ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.2683.2020.1
sp. zn. 22 Cdo 2683/2020-92
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka, a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Z. Š. , narozené XY, bytem v XY, proti žalovanému A. Š. , narozenému XY, bytem v XY, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 10 C 221/2019, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 4. 2020, č. j. 61 Co 79/2020-70, takto:
I. Řízení o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 4. 2020, č. j. 61 Co 79/2020-70, se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni (dále "odvolací soud") usnesením ze dne 14. 4. 2020, č. j. 61 Co 79/2020-70, odmítl odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Chebu (soud prvního stupně) ze dne 4. 3. 2020, č. j. 10 C 221/2019-54, jímž byl schválen smír uzavřený účastníky při jednání dne 4. 3. 2020.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný opravný prostředek, výslovně označený jako odvolání, který lze za odvolání považovat rovněž po stránce obsahové. Podání obsahuje totiž námitky proti vůči správnosti napadeného rozhodnutí, aniž by bylo lze dovodit vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, dovolacího důvodu či dovolacího návrhu.
Nejvyšší soud postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni 14. 4. 2020, kdy bylo odvoláním napadené usnesení vydáno - dále jen "o. s. ř.".
Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že řízení o podání žalovaného, které bylo doručeno soudu dne 18. 5. 2020 a které lze podle jeho obsahu i výslovného označení považovat za odvolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 4. 2020, č. j. 61 Co 79/2020-70 (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.), musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastaveno.
Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů (srov. §10 odst. 1 o. s. ř.). Odvolání je podle ustanovení §201 o. s. ř. řádným opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. Nejvyšší soud rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §10a, §236 odst. 1 o. s. ř.).
Z citovaných ustanovení vyplývá, že proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího zákon odvolání nepřipouští. Občanský soudní řád k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu; nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2001, pod číslem 85, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2002, pod číslem 139 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2798/2017, dostupná na www.nsoud.cz ).
Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů řízení o podaném odvolání pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastavil (§104 odst. 1 o. s. ř., §243b odst 1 o. s. ř.).
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší soud podle §146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 9. 2020
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu