ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.97.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 97/2020-1199
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobců a) V. Š., narozeného XY, zemřelého dne 20. září 1996, naposledy bytem XY, b) V. Š., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Smrčkou, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Hornická č. 209/4, a c) J. W. , narozené dne XY, bytem XY, Švédské království, zastoupené Mgr. Evou Durdilovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Slezská č. 2232/144, proti žalované RKT - Rovnací a kotevní technika, státní podnik v likvidaci, se sídlem v Praze 4, U mlýna č. 1755/5, IČO 00664073, o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 4 C 126/92, o dovolání žalobce b) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2019, č. j. 30 Co 7/2019-1058, takto:
Dovolání žalobce b) se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce b) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30.1.2019, č. j. 30 Co 7/2019-1058, odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), protože nevymezil přípustnost dovolání [dovolání obsahuje uvedení – dle dovolatele – relevantního skutkového stavu, shrnutí obsahu zdůvodnění usnesení soudu prvního stupně a odvolacího soudu a (v podání samotného dovolatele s nímž se zástupce ztotožnil) je předestřena argumentace podporující soudy respektovaný závěr, že restituční nárok není předmětem dědického řízení; požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání je přitom obligatorní náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.) a dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z uvedených předpokladů přípustnosti zakotvené v ustanovení §237 o.s.ř. považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014, ze dne 21.8.2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29.8.2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16.9.2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013), a to ve vztahu ke konkrétně vymezené právní otázce (dále k tomu srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 28.11.2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, nebo nález Ústavního soudu ze dne 11.2.2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18, bod 23; k tomu, jak je vymezení právní otázky akceptováno v ústavní rovině, srov. body 49 až 53 citovaného stanoviska Ústavního soudu), což neučinil] a absence této zákonné náležitosti, kterou nelze dovodit ani z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.), zatěžuje dovolání vadou, která nebyla ve lhůtě (§241b odst. 3 o.s.ř.) odstraněna a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Tímto rozhodnutím se řízení nekončí, a proto o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§243b, §151 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 4. 2020
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu