ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.3728.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 3728/2019-128
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: M. P. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem Jindřicha Plachty 3163, Praha 5, proti žalovanému: M. H., narozený XY, IČO XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Kateřinou Vaňouskovou, advokátkou se sídlem Dukelská 253, Mladá Boleslav, o zaplacení 46.477 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 19 C 351/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2019, č. j. 27 Co 97/2019-84, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.280 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokátky Mgr. Kateřiny Vaňouskové.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) odmítl pro nepřípustnost podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání žalobce proti části výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2019, č. j. 27 Co 97/2019-84, kterou byla zrušena část výroku rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 7. 2. 2019, č. j. 19 C 351/2018-58, a zastaveno řízení „o zaplacení částky stanovené úvahou soudu, pokud se soud neztotožní s původním návrhem“. Dovolání žalobce proti části výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2019, č. j. 27 Co 97/2019-84, jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 7. 2. 2019, č. j. 19 C 351/2018-58, v zamítavé části výroku ohledně zaplacení 46.477 Kč s příslušenstvím Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost podle §237 o. s. ř.
Dovolatel se v poněkud nepřehledném dovolání pokusil formulovat množství podle jeho názoru dosud judikatorně neřešených otázek, z nichž podstatná část se zdá vyjadřovat nesouhlas s postupem soudů obou stupňů, které při posuzování důvodnosti nároku na náhradu škody, kterou měl žalovaný advokát žalobci jako klientu v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 351/2018 před Okresním soudem v Mladé Boleslavi (dále jen „předmětné řízení“) způsobit podáním vadného dovolání, řešily jako předběžnou otázku, zda by žalobce ve zmíněném dovolacím řízení mohl být s bezvadně koncipovaným dovoláním úspěšný, a zda by v důsledku toho došlo ke změně nákladových výroků nalézacích soudů a žalobce by byl zproštěn povinnosti platit náklady řízení před soudy prvního a druhého stupně, která mu byla uložena v předmětném řízení. Dovolatel je přesvědčen, že soudy nejsou oprávněny samy činit závěr o předpokládaném výsledku soudního řízení, jakého by bylo dosaženo nebýt pochybení žalovaného advokáta při výkonu advokacie. Tento názor neodpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž je soud povinen při zkoumání podmínek odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie posoudit jako předběžnou otázku, zda by při řádném postupu advokáta žalobce jako jeho klient se svým nárokem u dovolacího soudu a v následném řízení uspěl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 25 Cdo 886/2004) a nic na tom nemění ani okolnost, že v dané věci musel být takto předběžně posouzen výsledek dovolacího řízení, neboť tvrzené pochybení spočívalo v nepodání řádného dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, který nebyl pro žalobce příznivý. Za situace, kdy v předmětném řízení nebylo podáno věcně projednatelné dovolání (a právě tato okolnost je podstatou uplatněného nároku), jde o řešení otázky předběžné v rámci sporu o náhradu škody proti advokátovi, nikoliv o dovolací přezkum, přičemž jiným způsobem se soud prvního stupně ani nemohl dobrat závěru, zda žalobci vznikla škoda představovaná náklady řízení, které mu jako neúspěšnému účastníku řízení byly uloženy k náhradě. Samotné pochybení advokáta neznamená automaticky vznik škody na straně klienta, musí být také prokázáno, že nebýt tohoto pochybení, byl by výsledek sporu pro klienta příznivý. Nevytýká-li dovolatel odvolacímu soudu nesprávnost konkrétního řešení popsané předběžné otázky, nýbrž jen tento princip samotný, který je v souladu se zákonem i soudní praxí, nemůže jeho námitka založit přípustnost dovolání podle §237 o.s.ř.
Další otázky napadají závěr odvolacího soudu o absenci příčinné souvislosti mezi prokázaným pochybením žalovaného, jehož dovolání v předmětném řízení bylo pro vady odmítnuto, a vznikem povinnosti žalobce nahradit náklady předmětného řízení před nalézacími soudy. Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS, C. H. Beck – dále jen „Soubor“), neboť v řízení se zjišťuje, zda škodná událost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 5514). Odvolací soud při zkoumání příčinného vztahu mezi pochybením žalovaného a shora uvedenou majetkovou újmou dovolatele uzavřel, že závěry soudů obou stupňů v předmětném řízení byly správné a dovolatel by nemohl být v předmětném řízení úspěšný ani v případě, že by žalovaný podal dovolání bez formálních nedostatků. Tedy ani formálně bezvadné dovolání by nemělo za následek zproštění žalobce povinnosti k náhradě nákladů předmětného řízení. Tento závěr odpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, reprezentované zejména rozsudkem ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 5514.
Vzhledem ke shora konstatované nepřípustnosti dovolacích otázek proti posouzení existence nároku a příčinné souvislosti bylo nadbytečné zabývat se dalšími námitkami dovolatele, směřujícími k posouzení otázky výše škody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, publikované pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na řešení otázky, zda je vyloučena odpovědnost advokáta za nemajetkovou újmu, kterou způsobí klientovi porušením povinností při výkonu advokacie, napadené rozhodnutí nezávisí, neboť žalobce se v tomto řízení domáhá majetkové újmy. K otázce, zda náklady řízení vůbec lze pokládat za škodu, lze uvést, že náklady soudního řízení, k jejichž úhradě je účastník rozhodnutím soudu zavázán, představují snížení jeho majetku, které lze pokládat za škodu, za niž odpovídá jeho advokát, avšak jen v případě, že pochybení advokáta při výkonu advokacie bylo příčinou neúspěchu účastníka v předmětném řízení, a tudíž i povinnosti nést jeho náklady. Taková příčinná souvislost v nyní posuzované věci shledána nebyla. Otázka, zda advokát může klientu odpovídat za škodu nejen podle §24 zákona č. 85/2012 Sb., o advokacii, ale též podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se míjí s podstatou věci, jestliže žalobce tvrdí, že příčinou vzniku jeho škody bylo porušení zákona č. 85/2012 Sb. žalovaným advokátem při jeho zastupování v soudním řízení. Proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 7. 2020
JUDr. Robert Waltr
podepsáno JUDr. Martinou Vršanskou
za nepřítomného předsedu senátu