ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.3220.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 3220/2020-184
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph. D., ve věci péče o nezletilou AAAAA (pseudonym) , narozenou dne XY, bytem v XY, zastoupenou Statutárním městem Ústí nad Labem, se sídlem magistrátu v Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8, jako opatrovníkem, dceru matky M. H., narozené dne XY, bytem v XY, a otce P. V., narozeného dne XY, bytem v XY, o změnu úpravy péče a výživy o nezletilou a o úpravu styku otce s nezletilou, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 0 P 242/2019, o odvolání matky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. srpna 2020 č.j. 13 Co 183/2020-168, takto:
I. Řízení o odvolání matky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. srpna 2020 č.j. 13 Co 183/2020-168 se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání otce usnesením ze dne 12.8.2020 č.j. 13 Co 183/2020-168 změnil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 18.5.2020 č.j. 0 P 242/2019-147 v napadeném výroku III. tak, že „každý z rodičů je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem jednu polovinu nákladů řízení zaplacených státem, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení“. Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že na úhradě nákladů, které nesl stát, se v dané věci mají rodiče podílet stejnou měrou, a nikoli touto povinností zatížit toliko otce.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala matka (podáním ze dne 14.9.2020, doručeným Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 15.9.2020) „odvolání“, ve kterém navrhla, aby „bylo uznáno původní znění rozsudku Okresního soudu č.j. 0 P 242/2019-147, který ukládal otci úhradu nákladů v plné výši“.
Na výzvu soudu prvního stupně k „upřesnění“ obsahu podání ze dne 14.9.2020, označeného jako „odvolání“ matka ve stanovené lhůtě 5 dnů (ani dosud) nereagovala.
Nejvyšší soud České republiky po přezkoumání věci dospěl k závěru, že řízení o „odvolání“ matky musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaveno.
Podle ustanovení §201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů; o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud (§10 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocným rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích (srov. §10a, §236 odst. 1 o. s. ř.).
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12.8.2020 č.j. 13 Co 183/2020
-168 není rozhodnutím krajského soudu vydaným v řízení v prvním stupni ve smyslu ustanovení §201 o. s. ř., nýbrž je rozhodnutím krajského soudu jako soudu odvolacího vydaným k odvolání otce v rámci odvolacího řízení. Proti rozhodnutí krajského soudu, který je soudem odvolacím, však již není odvolání opravným prostředkem, který by bylo možno proti němu podat. Tomu koresponduje i skutečnost, že Nejvyšší soud – ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje Ústava (srov. článek 91) – může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. §9 odst. 5 a §10a o. s. ř.) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího občanský soudní řád neupravuje.
Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Je-li podáno „odvolání“ proti rozhodnutí odvolacího soudu, je Nejvyšší soud České republiky jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2001 sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné pod č. 85 v časopise Soudní judikatura, ročník 2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2002 sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné pod č. 139 v časopise Soudní judikatura, ročník 2002, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2210/2018).
Protože zde tedy není soudu, který by byl – jak výše uvedeno – funkčně příslušný k rozhodnutí o „odvolání“ matky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12.8.2020 č.j. 13 Co 183/2020-168, Nejvyšší soud České republiky řízení o tomto podání matky zastavil (§243d, §104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Ostatně, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12.8.2020 č.j. 13 Co 183/2020-168 – jak vyplývá z ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a ze správného poučení odvolacího soudu uvedeného v usnesení – zákon nepřipouští ani dovolání; bylo-li by podáno, muselo by být odmítnuto.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §151 odst. 1 o. s. ř., neboť matka, která z procesního hlediska zavinila, že řízení o jejím podání ze dne 14.9.2020 bylo zastaveno, na náhradu nákladů řízení nemá právo a otci žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 11. 2020
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu