ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.2418.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 2418/2019-772
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: J. H. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem Dukelská třída 15/16, Hradec Králové, proti žalovaným: 1) V. H. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Janem Kulhánkem, advokátem se sídlem Jungmannova 346, Hořice, a 2) B. M. K. , narozený XY, zemřelý 6. 1. 2020, posledně bytem XY, o 605.612 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 11 C 36/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2018, č. j. 26 Co 287/2018-678, takto:
I. V řízení bude pokračováno jako s účastníky řízení na žalované straně namísto dosavadního žalovaného 2) s: M. Š., narozený XY, bytem XY, J. K., narozený XY, bytem XY, s adresou pro doručování XY, a A. K., narozená dne XY, bytem XY.
II. Dovolání se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Po předložení spisu Nejvyššímu soudu s dovoláním žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2018, č. j. 26 Co 287/2018-678, a dříve, než bylo dovolací řízení skončeno, žalovaný 2) dne 6. 1. 2020 zemřel, a ztratil tak způsobilost být účastníkem řízení. Nejvyšší soud ze sdělení Mgr. Pavla Halamy, notáře v Jičíně, pověřeného soudního komisaře v pozůstalostním řízení po zemřelém B. M. K. zjistil, že zákonnými dědici po zůstaviteli jsou pozůstalí synové M. Š., narozený dne XY, bytem XY, a J. K., narozený dne XY, bytem XY, doručovací adresa XY, a pozůstalá dcera A. K., narozená dne XY, bytem XY. Uvedení dědici ze zákona dědictví neodmítli, správce pozůstalosti ustanoven nebyl.
S ohledem na to, že povaha řízení umožňuje v řízení pokračovat, soud v souladu s §107 odst. 1 a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §1703 a §1677 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, rozhodl, že v řízení bude pokračováno jako s právními nástupci zůstavitele s jeho zákonnými dědici, kteří dědictví neodmítli a kteří jsou až do skončení pozůstalostního řízení oprávnění spravovat dědictví a vůči nimž tak mohou věřitelé požadovat uspokojení svých práv (k tomu viz Fiala, R., Drápal, L. a kol.: Občanský zákoník IV. Dědické právo /§1475-1720/. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2015, výklad k §1703, či Lavický a kol. Občanský soudní řád. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, výklad k §107, s. 455, ze starší judikatury pak přiměřeně též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1543/2009, či blíže k povaze rozhodnutí o nástupnictví rozsudek téhož soudu ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 220/2009).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) poté dovolání žalobce proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 7. 6. 2018, č. j. 11 C 36/2015-582, jímž byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta (krajský soud rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů), odmítl jako nepřípustné podle §237 o. s. ř. Odvolací soud neshledal důvodným nárok na náhradu zisku, který měl ujít právnímu předchůdci žalobce V. E. (smlouvou ze dne 11. 8. 2014 postoupil svou pohledávku žalobci) v důsledku toho, že nemohl provést zakázku při rekonstrukci schodiště Gymnázia J. K. Tyla v Hradci Králové. Původní žalovaní sice E. od května 2011 neoprávněně zadržovali vysokozdvižný vozík a kompresor, ovšem tato okolnost nezasáhla do již běžícího ani realizovaného jednání o smlouvě o dílo, neboť E. se společností Prima spol. s r. o. jednal o uzavření smlouvy až dlouho po protiprávním zásahu žalovaných (dne 24. 8. 2012 smluvnímu partnerovi oznámil, že nemůže své povinnosti dostát), tedy v situaci, kdy věděl, že nemá pracovní prostředky k dispozici, a nečinil žádné kroky k jejich vymožení či k zajištění náhrady za ně. Odvolací soud proto s odkazem na judikaturu dovolacího soudu (sp. zn. 25 Cdo 818/2005, 25 Cdo 5059/2009 a 25 Cdo 3184/2007) dovodil, že nejsou naplněny podmínky odpovědnosti za škodu podle §420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť právnímu předchůdci žalobce neušel žádný zisk, který by byl v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaných.
Žalobce v dovolání namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu jednak při řešení otázky, zda je vznik škody v podobě ušlého zisku podmíněn již uzavřenou nebo alespoň uzavíranou smlouvou (zde dovolatel dovozuje rozpor s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3320/2011), jednak v řešení otázky, mezi jakými skutečnostmi na straně poškozeného je třeba zjišťovat vztah příčinné souvislosti, pokud má nést odpovědnost za způsobenou škodu pro spoluúčast podle §441 obč. zák. docela sám (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2233/99). Dovolatel především zpochybňuje závěry soudů o tom, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaných a údajným vznikem škody v podobě ušlého zisku, a nesouhlasí přitom se závěrem, že právní předchůdce žalobce své omezení v užívání věcí ze strany žalovaných strpěl a aktivně se nezajímal o vydání věcí v době, kdy již jednal o možném uzavření smlouvy o dílo. Dovolání tak v této otázce směřuje proti skutkovým zjištěním, která však nejsou otázkami právními, a zásadně proto nejsou ani předmětem dovolacího přezkumu (srov. §237 a §241a odst. 1 o. s. ř. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále též jen „Soubor“, či usnesení téhož soudu ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1583/2010, Soubor C 9712).
Na řešení otázky, zda je pro vznik škody v podobě ušlého zisku podmínkou, aby se opíral o již uzavřené smlouvy, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, neboť vychází ze zjištění, že E. o uzavření smlouvy jednal. Dospěl-li závěru, že důvodem neuzavření smlouvy (a potažmo vzniku tvrzené škody) nebylo protiprávní jednání původních žalovaných, nýbrž počínání E., který při vědomí aktuální nedosažitelnosti dvou zadržovaných strojů rozjednal zakázku, ač věděl, že nebude věcmi disponovat a neučinil nic k zajištění si náhradních pracovních nástrojů, takže od uzavření smlouvy následně ustoupil, rozhodl odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, podle níž musí jít o majetkovou újmu způsobenou tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje vedoucího k určitému zisku, nikoliv jen o tvrzené zmaření zamýšleného či zpětně dovozovaného podnikatelského záměru (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005, Soubor C 4027). Plánovaný majetkový přínos musí být podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že k zamýšlenému zisku by skutečně došlo, nebýt škodné události. Musí tu být určitý pravidelný běh věcí, tedy taková skladba okolností svědčící o tom, že jednání vedoucí k zisku se již začalo nebo alespoň nepochybně mělo začít naplňovat, a že - nebýt škodlivého zásahu - výsledek by se dostavil. Ušlý zisk tak znamená ztrátu očekávaného přínosu, způsobenou tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje, vedoucího k dosažení zisku, tedy v situaci, že poškozený měl zajištěny předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí, byl nejen ochoten ale i schopen začít s určitou výdělečnou činností či s postupem a úkony (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2912/2012, Soubor C 14294, ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2857/2005 , Soubor C 5512, ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003 , Soubor C 2593, a obdobně jeho rozsudek ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3586/2006 ); snaha právního předchůdce žalobce jednat o uzavření smlouvy o dílo za situace, kdy již neměl své stroje k dispozici po delší dobu a byl s tímto faktem seznámen, tento předpoklad nenaplňuje.
Vzhledem k tomu, že dovolatel výslovně napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, je třeba uvést, že proti výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, není dovolání objektivně přípustné, neboť směřuje proti části rozhodnutí odvolacího soudu týkající se výroků o nákladech řízení [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 6. 2020
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu