ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.4258.2018.1
sp. zn. 22 Cdo 4258/2018-349
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) J. P. , narozeného XY, bytem v XY, b) T. P. , narozeného XY, bytem v XY, obou zastoupených JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem v Trutnově, Svatojanské náměstí 47, proti žalovanému městu Úpice , IČO 00278386, se sídlem městského úřadu v Úpici, Pod Městem 624, zastoupenému JUDr. Lukášem Havlem, advokátem se sídlem v Trutnově, Libušinka 180, o zdržení se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 19 C 61/2015, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 1. 2018, č. j. 20 Co 302/2017-319, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 800 Kč k rukám zástupce žalovaného JUDr. Lukáše Havla do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 11. 8. 2017, č. j. 19 C 61/2015-227, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se rušení výkonu vlastnického práva žalobců k pozemku parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, a k pozemku parc. č. XY, to vše v k. ú. XY, a to pronikáním podzemních i povrchových vod na tyto pozemky z pozemků žalovaného parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých státu i žalovanému (výrok II. a III.).
Žalobci tvrdili, že pronikání podzemních a povrchových vod je způsobené především provedenými terénními a stavebními úpravami pozemků a zapříčiňuje vyšší vlhkost v budově č. p. XY. Soud prvního stupně vzal za prokázané (i na základě znaleckého posudku č. 2015/2016 ze dne 5. 5. 2016 vypracovaného znaleckým ústavem PROFI-TEN, a. s., a znaleckého posudku č. 155-08/15 ze dne 24. 8. 2015 vypracovaného Ing. Václavem Jiránkem), že žalovaný provedenými stavebními úpravami nezměnil odtokové poměry takovým způsobem, aby srážkové vody stékaly z jeho pozemků na pozemek žalobců a podzemní vody prosakovaly ve zvýšené míře na pozemek a způsobovaly zvýšenou vlhkost budovy. Z těchto důvodů žalobu podle §1019 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zamítl.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 23. 1. 2018, č. j. 20 Co 302/2017-319, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i jeho právním posouzením věci. Doplnil, že ani ze závěrů znaleckého posudku č. 944/2017/1700J416 ze dne 5. 12. 2017 vypracovaného Kloknerovým ústavem ČVUT v Praze (který byl jako důkaz proveden v odvolacím řízení) se nepodává, že by zvýšená vlhkost budovy č. p. XY byla způsobena terénními a stavebními úpravami pozemků žalovaného.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 o. s. ř. a v němž uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Namítají, že napadený rozsudek je založen na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Poukazují na znalecký posudek č. 33/2016 ze dne 30. 8. 2016 vypracovaný Ing. Janem Chaloupským a technickou zprávu vypracovanou J. Č. (které byly rovněž provedeny jako důkaz před soudem prvního stupně), ze kterých se podává, že zvýšená vlhkost v budově č. p. XY je způsobena provedenými terénními a stavebními úpravami pozemků žalovaného. Stejné závěry podle žalobců plynou rovněž ze znaleckého posudku vypracovaného Kloknerovým ústavem ČVUT v Praze. Byly-li však znalecké posudky, ze kterých odvolací soud vyšel, v rozporu s ostatními provedenými důkazy, neměl soud k těmto posudkům přihlížet a na jejich základě založit svá skutková zjištění (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 329/2010, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013). Odvolací soud měl nechat tyto rozporné závěry znalců v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu přezkoumat posudkem jiného znalce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001).
Dále uvádí, že znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem PROFI-TEN, a. s., vypracoval znalec bez nezbytné odborné způsobilosti, přičemž soudy se k této námitce žalobců nijak nevyjádřily. Při zjišťování skutkového stavu věci rovněž opomenuly podstatnou část argumentace žalobců, a to že zvýšená vlhkost budovy č. p. XY je způsobena i železobetonovou zdí, jež přiléhá na tuto budovu. Z těchto důvodů považují rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné.
Namítají také, že v důsledku nesprávného postupu při provádění stavebních a terénních úprav pozemků žalovaného došlo k zásahu do jejich vlastnického práva, a tedy k porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
Navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Poznamenává, že v řízení bylo na základě důkladného dokazování zjištěno, že zvýšená vlhkost v budově č. p. XY nebyla způsobena terénními a stavebními úpravami pozemků žalovaného, ale příčin této vlhkosti je několik a nelze je klást k tíži žalovaného (např. stavební provedení budovy č. p. XY či její umístění ve svahu). Odvolací soud i soud prvního stupně se náležitě vypořádaly se závěry všech znaleckých posudků, které byly v řízení vypracovány, a zdůvodnily, proč se přiklonily k závěrům znaleckého posudku znaleckého ústavu PROFI-TEN, a. s., a Ing. Václava Jiránka. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Jelikož odvolací soud vydal rozhodnutí po 30. 9. 2017, projednal Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“; srov. čl. II odst. 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Podle §127 odst. 1 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.
Podle §127 odst. 2 o. s. ř. je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 1968 sp. zn. 1 Cz 39/68, který byl uveřejněn pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1969, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011 sp. zn. 22 Cdo 1561/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2010 sp. zn. 25 Cdo 2414/2008, tato a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ) soud hodnotí důkaz znaleckým posudkem jako každý jiný důkaz (tj. podle ustanovení §132 o. s. ř.), nicméně při hodnocení důkazu znaleckým posudkem se soud musí zabývat také tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, vyložil, že zákon nestanoví předpoklady pro nařízení revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu. V rozsudku ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, dovolací soud uvedl, že „přezkoumání závěrů znaleckého posudku ve smyslu §127 odst. 2 o. s. ř. dalším posudkem jiného znalce, vědeckého ústavu nebo jiné instituce (tzv. revizní znalecké zkoumání) je namístě tehdy, jestliže znaleckým dokazováním nebyly objasněny všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí ve věci, k nimž je třeba odborných znalostí, popř. jestliže soud má k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce a pro tyto rozpory, které se nepodařilo v řízení odstranit, nemohou být tyto znalecké posudky podkladem pro rozhodnutí“ (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5391/2014).
V projednávané věci vyšel soud prvního stupně při zkoumání příčiny zvýšené vlhkosti v budově č. p. XY ze znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem PROFI-TEN, a. s., a znaleckého posudku vypracovaného Ing. Václavem Jiránkem. Závěry těchto znaleckých posudků byly částečně v rozporu s technickou zprávou vypracovanou J. Č. a znaleckým posudkem Ing. Jana Chaloupského. Soud prvního stupně tedy provedl při jednání konaném dne 26. 1. 2017 (č. l. 147 a násl.) výslech znalce Ing. Jiřího Zusky (který vypracovával znalecký posudek pro znalecký ústav PROFI-TEN, a. s.) i výslech znalce Ing. Jana Chaloupského. Při jednáním konaném dne 27. 3. 2017 byl vyslechnut J. Č. (č. l. 193 a násl.), k jehož závěrům se vyjádřil i znalec Ing. Jiří Zuska (viz č. l. 205 a násl.). Na základě takto provedeného dokazování (a hodnocení jednotlivých důkazů) se přiklonil k závěrům znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem PROFI-TEN, a. s., a znaleckého posudku Ing. Václava Jiránka.
V rámci odvolacího řízení byl ještě proveden důkaz znaleckým posudkem vypracovaným Kloknerovým ústavem ČVUT v Praze. I tento znalecký posudek podle odvolacího soudu potvrzuje závěry soudu prvního stupně (a znaleckých posudků, z nichž při zjišťování skutkového stavu vycházel), že vyšší míra vlhkosti budovy č. p. XY není (nad míru přiměřenou místním poměrům) způsobena terénními a stavebními úpravami pozemků žalovaného.
Z uvedeného je zřejmé, že soudy obou stupňů se zjišťováním skutkového stavu věci řádně zabývaly a náležitě svá rozhodnutí odůvodnily. V řízení byla vypracována celá řada znaleckých posudků, přičemž soud prvního stupně vysvětlit a řádně odůvodnil, proč se přiklonil k závěrům znaleckých posudků vypracovaných znaleckým ústavem PROFI-TEN, a. s., a Ing. Václavem Jiránkem, jakými úvahami se při hodnocení znaleckého posudku řídil a proč jeho závěry považuje za správné a řádně odůvodněné (a to i v porovnání se znaleckým posudkem zpracovaným Ing. Janem Chaloupským a technickou zprávou J. Č.). S těmito závěry se ztotožnil rovněž odvolací soud a poznamenal, že je rovněž potvrzuje znalecký posudek vypracovaný Kloknerovým ústavem ČVUT v Praze. Jestliže soudy obou stupňů neměly o závěrech znaleckých posudků vypracovaných znaleckým ústavem PROFI-TEN, a. s., a Ing. Václavem Jiránkem, resp. Kloknerovým ústavem ČVUT v Praze, pochybnosti, neměly ani důvod pro zadání dalšího znaleckého posudku. Rozhodnutí o zadání dalšího znaleckého posudku je navíc plně na uvážení soudu nižších stupňů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5137/2015).
Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud se při řešení těchto otázek procesního práva neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve smyslu §237 o. s. ř.
Opodstatněná není námitka žalobců, že v řízení nebyl zkoumán vliv přisazení železobetonových zdí k budově č. p. XY na míru vlhkosti v této budově. Podle usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 2. 2016, č. j. 19 C 61/2015-89, byla otázka tohoto vlivu rovněž položena znaleckému ústavu PROFI-TEN, a. s., který na ni v rámci znaleckého posudku řádně odpověděl, a soud z těchto závěrů také vycházel.
Důvodná není také námitka žalobců, že znalec Ing. Jiří Zuska, který vypracoval znalecký posudek pro znalecký ústav PROFI-TEN, a. s., nebyl odborně způsobilý k vypracování tohoto posudku. Ing. Jiří Zuska při jednání soudu prvního stupně konaném dne 26. 1. 2017 vysvětlil, proč se považuje za odborně způsobilého k vypracování tohoto posudku. Soud se s jeho vysvětlením ztotožnil, vyšel-li z jím vypracovaného posudku.
Přípustnost dovolání rovněž nemůže založit námitka žalobců, že v důsledku nesprávného postupu při provádění terénních a stavebních úprav pozemků žalovaného došlo k zásahu do vlastnického práva žalobců, a tedy porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Tento zásah nezpůsobuje pronikání podzemních i povrchových vod na pozemky žalobců v míře nepřiměřené místním poměrům a jiného nároku (souvisejícího s tímto – žalobci tvrzeným – zásahem) se dovolatelé v tomto řízení nedomáhali. Dovolacímu soudu tak není zřejmé, jakým způsobem by mohla tato námitka založit přípustnost dovolání.
Z výše uvedeného plyne, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na otázkách procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání tak není podle §237 o. s. ř. přípustné, a proto jej Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci povinnost uloženou jim tímto rozhodnutím, může se žalovaný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 29. 1. 2020
Mgr. David Havlík
předseda senátu