ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.2587.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 2587/2020-245
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobkyně: O. B. , narozená dne XY, bytem XY, zastoupená advokátem Mgr. Luďkem Žambůrkem, se sídlem Na Hřebenkách 1882/12, Praha 5, proti žalovanému: hlavní město Praha , se sídlem úřadu Praha 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupený advokátem JUDr. Janem Olejníčkem, se sídlem Helénská 1799/4, Praha 2, o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 28/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, č. j. 62 Co 25/2020-206, ve znění opravných usnesení ze dne 16. 6. 2020, č. j. 62 Co 25/2020-220, a ze dne 27. 7. 2020, č. j. 62 Co 25/2020-228, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Jana Olejníčka.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek ze dne 6. 5. 2020, č. j. 62 Co 25/2020-206, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 6. 2020, č. j. 62 Co 25/2020-220, a opravného usnesení ze dne 27. 7. 2020, č. j. 62 Co 25/2020-228, jímž Městský soud v Praze částečně změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 9. 2019, č. j. 27 C 28/2015-148, tak, že zamítl žalobu ohledně části úroku z prodlení, potvrdil jej v zamítavém výroku ohledně částky 400.000 Kč s příslušenstvím, změnil v označení důvodu, na základě nějž má žalovaná zaplatit státu 23.625 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud ve sporu o náhradu škody na zdraví způsobené žalobkyni dne 15. 1. 2013 pádem na neudržovaném chodníku v centru Prahy neshledal, že by byly podle §3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, dány mimořádné důvody pro stanovení náhrady za nemajetkovou újmu vzniklou před tímto datem podle tohoto zákona (a tedy nikoliv podle právní úpravy účinné v době vzniku škody); nepovažoval proto za důvodný nárok na další náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 400.000 Kč nad rámec již přisouzené částky 360.000 Kč (vedle toho byla žalobkyni přiznána náhrada za ztrátu na výdělku, za bolest a za vynaložené náklady léčení).
Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání žalobkyně odmítl, neboť neobsahuje zákonem požadovaný údaj (viz §241a odst. 2, §241b odst. 3 o. s. ř.), v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., a pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat. V dovolání absentuje vymezení otázky hmotného či procesního práva, jež by splňovala podmínky §237 o. s. ř., tedy otázky, na níž rozhodnutí odvolacího soudu závisí a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo kterou dovolací soud ve svém rozhodování doposud nevyřešil nebo kterou dovolací soud rozhoduje rozdílně anebo kterou by měl jako vyřešenou otázku dovolací soud posoudit jinak. Bez náležitého vymezení této otázky pak není možné uvážit přípustnost podaného dovolání, přičemž dovolací soud není oprávněn si právní otázku ve smyslu odkazovaného ustanovení vymezit sám, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1142/2019). Z judikatury Ústavního soudu se přitom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje, aby Nejvyšší soud posoudil splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Schází-li v dovolání účastníka vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, jakož i důvodu dovolání (§237 až 238a, §241a odst. 1 o. s. ř.), není Nejvyšší soud oprávněn dovolání věcně přezkoumat, jinak by porušil ústavně zaručené právo druhé strany na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18, dále pak např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1407/2020).
Nezbytné vymezení předpokladů přípustnosti přitom nelze dovodit ani z obsahu dovolání, které navíc nevymezuje dovolací důvod způsobem uvedeným v §241a odst. 3 o. s. ř., protože žalobkyně neoznačuje právní otázku, kterou měl odvolací soud posoudit nesprávně. Dovolatelka vyslovuje toliko velmi povšechně svůj nesouhlas s výší přisouzené částky na náhradě za ztížení společenského uplatnění, připomíná variabilitu života a značně komplikovaný průběh zranění s trvalými následky, aniž by však, byť v náznaku, poukazovala na konkrétní nedostatky v právních úvahách odvolacího soudu, pro něž by jeho závěry (ostatně souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu k §3079 odst. 1 o. z. – srov. rozsudky ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4162/2017, a ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1965/2016, č. 34/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) neměly obstát a které by mohl dovolací soud věcně přezkoumat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat o jeho soudní výkon.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 9. 2020
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu