písm. c) občanského zákoníku, a proto mu svědčí právo na vydání tohoto vozidla ze soudní úschovy] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Dovolací soud ve své standardní judikatuře dovodil, že je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra, která je dána „se zřetelem ke všem okolnostem“, zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000). Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž mohlo právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu („titulu“), který by mohl mít za následek vznik práva (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1178/96). Oprávněná držba se však nemusí nutně opírat o existující právní důvod; postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (titulus putativus), tedy jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2001, sp. zn. 22 Cdo 301/2000) . S těmito závěry není napadené rozhodnutí rozporné.
Posouzení otázky, zda byl kupující (žalobce) v době uzavření kupní smlouvy se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že „J. Š. je oprávněn mu auto prodat“, je věcí úvahy soudu v nalézacím řízení, kterou dovolací soud přezkoumá jen v případě, kdyby byla zjevně nepřiměřená (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1689/2000). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. však úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem nelze (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4804/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5927/2016). Sama skutečnost, že důkazy bylo možno hodnotit více způsoby, neznamená, že zvolené hodnocení je nesprávné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1176/2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 28/2016). Způsob hodnocení důkazů může dovolací soud přezkoumat jen v případě, že hodnotící úvahy soudu jsou zjevně nepřiměřené, v rozporu s pravidly logického myšlení, případně s obecnou zkušeností, avšak jen v případě jinak přípustného dovolání. Tak tomu ale v této věci není.
Odvolací soud při úvaze, „zda žalobce byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu“ ve smyslu ustanovení §1109 písm. c) občanského zákoníku, přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem na straně obou účastníků; vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená.
Namítá-li dovolatel – s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 32 Cdo (správně 32 Odo) 1411/2005, nebo ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2569/2010 (v nichž soudy řešily otázku nabytí vlastnického práva od nevlastníka na základě ustanovení §446 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013) - že odvolací soud rozhodl „odchylně od ustálené praxe dovolacího soudu“, přehlíží, že rozsudek odvolacího soudu je (ve vztahu k posouzení otázky dobré víry nabyvatele o tom, že se stal na základě sjednané smlouvy vlastníkem věci) v souladu s právním závěrem v těchto rozhodnutích přijatým; soudy navíc však v jím zmiňovaných věcech vycházely z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než je dán v projednávané věci.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 12. 2020
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu