ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.642.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 642/2020-369
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce P. Ch. , nar. XY, s trvalým pobytem v XY, se sídlem v XY, IČO XY, proti žalovanému J. Š. , narozenému XY, s trvalým pobytem v XY, o zaplacení částky 6 809 Kč s příslušenstvím a o zaplacení smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 30 Ro 2215/2003, o „dovolání“ žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2006, č. j. Nco 295/2005-204, takto:
Řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2006, č. j. Nco 295/2005-204, se zastavuje .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 1. 2006, č. j. Nco 295/2005-204, rozhodl o tom, že soudkyně Krajského soudu v Praze I. S., H. L. a L. C. nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí této věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Co 526/2005, 29 Nc 31/2005, a 29 Nc 32/2005.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal žalobce „dovolání“.
Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že v řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 4. 2005 (článek II bod 3 zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“.
Nejvyšší soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že řízení o dovolání žalobce musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastaveno.
Nejvyšší soud rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §10a,
§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §16 odst. 1 věta první o. s. ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Pojem „nadřízený soud“ („nejblíže společně nadřízený soud“), je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze (srov. např. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodoval-li tedy Vrchní soud v Praze o vyloučení soudců Krajského soudu v Praze, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází.
Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti tomuto rozhodnutí občanský soudní řád neupravuje; nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o dovolání proti tomuto rozhodnutí zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 85, ročník 2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 139, ročník 2002).
Protože zde není – jak bylo výše uvedeno - soudu, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2006, č. j. Nco 295/2005-204, Nejvyšší soud řízení o tomto podání žalobce zastavil (§243c odst. 1, §104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 7. 2020
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu