ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.3826.2019.1
sp. zn. 23 Cdo 3826/2019-77
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce Vojenského a špitálního Řádu svatého Lazara Jeruzalémského – Bohemia se sídlem v Chotěboři, Riegrova 1, PSČ 583 01, identifikační číslo osoby 75101068, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Kučerou, advokátem se sídlem v Praze 6, Bělohorská 238/85, PSČ 169 00, proti žalovanému Vojenskému a špitálnímu řádu sv. Lazara Jeruzalémského, z.s. se sídlem v Praze 1, Vodičkova 682/20, Nové Město, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26543974, zastoupenému Mgr. Ondřejem Pecákem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 199/24, PSČ 162 00, o ochranu názvu právnické osoby, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 21/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. února 2019, č. j. 3 Cmo 128/2018-56, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalovaného, Mgr. Ondřeje Pecáka, advokáta.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Napadeným rozsudkem odvolací soud změnil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2018, č. j. 32 Cm 21/2017-36, tak, že zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému změnit jeho název tak, aby neobsahoval slova „Vojenský a špitální Řád svatého Lazara Jeruzalémského“, a podat návrh na zápis změny jeho názvu ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku, event. změnit jeho název tak, že k názvu „Vojenský a špitální Řád svatého Lazara Jeruzalémského“ připojí nejméně čtyři rozlišovací výrazy a podá návrh na zápis změny názvu ve lhůtě čtyř měsíců od právní moci rozsudku, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Žalobce se svojí žalobou domáhal proti žalovanému ochrany svého názvu podle §132 odst. 2 o. z. vzhledem k prioritě zápisu svého názvu ke dni 18. 4. 2006.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce vznikl 11. 5. 2006, přičemž 1. 1. 2014 bylo do spolkového rejstříku zapsáno, že nese název „Vojenský a špitální řád svatého Lazara Jeruzalémského – Bohemia“. Žalovaný vznikl 5. 10. 2001 pod názvem „Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského – český velkobailivik maltské obedience“, přičemž 23. 10. 2015 změnil žalovaný svůj název na „Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského, z.s.“
Po právní stránce dospěl odvolací soud k závěru, že je třeba vyjít ze specifik obou subjektů, jejichž existence vychází z příslušnosti k zahraniční právnické osoby, která na mezinárodní úrovni trvá mnoho set let. To podstatné je právě označení „Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského“. Jak mezinárodní organizace, tak oba tuzemské subjekty jsou charitativní subjekty, jejich poslání se v průběhu staletí proměňovalo a nelze vycházet prostě jen z toho, kdo byl pod označením „Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského“ zaregistrován dříve a kdo později. Ostatně i součástí názvu žalovaného bylo od roku 2001 spojení „Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského“ a žalobce si sám zvolil označení „Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského – Bohemia“. Podle odvolacího soudu má žalovaný stejně jako žalobce právo na využívání názvu „Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského“ právě s ohledem na příslušnost k mezinárodnímu subjektu se shodným názvem. Není to žalobce, kdo by mohl jakýmkoli způsobem omezovat žalovaného v tom, jaký název si zvolí. Nesouhlas by mohl vyjádřit právě zahraniční subjekt, např. z toho důvodu, že je nevhodné, aby v jedné zemi byly dvě charitativní organizace s podobným názvem, ovšem zahraniční zastřešující subjekt do těchto záležitostí národních subjektů nikterak nezasahuje. Jen pro úplnost je třeba uvést, že rozlišující název, a to „Bohemia“ zahrnul do svého názvu právě žalobce. Odvolací soud tak má také za to, že přidání dalších čtyř rozlišujících výrazů do tak již poměrně dlouhého názvu žalovaného by tak jako tak svou úlohu neplnilo, neboť to podstatné v názvu představuje „Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského“ bez ohledu na další výrazy.
Rozsudek odvolacího soudu napadl v celém rozsahu žalobce dovoláním, které považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení otázky, zdali udělení souhlasu s použitím příznačného prvku názvu právnické osoby spolu s převodem veškerého majetku zakládá právo priority, odvozené od právnické osoby, která souhlas udělila a která majetek převedla na svého nástupce, jež nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.
Své dovolání žalobce odůvodnil tím, že je mezinárodní nevládní organizací, založenou dne 18. 4. 2006 podle zákona č. 116/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v ČSSR, a vznikl jako organizace navazující na občanské sdružení České velkopřevorství vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského se sídlem v Praze 1, Jalovcová 1, IČ 15889424, které vzniklo 11. 1. 1991 a jež zaniklo po provedení likvidace dne 30. 6. 2009. Před provedenou likvidací dne 19. 11. 2008 došlo k uzavření kupní smlouvy na zůstatkový majetek občanského sdružení a veškerý majetek přešel na žalobce. Tentýž den uvedené občanské sdružení udělilo žalobci výhradní, neodvolatelný a bezúplatný souhlas, aby užíval dle svého uvážení a potřeby žalobcem uvedené názvy obsahující prvek „řád svatého Lazara Jeruzalémského“ a další logické kombinace a odvozeniny od původního plného názvu občanského sdružení.
Dle žalobce je rozsah obecné občanskoprávní ochrany názvu právnické osoby širší než ochrana poskytovaná zvláštními právními předpisy. Může dojít k situaci, kdy si jiná osoba zvolí název zaměnitelný, zde je pak rozhodující hledisko priority. Nárok svědčí osobě, která právo k názvu získala dříve. Právo priority k příznačné části názvu „řád sv. Lazara Jeruzalémského“ náležel občanskému sdružení České velkopřevorství vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského od roku 1991. Vzhledem k tomu, že v roce 2008 platil obchodní zákoník, bylo by možno použít analogicky ustanovení §11 odst. 4 obch. zák., podle kterého převod firmy je možný i při převodu části podniku, bude-li podnikatel zbývající část provozovat pod jinou firmou nebo tato část zanikne likvidací, což byl případ původního občanského sdružení. Žalobce je tak přesvědčen, že mu svědčí právo priority odvozené od jeho předchůdce.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání žalobce vyjádřil tak, že dovolání považuje za nepřípustné. Poukazuje na změny svého názvu od založení v roce 2001 má žalovaný za to, že užívání současného názvu žalovaným není vůči názvu žalobce ve slovní i grafické podobě (i samo o sobě) jednáním zákeřným, podvodným, parazitujícím, zaměnitelným či klamavým ve smyslu závěrů vyjádřených v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2011 ve věci sp. zn. 23 Cdo 5184/2009 a ze dne 30. 10. 2014 ve věci sp. zn. 23 Cdo 3338/2012 či usnesení ze dne 28. 5. 2015 ve věci sp. zn. 23 Cdo 1962/2015, kdy i v tomto případě je označení „lazarián“ nebo „řád sv. Lazara“ v jakékoliv podobě symbolem určitých hodnot či (kladných) vlastností člověka ve smyslu výkonu charitativní činnosti. Žalobce neopírá své úvahy v dovolání o žádnou judikaturu. Žalovaný má navíc ke svému názvu rejstříkovou prioritu. Argumentuje-li žalobce z hlediska tvrzeného nástupnictví po dřívějším občanském sdružení zaniklém v roce 2009 analogií s ustanovením obchodního zákoníku, pak §11 odst. 4 obch. zák. naopak zapovídal převod firmy bez současného převodu podniku, přičemž žalobce nepřevzal ani část podniku zrušeného subjektu a není tak jeho nástupcem. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, popř. zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání nelze shledat přípustným podle §237 o. s. ř.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).
Dovolací soud ve svém rozhodování ustáleně dovozuje, že pro úsudek dovolacího soudu, zda dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., jsou relevantní jen ty právní otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá (tj. právní otázky, které měly pro rozhodnutí ve věci určující význam) a jejichž řešení dovolatel v dovolání zpochybnil (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006 ve věci sp. zn. III. ÚS 10/06, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2007 ve věci sp. zn. 33 Odo 1187/2005, ze dne 17. 5. 2012 ve věci sp. zn. 26 Cdo 3297/2011, ze dne 18. 7. 2013 ve věci sp. zn. 29 NSCR 53/2013, ze dne 26. 9. 2013 ve věci sp. zn. 29 Cdo 2376/2013).
Otázka, kterou žalobce vymezil, však závěr o přípustnosti dovolání založit nemůže, neboť napadené rozhodnutí na jejím řešení nezávisí a není tak splněna jedna ze základních podmínek přípustnosti dovolání stanovených v §237 o. s. ř.
Odvolací soud uzavřel, že oba účastníci řízení mají stejné právo na využívání dominantního prvku „Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského“ ve svých názvech s ohledem na příslušnost k mezinárodnímu subjektu se shodným názvem, a tudíž to není žalobce, kdo by mohl jakýmkoli způsobem omezovat žalovaného v tom, jaký název si zvolí. Nesouhlas by v tomto směru mohl vyjádřit pouze zastřešující zahraniční subjekt.
Nelze proto podrobit dovolacímu přezkumu správnost neexistujícího právního názoru odvolacího soudu o významu práva priority žalobce k jeho názvu v důsledku právního nástupnictví žalobce po občanském sdružení České velkopřevorství vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského vzniklém v roce 1991 v důsledku převodu veškerého majetku na žalobce, ke kterému žalobce přípustnost svého dovolání vztahuje. Odvolací soud své rozhodnutí na posouzení významu práva priority některého z účastníků k jeho názvu nikterak nezaložil, nýbrž pro rozhodnutí odvolacího soudu byla určující pouze úvaha o příslušnosti obou účastníků k zastřešujícímu mezinárodnímu subjektu vylučující možnost jednoho z účastníků omezovat druhého základě priority jeho názvu.
Dovolací soud s ohledem na výše uvedené proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost pak lze uvést, že dovolací soud rozsah dovolání vymezený žalobcem tak, že se rozsudek odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k tomuto výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Kromě toho by proti tomuto výroku nebylo dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 14. 4. 2020
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu