ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.2035.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 2035/2020-449
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a/ I. H. , bytem v XY, zastoupené obecným zmocněncem M. M., bytem v XY, a b/ J. E. , bytem v XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kadlečkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, třída Karla IV. 502/23, proti žalovanému D. D. , bytem v XY, zastoupenému JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, o zaplacení částky 1.000.000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. listopadu 2015, č. j. 21 Co 387/2015-149, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 56 C 38/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. ledna 2020, č. j. 4 Co 48/2018-332, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b/ na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.826,- Kč k rukám JUDr. Zdeňka Kadlečka, advokáta se sídlem v Hradci Králové, třída Karla IV. 502/23, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. V poměru mezi žalobkyní a/ a žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 22. ledna 2015, č. j. 56 C 38/2014-113, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit každému z žalobců (do tří dnů od právní moci rozsudku) částku 500.000,- Kč (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výroky II. a III.) a státu (výrok IV.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. listopadu 2015, č. j. 21 Co 387/2015-149, citovaný rozsudek potvrdil ve výrocích I. a III. a změnil – tam uvedeným způsobem – ve výroku II.; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Následně Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. května 2016, č. j. 25 Co 190/2016-198, potvrdil usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 2. května 2016, č. j. 56 C 38/2014-193, jímž tento soud odmítl (pro opožděnost) dovolání žalovaného proti citovanému rozsudku.
Poté Krajský soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) usnesením ze dne 4. října 2017, č. j. 21 Co 387/2015-290, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným dne 21. prosince 2015 proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. listopadu 2015, č. j. 21 Co 387/2015-149 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výroky II. a III.).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. ledna 2020, č. j. 4 Co 48/2018-332, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I. a III. (výrok I.), změnil v nákladovém výroku II. (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výroky III. a IV.).
Dovolání žalovaného (dovolatele) proti výroku I. citovaného usnesení odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku I., k němuž se žalobce b/ prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle §237 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále opět jen „o.s.ř.“).
Soudní praxe se ustálila v názoru, že v žalobě pro zmatečnost se uvede důvod žaloby (důvod zmatečnosti) nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení
§229 odst. 1 až 4 o.s.ř. byl uplatněn, ale současně způsobem, aby bylo nepochybné, v čem (v jakém konkrétním protiprávním stavu nebo postupu) je spatřován. Důvod zmatečnosti může být měněn – jak vyplývá z ustanovení §232 odst. 2 o.s.ř. – jen po dobu trvání lhůty k žalobě pro zmatečnost. Znamená to (mimo jiné), že při rozhodování o žalobě pro zmatečnost soud posuzuje napadené rozhodnutí jen z pohledu důvodu zmatečnosti, který byl uveden v žalobě pro zmatečnost nebo který byl označen dodatečně (vedle již uvedeného důvodu zmatečnosti nebo místo něho) v době, kdy ještě běžela lhůta k žalobě pro zmatečnost, a že se nezabývá těmi důvody zmatečnosti, které byly uplatněny později, jakož i to, že (řádně) uplatněnými důvody zmatečnosti je soud vázán a že tedy nemůže posuzovat zmatečnost napadeného rozhodnutí z jiného důvodu, než který byl (řádně a včas) uplatněn tím, kdo žalobu podal (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 15. února 2013, sp. zn. 21 Cdo 4119/2011, uveřejněné pod č. 52/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z 15. března 2016, sp. zn. 21 Cdo 203/2016, či z 24. dubna 2018, sp. zn. 21 Cdo 1784/2016 /ústavní stížnosti podané proti posledně citovaným rozhodnutím odmítl Ústavní soud usneseními
z 19. března 2019, sp. zn. III. ÚS 1531/16, a ze 4. prosince 2018, sp. zn. III. ÚS 2334/18/). V usnesení z 23. května 2017, sp. zn. 21 Cdo 79/2017, pak Nejvyšší soud upřesnil, že soud při posuzování opodstatněnosti žaloby pro zmatečnost smí vzít v úvahu jen takové skutečnosti (zakládající některou ze zmatečností), které byly uplatněny ve včasné žalobě pro zmatečnost, popřípadě též v dodatečném podání, učiněném ještě dříve, než uplynuly lhůty k žalobě pro zmatečnost; k opožděně (v rozporu s ustanovením §232 odst. 2 o.s.ř.) uplatněným důvodům zmatečnosti se nepřihlíží.
V projednávané věci byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. listopadu 2015, č. j. 21 Co 387/2015-149, doručen zástupci dovolatele s procesní plnou mocí – advokátovi JUDr. Jiřímu Slezákovi – dne 3. prosince 2015. Dne 21. prosince 2015 (tedy ve lhůtě upravené v ustanovení §234 odst. 1 o.s.ř.) podal dovolatel proti tomuto rozsudku žalobu pro zmatečnost. Důvody zmatečnosti nejprve vylíčil tak, že ve věci rozhodovaly nepříslušné soudy, neboť on a ani dřívější druhá žalovaná neměli bydliště v obvodu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, a dále, že k jednání nebyl předvolán a nemohl vypovídat ke všem skutečnostem, na čemž nic nemění ani fakt, že byl zastoupen advokátem (JUDr. Jiřím Slezákem); ostatně jeho advokátem navržený výslech soudy nepřipustily (viz č. l. 157 spisu). V dalších včasných podáních z 30. prosince 2015 a 8. února 2016 (viz č. l. 163 a 176 spisu) dále přičinil, že jeho advokát jej nevyrozuměl o soudních jednáních, že o probíhajícím řízení nevěděl a že soudy porušily jeho právo na přístup k soudu, neboť si nezjistily jeho skutečnou adresu bydliště. V posledním doplnění žaloby ze dne 14. srpna 2017 (viz č. l. 256 spisu) však uvedl, že si není vědom, že by advokátu JUDr. Slezákovi udělil plnou moc k zastupování v daném řízení.
Odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, posoudil-li okolnosti vylíčené v podání ze dne 14. srpna 2017 jako nový, avšak opožděně uplatněný, důvod zmatečnosti, k němuž proto nelze přihlédnout. V daném případě totiž tříměsíční lhůta k žalobě pro zmatečnost uplynula ve středu 3. března 2016 také proto, že ustanovení §235 odst. 2 o.s.ř. je zde neaplikovatelné, bylo-li dovolání proti vyhovujícímu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové odmítnuto pro opožděnost shora citovaným usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové. Přitom není na místě dovolatelova námitka, že podáním ze dne 14. srpna 2017 již uplatněný důvod zmatečnosti pouze konkretizoval. Ostatně včas uplatněné tvrzení, že jej jeho advokát nevyrozuměl o nařízených jednáních a doručovaných písemnostech již z logiky věci nelze upřesnit tím, že advokátem ani zastoupen nebyl; takto vedle sebe postavené okolnosti si totiž zjevně odporují. Lze uzavřít, že tato nastolená otázka již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a Nejvyšší soud neshledal důvod se od dlouhodobě ustálené soudní praxe odchýlit ani v poměrech této věci.
Jde-li o druhý důvod zmatečnosti, tj. namítané rozhodování místně nepříslušným soudem, tak ve vztahu k němu dovolatel nevymezil, v čem spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání. Tato situace pak dovolacímu soudu znemožňuje, aby se uvedenou otázkou mohl blíže zabývat (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
S přihlédnutím k charakteru dalších uplatněných dovolacích námitek dovolací soud zdůrazňuje, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o.s.ř. a contrario ). Namítl-li tedy dovolatel rovněž nedostatečná (a tudíž vadná) skutková zjištění (týkající se zejména toho, zda advokáta JUDr. Jiřího Slezáka vskutku zmocnil ke svému zastupování v původním řízení), a současně též vady řízení (především námitkou, že jej soud prvního stupně nevyzval ke konkretizaci /podle jeho názoru/ nejasně formulovaného důvodu zmatečnosti), neuplatnil v tomto směru jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a 229 odst. 3 o.s.ř. pak dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle §237 o.s.ř.) nezakládají.
Požádal-li dovolatel o odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení, Nejvyšší soud o této žádosti nerozhodoval s ohledem na její bezpředmětnost, neboť podle napadeného rozhodnutí nelze nařídit výkon rozhodnutí či exekuci (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 28. listopadu 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17/).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 22. 9. 2020
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu