ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.609.2020.1
sp. zn. 22 Cdo 609/2020-410
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. B. , narozené XY, bytem v Kanadě, XY, zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti žalované I. J. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Vlachem, advokátem se sídlem v Plzni, Guldenerova 547/4, o ochranu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 4 C 182/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 9. 2019, č. j. 61 Co 253/2019-392, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-jih rozsudkem ze dne 2. 5. 2019, č. j. 4 C 182/2015-367, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala odstranění 8 ks dřevin tvořících souvislý pás ve vzdálenosti 175 cm od domu č. p. XY ve vlastnictví žalobkyně, vysazených podél hranice pozemku parc. č. XY v k. ú. XY ve vlastnictví žalované a pozemku parc. č. st. XY v k. ú. XY ve vlastnictví žalobkyně, uložení povinnosti žalované zdržet se v těchto místech vysazování dřevin, jejichž dospělý vzrůst přesahuje výšku parapetu oken domu č. p. XY směřujících do zahrady žalované, a odstranění dvou ovocných stromů vysazených podél hranice pozemku parc. č. XY v k. ú. XY ve vlastnictví žalované a pozemku parc. č. st. XY v k. ú. XY ve vlastnictví žalobkyně (výrok I). Dále zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zajistit celoroční pravidelnou údržbu a průchodnost žlabu – zákrapu nacházejícího se na hranici mezi pozemkem parc. č. XY v k. ú. XY a pozemkem parc. č. st. XY v k. ú. XY, v místech návaznosti na další sousední pozemek parc. č. XY v k. ú. XY (výrok II). Rozhodl také o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok III).
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 25. 9. 2019, č. j. 61 Co 253/2019-392, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Uvádí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení právní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že byly-li shora uvedené stromy vysazeny před 1. 1. 2014, není žaloba na jejich odstranění podle §1017 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, důvodná. Namítá, že nelze tento závěr bezvýjimečně přijmout, protože pak by nebylo možné domáhat se odstranění žádného stromu, a to ani stromu zjevně nebezpečného, který ohrožuje bezpečnost či ztěžuje výkon vlastnického práva. Soud rovněž opomenul posoudit dohodu uzavřenou mezi žalobkyní a dědečkem žalované jakožto jejím právním předchůdcem, na základě které se právní předchůdce žalované zavázal nevysazovat dřeviny na pozemku ve vlastnictví žalované.
Neztotožňuje se rovněž se závěrem odvolacího soudu, že nelze vyhovět jejímu požadavku na uložení povinnosti žalované zajistit celoroční pravidelnou údržbu a průchodnost žlabu na pozemku ve vlastnictví žalované, jelikož je pouze odpovědností žalobkyně, jakým způsobem si zajistí odvod dešťové vody ze střechy své nemovitosti. Namítá, že žlab se nachází na pozemku žalované, a proto nemá žalobkyně bez dohody se žalovanou či rozhodnutí soudu žádnou možnost zajistit údržbu a celoroční průchodnost uvedeného žlabu.
Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, příp. i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, tato a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Pouhá polemika dovolatele s právním posouzením otázky hmotného či procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, s tím, že tato právní otázka má být posouzena jinak, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř. Pokud má být totiž dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018). Z uvedeného se podává, že pokud dovolatel pouze polemizuje s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nevymezuje řádně, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř.
V projednávané věci žalobkyně pouze polemizuje se závěry odvolacího soudu s tím, že právní posouzení věci provedené odvolacím soudem mělo být jiné. Žalobkyně však neuvádí žádné konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, od jehož závěrů by se měl dovolací soud odchýlit. Obsahem dovolání žalobkyně je pouhá polemika s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem. V takovém případě však nevymezuje žalobkyně řádně, v souladu s §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř. a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Z těchto důvodů trpí dovolání vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2020
Mgr. David Havlík
předseda senátu