ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.3655.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 3655/2020-590
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: Lesy České republiky, s.p., IČO 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, Nový Hradec Králové, 500 08 Hradec Králové, zastoupený Mgr. Ilonou Kindlovou, advokátkou se sídlem Hvězdova 1716/2, 140 00 Praha 4, proti žalované: Sev.en EC, a.s., IČO 28786009, se sídlem K Elektrárně 227, 533 12 Chvaletice, zastoupená JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Přístavní 321/14, 170 00 Praha 7, o 256 605 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 117 C 58/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 23 Co 181/2020-580, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 3. 2. 2020, č. j. 117 C 58/2016-555, zastavil řízení o žalobě na zaplacení 256 605 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Uzavřel, že poté, co bylo řízení na návrh obou účastníků přerušeno podle §110 o. s. ř. usnesením ze dne 3. 1. 2019, č. j. 117 C 58/2016-546, jež právní moci nabylo dne 19. 1. 2019, účastníci v zákonné lhůtě nenavrhli, aby soud v řízení pokračoval, přestože byli o následcích marného uplynutí lhůty poučeni. Následně podané návrhy na prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na pokračování v řízení i na pokračování v řízení vedeném pod sp. zn. 117 C 58/2016 byly zamítnuty usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 3. 2020, č. j. 117 C 58/2016-558, ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 4. 2020, č. j. 18 Co 96/2020-567, jež nabylo právní moci 21. 5. 2020.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 31. 7. 2020, č. j. 23 Co 181/2020-580, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozhodnutí shledal v souladu s §111 odst. 4 o. s. ř. s tím, že účastníci byli o právních následcích nepodání návrhu na pokračování v řízení soudem prvního stupně řádně poučeni, na čemž nemohla nic změnit nesprávná citace paragrafu. Odvolací soud zmínil, že administrativní pochybení zaměstnance, spočívající v chybném zadání lhůty pro podání návrhu na pokračování v řízení, nelze považovat za omluvitelný důvod ve smyslu §58 o. s. ř., pro který účastník zmeškal lhůtu.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání s tím, že jeho přípustnost spatřuje v rozporu rozhodnutí odvolacího soudu s judikaturou dovolacího soudu (sp. zn. 30 Cdo 3383/2013), neboť je přesvědčen, že administrativní pochybení příslušného pracovníka, spočívající v chybném zadání lhůty, jež způsobilo její marné uplynutí, je třeba posoudit jako náhodné jednání, podřaditelné pod pojem „zmeškání z omluvitelných důvodů“. Za dosud neřešenou považuje otázku řádného poučení o lhůtě, v níž je možno podat návrh na pokračování v řízení. Namítá, že uvedení nesprávného označení příslušného ustanovení způsobilo nesprávnost poučení, a proto nemohlo vyvolat zamýšlené důsledky (zastavení řízení). Navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1804/2013, ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4013/2009, ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4304/2010 nebo ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 26 Cdo 738/2017) i Ústavního soudu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 3056/17 nebo ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 3189/17), z níž vyplývá závěr, že není-li návrh na pokračování v řízení podán do jednoho roku od právní moci usnesení o přerušení řízení podle §110 o. s. ř., soud řízení zastaví (§111 odst. 4 o. s. ř.). Jinak řečeno marné uplynutí této roční lhůty je spojeno se zánikem práva účastníka na pokračování v řízení, neboť §111 odst. 4 o. s. ř. nedává soudu jinou možnost než v takovém případě řízení zastavit.
K námitce dovolatele, že poučení v usnesení o přerušení řízení ze dne 3. 1. 2019, č. j. 117 C 58/2016-546, je nesprávné, dovolací soud uvádí, že citované usnesení obsahuje poučení ve smyslu §169 odst. 1 o. s. ř. (zda je opravný prostředek přípustný a v kladném případě i o lhůtě a místu k jeho podání), ale i výslovné poučení o tom, za jakých podmínek může být v řízení pokračováno a že v případě, že návrh na pokračování v roční lhůtě podán nebude, soud řízení zastaví. Chybné uvedení paragrafu (namísto správného §111 odst. 4 o. s. ř. byl uveden §111 odst. 3 o. s. ř.) za situace, že text správného ustanovení byl výslovně v poučení uveden, nečiní poučení nesrozumitelným či vadným, nehledě k tomu, že zástupcem dovolatele je advokát (viz §118a odst. 4 o. s. ř.).
Odkaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3383/2013 není případný, neboť v odkazovaném řízení bylo přezkoumáváno usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o prominutí zmeškání lhůty, zatímco v projednávané věci je rozhodováno o zastavení řízení, tedy o zcela jiné věci, v níž pro posouzení, zda jsou dány důvody pro postup podle §58 o. s. ř., není prostor (navíc již o ní bylo – negativně – pravomocně rozhodnuto).
Sluší se dodat, že Ústavní soud ohledně postupu soudu podle §111 odst. 4 o. s. ř. konstatoval, že jestliže se oba účastníci podíleli na přerušení řízení a jestliže žádný z nich ve lhůtě jednoho roku nepodal v rozporu se zásadou „každý nechť střeží svá práva“ včasný návrh na pokračování v řízení, které bylo z tohoto důvodu zastaveno, je tento výsledek důsledkem nevhodně zvoleného postupu v řízení, nikoli protiústavním zásahem obecného soudu do základních práv účastníka (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 3253/09, ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1452/10 nebo ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 3189/17).
Z těchto důvodů dovolací soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 12. 2020
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu