ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1441.2019.4
sp. zn. 24 Cdo 1441/2019-507
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Romana Fialy v právní věci neznámých dědiců původního žalobce V. Ch. , narozeného dne XY, zemřelého dne 18. května 2019, posledně bytem v XY, zastoupených procesním opatrovníkem Městskou částí Praha 4, se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2059/80b, proti žalované O. Ch. , narozené dne XY, bytem v XY, o určení vlastnictví k pozemkům, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 29 C 96/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2018, č. j. 25 Co 103/2018-410, takto:
I. V dovolacím řízení se pokračuje .
II. Dovolání se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Původní žalobce V. Ch., gen. shora, podal prostřednictvím svého tehdejšího advokáta včasné dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2018, č. j. 25 Co 103/2018-410, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. ledna 2018, č. j. 29 C 96/2010-375, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobce je vlastníkem ve výroku specifikovaných pozemků.
Dovolání zjevně nesplňuje zákonem stanovené náležitosti (k tomu viz poznámky ještě níže), neboť v něm nejsou vymezeny předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., přičemž vzhledem k uplynutí dovolací lhůty toto dovolání již nelze doplňujícím podáním precizovat.
Dovolatel (dále též „zůstavitel“) v průběhu dovolacího řízení dne 18. května 2019 zemřel. Pozůstalostní řízení je nadále vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 1619/2019.
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) usnesením ze dne 28. srpna 2019, č. j. 24 Cdo 1441/2019-487, dovolací řízení přerušil do pravomocného skončení řízení o pozůstalosti zůstavitele, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 1619/2019.
Z posledního sdělení soudní komisařky Mgr. Šárky Matějčkové, pověřené v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli, ze dne 17. března 2020, sp. zn. Nd 166/2019, vyplynulo, že okruh dědiců zůstavitele není soudní komisařce dosud znám, neboť závětní i zákonní dědicové v první dědické třídě dědictví odmítli. Protože na místa potomků zůstavitele nastoupily jejich nezletilé děti, jejichž jménem jejich kolizní opatrovníci též dědictví odmítli, probíhá nyní řízení u (opatrovnického) Okresního soudu v Pardubicích, který má tato právní jednání schválit. V závislosti na rozhodování opatrovnických soudů budou případně následně o svém dědickém právu vyrozuměni ostatní v úvahu přicházející zákonní dědicové, případně stát Česká republika. Podle soudní komisařky tedy nelze ani určit, v jakém časovém horizontu bude vůbec zřejmý okruh dědiců zůstavitele.
S přihlédnutím k výše uvedenému Nejvyšší soud usnesením ze dne 1. července 2020, č. j. 24 Cdo 1441/2019-503, ustanovil neznámým dědicům zůstavitele pro řízení o dovolání proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu opatrovníka, a to Městskou část Prahu 4.
V důsledku posledně zmíněné okolnosti dovolací soud rozhodl o pokračování dovolacího řízení.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
V dovolání musí dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz , zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz ), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Připomíná se, že zatímco úkolem dovolacího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o právním posouzení věci, povinností dovolatele je, aby způsobem předvídaným v §241a ve vazbě na §237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska řešené právní otázky z oblasti hmotného či procesního práva. Přitom v dovolacím řízení nelze revidovat skutková zjištění, z nichž při meritorním rozhodování vycházel odvolací soud (ledaže nejsou určitá, srozumitelná nebo navzájem souladná, kteréžto defekty v tomto případě zjištěny nebyly), neboť podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; z toho plyne, že dovolatel prostřednictvím zpochybňování skutkového stavu rozhodného pro právní posouzení věci odvolacím soudem přípustnost svého dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založit nemůže.
Plénum Ústavního soudu ve svém stanovisku ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, mj. vyložilo, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu dovolání nevyplývá, že by dovolatel ve shora připomenutém rámci právně relevantním způsobem (tj. ve smyslu §241a odst. 2 ve vazbě na §237 o. s. ř.) vymezil některou ze čtyř v úvahu přicházejících variant předpokladů přípustnosti dovolání. Přitom dovolatelem v podaném dovolání uplatněná skutková či právní polemika přípustnost jejího dovolání nezakládá.
Vzhledem k výše uvedenému (absence vymezení předpokladů přípustnosti dovolání) Nejvyšší soud proto uzavírá, že podané dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat a jež nebyly dovolatelem odstraněny v zákonné lhůtě (§241b odst. 3, §243b a §243c odst. 1 o. s. ř.); dovolání bylo proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f
odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 9. 2020
JUDr. Pavel Vrcha, MBA
předseda senátu