ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.1537.2020.1
sp. zn. 22 Cdo 1537/2020-220
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D. a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Z. Š. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, 8. pěšího pluku 2380, proti žalované M. M. , narozené XY, bytem XY, o správě společné věci, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 9 C 226/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. srpna 2019, č. j. 11 Co 189/2019-182, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 27. 3. 2019, č. j. 9 C 226/2016-156, zamítl žalobu žalobkyně na obnovu řízení (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. 8. 2019, č. j. 11 Co 189/2019-182, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Žalobkyně nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, který přiznal pochybení soudu prvního stupně spočívající v nenařízení jednání podle §235f o. s. ř., byť nešlo o případ podle §230 o. s. ř. Toto pochybení soudu prvního stupně napravil odvolací soud tím, že jednání nařídil sám, aniž by uvedl, o jaký právní předpis tento postup opřel. Uvádí, že naplněním ústavněprávních principů je nejenom samotné nařízení jednání k projednání věci samé, ale také předvolání účastníků a všech dalších osob, jejichž přítomnost je třeba (rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 624/2002), a to mimo jiné k právu vyjádřit se k provedeným důkazům, přičemž dokazování se provádí typicky při jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1881/2001). Otázka posouzení průkaznosti nově předložených důkazů v rámci obnovy řízení je vyzdvižena i v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 350/98. Podle žalobkyně se soudy nevypořádaly dostatečným způsobem s požadavky kladenými na dodržení zásad ústavnosti. Je přesvědčena, že žalované ani nebyla doručena žaloba na obnovu řízení ve znění dodatku ze dne 7. 3. 2019. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí a aby žalobkyni přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání není přípustné.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3.
Odnětím možnosti jednat před soudem (dnes upraveno v §229 odst. 3 o. s. ř.) se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu o. s. ř. dává (srovnej usnesení bývalého Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 8. 1992, sp. zn. 2 Cdo 19/92, publikované pod č. 25/1993 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodnutí odvolacího soudu je zmatečností postiženo nejen tehdy, jestliže k odnětí možnosti jednat před soudem došlo v průběhu odvolacího řízení. Zmatečností trpí také tehdy, byla-li účastníku odňata možnost jednat před soudem prvního stupně, avšak odvolací soud nezjednal nápravu, což mohl učinit např. tak, že účastníku umožnil vykonat procesní práva, z nichž byl postupem soudu prvního stupně vyloučen [srov. Doležílek, J. v Drápal, L., Bureš J. a kol.: Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1816, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 29 Odo 55/2004 (dostupné na www.nsoud.cz) ].
Žalobkyně v dovolání napadá postup soudu prvního stupně, který nenařídil k projednání její žaloby na obnovu řízení jednání, a postup odvolacího soudu, který toto pochybení nenapravil. Namítá, že jí proto byla odňata možnost jednat před soudem, k čemuž se rovněž pokouší založit přípustnost dovolání. Obsahově však vymezuje zmatečnostní vadu upravenou v §229 odst. 3 o. s. ř. To ostatně potvrdila sama dovolatelka v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, když uváděla, že postup soudu prvního stupně „je důvodem k žalobě pro zmatečnost.“
Přezkum této případné vady je však podle §241a odst. 1 o. s. ř. explicitně v dovolacím řízení vyloučen. K prověření takové tvrzené vady totiž slouží výhradně žaloba pro zmatečnost a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1890/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3122/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4484/2018, všechna dostupná na www.nsoud.cz ).
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 7. 2020
Mgr. Michal Králík Ph.D.
předseda senátu