ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.3243.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 3243/2020-137
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., ve věci žalobkyně M.I.B. International special detective force, s.r.o. - v likvidaci , se sídlem Poličanská 1487, Újezd nad Lesy, 190 16 Praha 9, IČO 25659839, zastoupené JUDr. Františkem Výmolou, advokátem se sídlem Husníkova 2080/8, 158 00 Praha 5, proti žalované Impello Palma a.s. , se sídlem Bílkova 855/19, Staré Město, 110 00 Praha 1, IČO 26399946, zastoupené Mgr. Danielem Slavíkem, advokátem se sídlem Stroupežnického 2324/26, 150 00 Praha 5, o 1 442 248 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 59/2017, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2020, č. j. 13 Co 4/2020-126, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek z dovolání ve výši 4 000 Kč , a to na účet Nejvyššího soudu č. 3703-32723641/0710 , variabilní symbol: 2334324320 , do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. 6. 2020, č. j. 13 Co 4/2020-126, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 19. 11. 2019, č. j. 15 C 59/2017-82, kterým bylo odmítnuto odvolání žalované ze dne 12. 9. 2019 podané proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 26. 4. 2019, č. j. 15 C 59/2017-64, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 26. 4. 2019, č. j. 15 C 59/2017-64, bylo dne 16. 9. 2019 podáno opožděně, neboť lhůta pro odvolání uplynula dne 22. 6. 2019, jestliže rozsudek byl žalované doručen do datové schránky fikcí již dne 6. 6. 2019, podle ustanovení §17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „zákon č. 300/2008 Sb.“). Pokud žalovaná namítala, že rozsudek ji nemohl být doručen fikcí z důvodu, že v době doručování nebyla osoba, která by se mohla do datové schránky společnosti přihlásit, jelikož rozhodnutím valné hromady dne 10. 3. 2019 došlo k odvolání statutárního orgánu a jmenování nového, jemuž však spárovací údaje pro přihlášení do datové schránky byly doručeny až 6. 9. 2019, odvolací s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 21 Cdo 93/2012, konstatoval, že soud prvního stupně správně dovodil, že rozsudek byl žalované doručen dne 6. 6. 2019 do její datové schránky v souladu s ustanovením §47 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ve smyslu §17 zákona č. 300/2008 Sb., neboť se doručuje právnické osobě jako takové, aniž by soud zkoumal, kdo je statutárním orgánem či osobou oprávněnou k přihlášení do datové schránky. V daném případě ze skutkových zjištění vyplynulo, že datová schránka žalované byla zpřístupněna dne 1. 11. 2009 a od té doby je funkční. Okolnosti uváděné žalovanou v souvislosti se změnou statutárního orgánu proto nepovažoval odvolací soud za rozhodné a usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo odmítnuto odvolání žalované pro opožděnost, potvrdil jako věcně správné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, a to i přes poučení odvolacího soudu, že proti napadenému usnesení není dovolání přípustné.
Dovolatelka nesouhlasí s tím, že dovolání není proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu přípustné. Má za to, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., přičemž přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která nebyla dovolacím soudem dosud řešena, a to otázky týkající se platnosti doručení rozhodnutí soudu do datové schránky právnické osoby ve vztahu k zákonu č. 300/2008 Sb. a s ohledem na konkrétní skutkovou situaci v dané věci spojené se změnou statutárního orgánu. Namítá, že soudu musela být ze systému datových schránek (dále jen „DS“) známa nejen skutečnost, že DS žalované je zpřístupněna ode dne 1. 11. 2009, jak soud zdůraznil, a na čemž založil své právní posouzení otázky doručení, ale současně i skutečnost, že v rozhodné době doručování předmětného rozsudku nebyla u žalované žádná oprávněná osoba k přístupu do DS, neboť je evidentní, že podle §12 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. musely být původním oprávněným osobám zneplatněny údaje k přístupu do DS. Předmětný rozsudek proto nemohl být žalované doručen 6. 6. 2019 s ohledem na překážku doručení trvající až do 6. 9. 2019, kdy žalovaná obdržela přístupové údaje do datové schránky pro novou oprávněnou osobu. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje tedy za nesprávné a namítá, že bylo zasaženo do základních práv žalované s ohledem na porušení práva na spravedlivý proces. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení §243 odst. 1 písm. b) případně odst. 2 o. s. ř.
Vyjádření žalobkyně k dovolání žalované nebylo požadováno.
Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ustanovení §238 odst. 1 písm. a) – k) o. s. ř. obsahuje výčet rozhodnutí, proti nimž dovolání podle §237 není přípustné.
Podle §238 odst. 1 písm. e) dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. stanoví, že žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Nejvyšší soud již dříve judikoval, že smyslem změn §229 odst. 4 o. s. ř. ve vazbě na změny občanského soudního řádu provedených s účinností od 1. 1. 2013 zákonem č. 404/2012 Sb., konkrétně §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. nepochybně bylo, aby (mimo jiné) pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí opravného prostředku (výslovně označeného jako odvolání nebo dovolání) pro opožděnost, nebylo přezkoumáváno (jen) Nejvyšším soudem na základě dovolání, nýbrž soudem určeným podle §235a odst. 1 o. s. ř. na základě žaloby pro zmatečnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2437/2013, uveřejněné pod číslem 42/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2744/2013 a ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 6072/2017 – dostupných na www.nsoud.cz ).
S ohledem na to, že odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto odvolání žalované pro opožděnost, jedná se o usnesení podřaditelné pod §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., proti němuž dovolání není objektivně přípustné. Z tohoto důvodu se dovolací soud námitkami uvedenými v dovolání vůbec věcně nezabýval.
Jelikož dovolání žalované není přípustné, Nejvyšší soud jej podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Podle §2 odst. 5 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem je odvolatel a za řízení před dovolacím soudem dovolatel.
Podle §4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř.
Soudní poplatek za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu činí ve shodě s položkou 23 bodem 2 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, v tomto případě 4 000 Kč.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalované bylo dovolacím soudem odmítnuto pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř., dovolací soud podle s §4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích žalované zároveň uložil povinnost k zaplacení soudního poplatku za dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li soudní poplatek zaplacen ve lhůtě stanovené ve výroku tohoto rozhodnutí, bude přistoupeno k jeho vymáhání.
V Brně dne 18. 11. 2020
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu