ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.2821.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 2821/2020-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: P. B., narozený dne XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Janem Kvapilem advokátem se sídlem Sakařova 1631, 530 03 Pardubice, proti žalovanému: I. I. , soudní exekutor XY, se sídlem úřadu XY, o náhradu škody, zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu a o zaplacení 3 930 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 C 70/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 6. 2020, č. j. 7 Co 699/2020-22, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15. 6. 2020, č. j. 7 Co 699/2020-22, potvrdil usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 27. 4. 2020, č. j. 6 C 70/2020-10, jímž tento soud vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 6 jako soudu příslušnému. Soudy takto rozhodly v řízení, v němž se žalobce domáhá vůči soudnímu exekutorovi náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla souviset s jeho postupem při vedení exekuce (sp. zn. 167 EX 3362/19) proti žalobci.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, ve kterém namítá porušení jeho práva garantovaného mu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod s tím, že místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 6 v minulosti opakovaně zcela nedůvodně zamítal či odmítal žaloby podané žalobcem. Namítá rovněž, že jelikož se domáhá i náhrady za způsobenou zdravotní a psychickou újmu, je vedle obecného soudu žalovaného, příslušným rovněž soud podle §87 písm. b) o. s. ř. Soudy nižších stupňů však na posouzení oprávněnosti místní příslušnosti Okresního soudu v Prachaticích rezignovaly, když žalobce v tomto směru nevyzvaly k doplnění žaloby. Navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobce není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Při řešení otázky, zda je Okresní soud v Prachaticích, u něhož byla žaloba podána, soudem místně příslušným, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (žalobce ani žádné konkrétní rozhodnutí neuvádí), neboť okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti na výběr dané podle §87 písm. b) o. s. ř. soud zkoumá z údajů obsažených v žalobě, neboť jiný pramen v době zahájení řízení nemá k dispozici (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 22. 1. 1975, sp. zn. 1 Cz 6/75, uveřejněný pod číslem 29/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 96/04). Žalobce přitom v žalobě neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy, došlo v obvodu Okresního soudu v Prachaticích. Za těchto okolností nelze závěru odvolacího soudu, že místně příslušným je obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje, ničeho vytknout. Nejvyšší soud neshledal v argumentaci dovolatele dostatečný potenciál k tomu, aby věc posoudil po právní stránce jinak než v dosavadní judikatuře.
Námitka dovolatele ohledně porušení jeho práva na spravedlivý proces s tím, že má pochybnosti o možné podjatosti soudců soudu, jemuž byla věc postoupena, rovněž nezakládá přípustnost dovolání, neboť touto otázkou se odvolací soud ve svém rozhodnutí nezabýval a neučinil ohledně ní žádný závěr (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Avšak ani případná nedůvěra žalobce v soud prvního stupně nemůže být při určení místní příslušnosti zohledněna, neboť pro posouzení místní příslušnosti stanoví zákon objektivní a jednoznačná pravidla v §84 až §89a o. s. ř., která nelze obcházet subjektivními názory účastníků. Je-li nedůvěra účastníka k soudu podložena skutečnostmi takové povahy a intenzity, že vyvolávají důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců, pak je třeba postupovat podle §14 a násl. o. s. ř. o vyloučení soudců (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 32 Nd 56/2018).
Dovolání žalobce tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 9. 2020
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu