ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.2464.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 2464/2019-292
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Hanou Tichou ve věci žalobkyně: SUR LIE, a.s., IČO 29263026, se sídlem Kaštanová 539/64, Brněnské Ivanovice, 620 00 Brno, zastoupená Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem Cihlářská 643/19, 602 00 Brno, proti žalovanému: L. M., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Pavlem Ryšem, advokátem se sídlem Mahenova 1220/13, 678 01 Blansko, o 92 881 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 C 171/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 22. 8. 2018, č. j. 18 Co 171/2018-256, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 15. 2. 2018, č. j. 7 C 171/2017-220, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 92 881 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně na základě rezervační smlouvy ze dne 3. 3. 2016 a faktury č. 001/2016 uhradila žalovanému 108 900 Kč na účet notářky JUDr. Havránkové, Ph.D., která pro žalovaného zpracovala návrhy smluv, jakožto zálohu kupní ceny za pozemky žalovaného v ¨XY. Ve smlouvě byla stanovena rezervační doba 30 dnů od podpisu smlouvy, žalovaný se zavázal v této době žalobkyni písemně vyzvat k uzavření kupních smluv a k předložení návrhů smluv o převodu nejpozději do 23. 3. 2016 s tím, že žalobkyně je oprávněna svá práva a povinnosti z této smlouvy převést i částečně na jinou osobu. Žalovaný předložil návrhy smluv až 27. 3. 2016, na které žalobkyně reagovala připomínkami dne 5. 4. 2016. Žalovaný aniž na ně jakkoliv reagoval nebo žalobkyni písemně vyzval k podpisu smluv, převedl dne 2. 6. 2016 nemovitosti na jiného kupce. Následně pak s odkazem na ustanovení rezervační smlouvy a nesplnění závazku z ní, provedl zápočet své pohledávky ve výši 92 881 Kč, spočívající v nákladech na sepis návrhu kupních smluv a smluv o notářské úschově a vrátil žalobkyni pouze 16 019 Kč. Soud věc posoudil podle §2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že kupní smlouva uzavřena nebyla, a proto je žalovaný povinen vrátit zálohu na kupní cenu. Jelikož si strany v rezervační smlouvě žádným způsobem neošetřily možnost či povinnost prodloužit rezervační smlouvu ani odpovědnost za zmaření převodu a současně nebylo prokázáno, že by žalobkyně porušila jakoukoliv zákonnou či smluvní povinnost, nezpůsobila žalobkyně žalovanému žádnou škodu, a proto jeho kompenzační námitka není důvodná.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 22. 8. 2018, č. j. 18 Co 171/2018-256, k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé, změnil jej pouze ve výši náhrady nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil tím, že ačkoliv dne 5. 4. 2016 de facto ukončil jednání o prodeji nemovitostí, nevrátil celou zaplacenou zálohu na kupní cenu nemovitostí, o jejichž prodeji s ní jednal. Uzavřel, že aplikace §1729 o. z. by se mohla domáhat spíše žalobkyně, neboť žalovaný porušil rezervační smlouvu opožděným předložením návrhu kupní smlouvy i tím, že žalobkyni k uzavření smlouvy nevyzval a ukončil tak jednání o uzavření smlouvy bez spravedlivého důvodu. Na straně žalobkyně pak soud neshledal žádné porušení smluvní ani zákonné povinnosti a ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že kompenzační námitka žalovaného není důvodná, a povinností žalovaného je proto vrátit žalobkyni celou zálohu, nikoliv pouze 16 019 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že „jde o otázku hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena“ a namítá nesprávné právní posouzení celé věci i nesprávné skutkové závěry soudů. Rozsáhle rekapituluje dosavadní průběh řízení a na rozdíl od nalézacích soudů se domnívá, že mezi účastníky byly sjednány podstatné náležitosti kupní smlouvy, nevyjasněnou tak zůstala pouze otázka kupujícího, když si žalobkyně v rezervační smlouvě vymínila právo převést svá práva ze smlouvy na jinou osobu, kterou označila až 16. 3. 2016, tj. 14 dní po uzavření rezervační smlouvy. Připomínky žalobkyně k návrhu kupní smlouvy ze dne 5. 4. 2016 byly neurčité, pro žalovaného nebyly akceptovatelné a uplatněné po uplynutí doby, na kterou byla rezervační smlouva uzavřena, a proto nebyl prodej realizován. Dovolateli tak vznikly náklady s právním zastoupením za vypracované kupní a rezervační smlouvy a je přesvědčen, že soud měl za použití §1729 odst. 1 o. z. shledat kompenzační námitku žalovaného důvodnou. A to i s přihlédnutím k tomu, že z výslechu svědka Vence vyplynulo, že žalobkyně od samého počátku neměla v úmyslu nabýt nemovitosti do svého vlastnictví, ale do vlastnictví s ní propojených právnických osob. Dovolatel rovněž namítal, že soud neprovedl důkazy jím navržené, nevypořádal se s jeho námitkou ohledně vrácené DPH žalobkyni a ohledně změny nákladového výroku odvolacím soudem uvedl, že s ohledem na zákaz reformace in peius vyjádřený v §212 o. s. ř., nelze měnit nákladový výrok v neprospěch žalovaného, pokud odvolání podala pouze žalobkyně. Navrhl zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013).
Dovolání žalobce však neobsahuje žádné zákonem požadované údaje o tom, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání. V dovolání není uvedeno, konkrétně od jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně, anebo má být posouzena, jinak. Dovolatel přípustnost dovolání spatřuje v tom, že "jde o otázku hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena", avšak žádnou neřešenou otázku nevymezuje. Argumentace dovolání spočívá v podrobné rekapitulaci obsahu rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně a polemice dovolatele se závěry těchto soudů, především pokud jde o skutkové závěry. V podstatě předkládá vlastní verzi skutkového stavu, přičemž polemizuje s tím, jak soudy nižších stupňů zhodnotily důkazy významné pro závěr o důvodnosti jeho nároku. Uplatněné námitky tak ale postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. totiž není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (např. již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
Z právních závěrů označuje dovolatel za nesprávné pouze posouzení předsmluvní odpovědnosti ve smyslu §1729 o. z., jež spatřuje v tom, že soud na základě skutkových zjištění uzavřel, že žalobkyně žádné ujednání rezervační smlouvy neporušila. Ani ohledně posouzení předsmluvní odpovědnosti však dovolatel žádným způsobem blíže nevymezuje, v čem se měl odvolací soud při řešení této otázky odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo jakou otázku považuje za dosud neřešenou. Pouhý nesouhlas dovolatele s právním hodnocením zjištěného skutkového stavu odvolacím soudem k založení přípustnosti dovolání nepostačuje. Ani z obsahu dovolání tak nelze dovodit, jakou právní otázku měl odvolací soud řešit v rozporu s dosavadní judikaturou anebo se jí zabýval jako právní otázkou dosud neřešenou či řešenou rozdílně.
Námitky, že se odvolací soud nevypořádal s argumentací dovolatele ohledně vrácené DPH či nevyslechl notářku JUDr. Havránkovu, Ph.D., představují námitky vad řízení, k nimž však lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání obecně přípustné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což není tento případ.
Přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení je vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Dovolání žalobkyně tak trpí vadami (§241a odst. 2 o. s. ř.), pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Proto dovolací soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 4. 2020
JUDr. Hana Tichá
pověřená členka senátu