ECLI:CZ:NS:2020:24.ND.67.2020.1
sp. zn. 24 Nd 67/2020-243
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Ibericos s.r.o. , se sídlem v Praze 7, V přístavu č. 1585/12, IČO 02437465, zastoupené Mgr. Petrem Račkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské č. 34/7, proti žalovanému P. S. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Janem Zapotilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 794/38, o zaplacení 11.224.380,- Kč s příslušenstvím, o návrhu žalobkyně na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze ve věci vedené tímto soudem pod sp. zn. 6 Cmo 288/2019, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. František Švantner, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. Gabriela Barančíková a JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cmo 288/2019.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 27.2.2018 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11.224.380,- Kč s příslušenstvím z titulu ručení žalovaného jako vlivné osoby za dluhy společnosti Door Financial a.s., v konkursu, a to dle ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále jen „ZOK“. Současně žalobkyně požádala o plné osvobození od soudních poplatků, neboť „nemá žádný příjem ani disponibilní majetek“.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 16.4.2018, č. j. 8 C 61/2018-40, žalobkyni zcela přiznal osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že žalobkyně „nevlastní žádný hodnotný majetek, pouze pohledávky za společnostmi, které jsou z většiny v úpadku nebo ohledně nich bylo zahájeno insolvenční řízení, nemá žádné volné finanční prostředky, příjmy ani jiné zisky, zejména však byla opakovaně dalšími soudy osvobozena od placení soudních poplatků, kdy její majetkové poměry byly totožné“.
Obvodní soud pro Prahu 4 poté platebním rozkazem ze dne 9.5.2018, č. j. 8 C 61/2018-42, uložil žalovanému, aby do patnácti dnů ode dne doručení platebního rozkazu zaplatil žalobkyni částku ve výši 11.224.380,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 ročně z částky 11.224.380,- Kč od 20.6.2016 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 118.870,40 Kč nebo aby podal proti tomuto platebnímu rozkazu do patnácti dnů ode dne jeho doručení u podepsaného soudu odpor.
Proti tomuto platebnímu rozkazu podal žalovaný dne 21.5.2018 včasný odpor.
Vrchní soud v Praze rozhodl - po předložení věci Obvodním soudem pro Prahu 4 k rozhodnutí dle ustanovení §104a odst. 2 o. s. ř. - usnesením ze dne 24.4.2019, č. j. Ncp 220/2019-200, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze. Dle Vrchního soudu v Praze se žalobkyně domáhá po žalovaném „uhrazení dlužné částky z titulu ručení vlivné osoby věřitelům ovlivněné osoby za splnění těch dluhů, které jim ovlivněná osoba nemůže v důsledku ovlivnění podle §71 odst. 1 ZOK zcela nebo zčásti splnit“, a „k projednání a rozhodnutí věci jsou tak v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy dle §9 odst. 2 písm. p) o. s. ř.“.
Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 6.9.2019, č. j. 79 Cm 114/2019-210, žalobkyni se zpětnou účinností odejmul osvobození od soudních poplatků přiznané usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16.4.2018, č. j. 8 C 61/2018-40. Soud prvního stupně měl za to, že osvobození od soudních poplatků „poměry žalobkyně neodůvodňují, a ani neodůvodňovaly“ a „navíc se jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva“.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání a následně podáním ze dne 6.2.2020 vznesla námitku podjatosti soudců senátu 6 Cmo Vrchního soudu v Praze, a to JUDr. Stanislava Bernarda, JUDr. Františka Švantnera, JUDr. Milady Uhlířové, JUDr. Gabriely Barančíkové a JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D. (dále také „soudci“). Námitku podjatosti odůvodnila tím, že Vrchní soud v Praze již svým usnesením ze dne 20.1.2020, sp. zn. 6 Cmo 330/2019, potvrdil odnětí osvobození žalobkyně od soudních poplatků v řízení o žalobě proti J. B. a že tato skutečnost, tj. že věc byla „překvapivě a nahodile odklizena“ po pouhém měsíci u Vrchního soudu v Praze, nasvědčuje tomu, že „soudci senátu 6 Cmo mají nepřátelský vztah k žalobkyni, zatímco chovají přátelský vztah k soudkyni paní K. M. z Městského soudu v Praze“, která o odnětí osvobození žalobkyně rozhodla, a navíc že žalobkyně má obavy z existence „zvláštního poměru soudců senátu 6 Cmo k věci“, který lze dovodit z jejich „přímého právního zájmu na jejím rychlém odklizení“, neboť patrně sloužila toliko k „vylepšení statistik výkonnosti senátu 6 Cmo“. Žalobkyně proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl tak, že soudci senátu 6 Cmo Vrchního soudu v Praze, a to JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., a JUDr. Gabriela Barančíková, „jsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 6 Cmo 288/2019“.
Dotčení soudci senátu 6 Cmo se k námitce podjatosti vyjádřili shodně tak, že nemají žádný vztah k věci, k účastníkům řízení, k jejich zástupcům a nejsou jim známy žádné skutečnosti, pro něž by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Z vyjádření dotčených soudců a ani z obsahu spisu nevyplývají žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti jmenovaných soudců senátu 6 Cmo Vrchního soudu v Praze, a žalobkyně ani neuvádí žádné relevantní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na existenci zákonem předvídaných důvodů vylučujících soudce JUDr. Stanislava Bernarda, JUDr. Františka Švantnera, JUDr. Miladu Uhlířovou, JUDr. Gabrielu Barančíkovou a JUDr. Vladislavu Riegrovou, Ph.D., z projednávání a rozhodnutí předmětné věci. Z podání žalobkyně je naopak zjevné, že podrobuje kritice výhradně postup jmenovaných soudců senátu 6 Cmo Vrchního soudu v Praze při vyřízení odvolání proti rozhodnutí o odnětí osvobození žalobkyně od soudních poplatků, o němž rozhodovala soudkyně Městského soudu v Praze K. M. v jiné právní věci žalobkyně. Podle výslovné dikce §14 odst. 4 o.s.ř. však důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2017, sp. zn. 32 Nd 212/2016; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.3.2017, sp. zn. 22 Nd 58/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.6.2019, sp. zn. 29 Nd 266/2019), a proto tato námitka žalobkyně není způsobilá vést k vyloučení soudců z projednávané věci.
Ani námitka žalobkyně o „zvláštním poměru“ dotčených soudců „k věci“ spočívající v jejich „přímém právním zájmu na jejím rychlém odklizení z důvodu vylepšení statistik výkonnosti senátu 6 Cmo“ není způsobilá založit důvod podjatosti dotčených soudců a jedná se o pouhou spekulaci žalobkyně v tomto směru. K tomu si Nejvyšší soud České republiky dovoluje poznamenat, že podle jeho ustálené rozhodovací praxe soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.4.2012, sp. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 85, ročník 2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.6.2019, sp. zn. 29 Nd 266/2019).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože zákonné důvody k vyloučení soudců senátu 6 Cmo Vrchního soudu v Praze JUDr. Stanislava Bernarda, JUDr. Františka Švantnera, JUDr. Milady Uhlířové, JUDr. Gabriely Barančíkové a JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D., z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. nebyly zjištěny, Nejvyšší soud České republiky rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 4. 2020
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu