Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 09.07.2020, sp. zn. 23 Cdo 641/2020 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.641.2020.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.641.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 641/2020-367 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce P. Ch. , nar. XY, s trvalým pobytem v XY, se sídlem v XY, IČO XY, proti žalovanému J. Š. , narozenému XY, s trvalým pobytem v XY, o zaplacení částky 6 809 Kč s příslušenstvím a o zaplacení smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 30 Ro 2215/2003, o „dovolání“ žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2006, č. j. 29 Co 526/2005-207, 29 Nc 31/2005-207, 29 Nc 32/2005-207, takto: Řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2006, č. j. 29 Co 526/2005-207, 29 Nc 31/2005-207, 29 Nc 32/2005-207, se zastavuje . Odůvodnění: Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 23. 6. 2005, č. j. 30 Ro 2215/2003-173, rozhodl o tom, že řízení se zastavuje (výrok pod bodem I), žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 600 Kč z účtu Okresního soudu v Mělníku (výrok pod bodem II) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok pod bodem III). Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 2. 2006, č. j. 29 Co 526/2005-207, 29 Nc 31/2005-207, 29 Nc 32/2005-207, rozhodl o námitce podjatosti soudce vznesené žalobcem podáním ze dne 10. 5. 2005 tak, že soudkyně Okresního soudu v Mělníku M. Š. není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 30 Ro 2215/2003, a současně k odvolání žalobce rozhodl o tom, že usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se řízení nezastavuje a žalobci se nevrací soudní poplatek zaplacený ve výši 600 Kč. Proti usnesení Krajského soudu v Praze podal žalobce dovolání, jímž jej napadá v rozsahu výroku, kterým bylo rozhodnuto o námitce podjatosti soudkyně M. Š. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 4. 2005 (článek II bod 3 ve spojení s bodem 2 zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jeno. s. ř.“. Nejvyšší soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že řízení o „dovolání“ žalobce musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastaveno. Nejvyšší soud rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §10a, §236 odst. 1 o. s. ř.). Podle §16 odst. 1 věta první o. s. ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. Pojem „nadřízený soud“ („nejblíže společně nadřízený soud“), je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze (srov. např. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tedy krajský soud o vyloučení soudců okresního soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází. Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti těmto rozhodnutím občanský soudní řád neupravuje; nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 85, ročník 2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 139, ročník 2002). Protože zde není – jak bylo výše uvedeno - soudu, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2006, č. j. 29 Co 526/2005-207, 29 Nc 31/2005-207, 29 Nc 32/2005-207, v jeho části, kterou bylo rozhodnuto o námitce podjatosti soudkyně M. Š., Nejvyšší soud řízení o tomto podání žalobce zastavil (§243c odst. 1, §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). O náhradě nákladů tohoto řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 9. 7. 2020 JUDr. Zdeněk Des předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/09/2020
Spisová značka:23 Cdo 641/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.641.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podmínky řízení
Dotčené předpisy:§104 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2020-10-04