ECLI:CZ:NS:2020:22.ND.261.2020.1
sp. zn. 22 Nd 261/2020-896
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a ve věci žalobkyně M. F. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Šimonem Vochozkou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, proti žalované Obchodní akademii a Vyšší odborné škole ekonomické se sídlem v Táboře, Jiráskova 1615, IČO 600064790, zastoupené JUDr. Ing. Miroslavem Noskem, advokátem se sídlem v Táboře, Havlíčkova 690/11, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, pod sp. zn. 15 C 27/2010, o námitce podjatosti soudce Nejvyššího soudu JUDr. Mojmíra Putny v řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2019, č. j. 3 Co 29/2018-866, vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Cdo 1106/2020, takto:
Soudce Nejvyššího soudu JUDr. Mojmír Putna není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Cdo 1106/2020.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 17. 10. 2017, č. j. 15 C 27/2010-720, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá omluvy za specifikovaná jednání zaměstnanců žalované, uveřejnění omluvy ve vyjmenovaných novinách (výroky I., II.) a zaplacení částky 948 208 Kč s příslušenstvím (výrok III.). Rozhodl také o nákladech řízení (výrok IV.).
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 4. 12. 2019, č. j. 3 Co 29/2018-866, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.), ve výrocích III. a IV. potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III).
Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku podala žalobkyně dovolání. Navrhla, aby byl v napadených výrocích zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu, případně soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 6. 6. 2020 navrhla, aby z projednání a rozhodování ve věci byl vyloučen soudce JUDr. Mojmír Putna, který má rozhodovat jako člen senátu 21 Cdo. Ten již rozhodoval ve věci sp. zn. 21 Cdo 600/2015 o neplatnosti její výpovědi z pracovního poměru u žalované, se kterou nyní projednávaná věc souvisí. Vzhledem k tomu, že bylo ve věci sp. zn. 21 Cdo 600/2015 rozhodnuto nesprávně, je žalobkyně přesvědčena, že ani při rozhodování o jejím druhém dovolání by nebyl dán průchod spravedlnosti.
Soudce Nejvyššího soudu JUDr. Mojmír Putna, který je členem senátu 21 Cdo příslušného k projednání a rozhodnutí v dané věci, ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že nemá žádný osobní poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednání věci nebo jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb.). Vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem, nezaujatě a spravedlivě. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod č. 98/2001 Sbírky nálezů a rozhodnutí Ústavního soudu, a důvody uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NS ČR 79/2014, uveřejněném pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodní a stanovisek).
Podle ustáleného výkladu používaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), soudcův poměr k věci může vyplývat především z jeho přímého právního zájmu na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. by mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž se na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Důvodem k vyloučení soudce nemohou být okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 5 Nd 427/2001, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 73).
Pochybnosti o nepodjatosti JUDr. Mojmíra Putny žalobkyně dovozuje z jeho rozhodování v jiné věci, ale §14 odst. 4 o. s. ř. výslovně stanoví, že rozhodování soudce v jiných věcech důvodem k vyloučení ve věci není. Je tedy zřejmé, že zákonné předpoklady pro vyloučení soudce JUD. Mojmíra Putny z projednání a rozhodování věci nejsou naplněny, a proto Nejvyšší soud (senát č. 22, rozhodující podle platného rozvrhu práce) námitce podjatosti nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 7. 2020
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu