ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.1721.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 1721/2020-838
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, PhD., LLM., ve věci žalobkyně J. G., nar. XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Romanem Bělohlavým, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 1461/66, PSČ 360 01, proti žalované ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, se sídlem v Pardubicích – Zelené předměstí, Masarykovo náměstí 1458, PSČ 530 O2, IČO 455 34 306, zastoupené Mgr. Evou Novákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/12, PSČ 110 00, o zaplacení 233 700 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 C 90/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 11. 2019, č. j. 13 Co 332/2019-772, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11 519 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Evy Novákové, advokátky žalované se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/12, PSČ 110 00.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“):
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. 11. 2019, č. j. 13 Co 332/2019-772, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 6. 2019, č. j. 9 C 90/2012
-725, ve výrocích II, IV a V (výrok pod bodem I), ve výroku III změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 52 657 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem (výrok pod bodem III).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasně podaným dovoláním.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu. Má za to, že dovolání je nedůvodné; navrhla odmítnutí dovolání z důvodu jeho nepřípustnosti.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovolatelka se v dovolání omezila na výtku chybného procesního postupu a svými námitkami rozporovala správnost skutkových zjištění soudů; žádnou otázku procesního práva, kterou odvolací soud řešil (jíž se v napadeném rozhodnutí zabýval) a kterou měl nesprávně právně posoudit, v té souvislosti však nepředložila. Námitka procesní vady, nezahrnující otázku výkladu normy procesního práva řešenou odvolacím soudem, předpokladům přípustnosti dovolání taxativně stanoveným v §237 o. s. ř. neodpovídá; takové námitky ostatně nejsou ani způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Dle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Uvedená námitka tudíž přípustnost dovolání založit nemůže, i kdyby se soud vytýkaného procesního pochybení dopustil (srov. shodně např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014,
sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 7. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1891/2014, ze dne 14. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2015/2014,
a ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014).
Dovolatelka měla dále za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázce, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla dosud řešena. Mělo jít o otázku, zda je přípustný postup odvolacího soudu, který dospěl k odlišnému skutkovému a právnímu závěru ohledně provedeného důkazu, aniž se zabýval jakýmikoliv námitkami, které k obsahu tohoto důkazu uplatnila jedna ze stran sporu, a za takto nevyřešeného stavu uložil soudu prvního stupně považovat závěry z tohoto posudku za relevantní. Předmětnou dovolatelkou vymezenou otázku však odvolací soud ve svém rozhodnutí neřešil a nemůže se proto jednat o otázku procesního práva, u níž se odvolací soud dopustil nesprávného právního posouzení. Jedná se o námitku vady řízení, která však nezakládá přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2016, sp. zn. 23 Cdo 3266/2015, nebo ze dne 27. srpna 2014, sp. zn. 23 Cdo 1950/2014).
Dovolatelka ve svém dovolání neuvedla jedinou právní otázku, na jejímž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu a současně, při jejímž řešení se tento soud dopustil nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a o. s. ř. Dovolatelka soudu vytýkala pouze vady řízení a jak již bylo opakovaně výše uvedeno, namítané vady řízení nemohou založit přípustnost dovolání. Dovolací soud proto dovolání dle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto usnesení, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 21. 8. 2020
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu