ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.706.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 706/2020-270
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Martinou Vršanskou v právní věci žalobkyně: V. S. , se sídlem XY, IČO XY, zastoupená JUDr. Jaroslavem Doudou, advokátem se sídlem Tylova 242, Pelhřimov, proti žalované: BaP Batista, s. r. o. , se sídlem Stará 80, Nová Bystřice, IČO 26021951, o náhradu majetkové a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 12 C 198/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 2019, č. j. 22 Co 948/2019-236, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 2019, č. j. 22 Co 948/2019-236, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje zákonem požadovaný údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku absence této zákonné náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Žalobkyně vůbec nevymezuje, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu tohoto ustanovení; ostatně ani ta v dovolání žalobkyně obsažena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, či ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14). Samotný údaj o tom, že napadené rozhodnutí má záviset na vyřešení otázky procesního práva, „při jejímž vyřešení odvolací soud nesprávně odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2019, sp. zn. I. ÚS 3733/18, a to ve vztahu k možnosti žalobkyně dodatečně splnit poplatkovou povinnost“, k řádnému vymezení předpokladů přípustnosti podaného dovolání nestačí.
K podání dovolatelky ze dne 6. 2. 2020, nazvanému „doplnění dovolání“, v němž dovolatelka namítá, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, nelze přihlížet, neboť šlo o změnu dovolacího důvodu po uplynutí dovolací lhůty v rozporu s §242 odst. 4 o. s. ř. a o námitku vady řízení, k níž by však mohlo být přihlíženo podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, bylo-li by dovolání jinak přípustné.;
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 4. 2020
JUDr. Martina Vršanská
pověřená členka senátu