ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.3174.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 3174/2020-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně General Logistics Systems Czech Republic s.r.o. , se sídlem v Jihlavě, Průmyslová 5619/1, identifikační číslo osoby 26087961, zastoupené JUDr. Zdeňkem Kratochvílem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Královský vršek 4762/25, proti žalované ELAN e-commerce s.r.o. , se sídlem v Praze 10, Tiskařská 599/12, identifikační číslo osoby 01915398, zastoupené Mgr. Davidem Satke, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 1047/17, o zaplacení částky 190 099,78 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 6 C 227/2019, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2020, č. j. 47 Co 53/2020-52, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě jako soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 2. 2020, č. j. 6 C 227/2019-49, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 10 jako soudu místně příslušnému (výrok II).
Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se místní nepříslušnost Okresního soudu v Jihlavě nevyslovuje a věc se nepostupuje Obvodnímu soudu pro Prahu 10.
Odvolací soud měl na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že potvrzením cenové nabídky ze dne 31. 10. 2017 a karty zákazníka ze dne 1. 11. 2017 došlo ze strany žalovaného mezi účastníky k uzavření smlouvy. Jak cenová nabídka, tak v karta zákazníka obsahovala odkaz na všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí je v čl. 18.2. prorogační doložka ve znění: „ Jakékoliv spory, neshody nebo nároky vyplývající ze smluvního vztahu mezi GLS a příkazcem budou řešeny nejprve smírnou cestou. Nebude-li možné tyto spory vyřešit smírnou cestou, dohodly se smluvní strany v souladu s §89a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, že místně příslušným soudem pro případ sporů vyplývajících z uzavřených smluv či těchto Všeobecných obchodních podmínek je soud příslušný podle sídla GLS. “ Potvrzením karty zákazníka přitom ze strany žalovaného došlo jak k akceptaci předložené cenové nabídky, tak i všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Odvolací soud na uvedeném základě uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena písemná dohoda o místní příslušnosti Okresního soudu v Jihlavě.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná včasným dovoláním, v němž předložila k dovolacímu přezkumu otázku, zda „[P] odpis právního jednání pouze jednou ze stran zakládá platně uzavřené dvoustranné právní jednání, pro které zákon obligatorně vyslovuje požadavek písemné formy. “ Při posouzení uvedené otázky se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, kterou žalovaná blíže označila. Se zřetelem k tomu žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje, případně aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalším řízení.
Žalobkyně se k dovolání žalované nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalovaná předkládá k dovolacímu přezkumu otázku, zda k uzavření písemné dohody o místní příslušnosti ve smyslu §89a o. s. ř. může dojít bez toho, že by ji jedna ze stran podepsala.
Odvolací soud však při zkoumání místní příslušnosti v uvedené věci vyšel ze zjištění, že ze strany žalované došlo k potvrzení jak cenové nabídky, kterou žalovaná podepsala, tak karty zákazníka, přičemž tyto listiny byly následně odeslány zpět žalobkyni. Na základě těchto zjištění pak odvolací soud učinil právní závěr, podle kterého mezi stranami došlo k uzavření písemné dohody o místní příslušnosti Okresního soudu v Jihlavě.
Žalovaná se tudíž svou otázkou, zda k uzavření písemné dohody o místní příslušnosti může dojít bez toho, že by ji jedna ze stran podepsala, ve skutečnosti pouze pokouší zpochybnit skutková zjištění, ke kterým odvolací soud dospěl při zkoumání podmínek místní příslušnosti, když uzavřel, že ze strany žalované došlo k potvrzení jak cenové nabídky, kterou žalovaná podepsala, tak karty zákazníka, přičemž tyto listiny byly následně odeslány zpět žalobkyni. Správnost skutkových zjištění učiněných v řízení před soudy nižších stupňů přitom v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 30. 9. 2017 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž žalovaná k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
Nad rámec výše uvedeného dovolací soud připojuje, že Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 240/2015, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 2/2018, vyslovil, že dohodu o prorogaci podle §89a o. s. ř. mohou podnikatelé ve vztahu vyplývajícím z jejich podnikatelské činnosti uzavřít i odkazem na obchodní podmínky v uzavřené smlouvě. Jestliže odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, že si žalovaná s žalobkyní ve smlouvě, jež vznikla na základě přijetí cenové nabídky a potvrzení karty zákazníka a jejíž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky, sjednaly prorogační doložku zakládající místní příslušnost soudu, v jehož obvodu má sídlo žalobkyně, nelze dovodit, že by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1597/2018). Naproti tomu judikatura uváděná žalovanou v dovolání uvedenou otázku vůbec neřeší.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání žalované dle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí; o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srov. §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2020
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu