ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.1784.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 1784/2016-583
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v exekuční věci oprávněné L. Š., rozené K. , proti povinné E. K. , zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Barabášem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova č. 2738/16, pro výživné, o žalobě pro zmatečnost podané povinnou proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. srpna 2011, č. j. 69 Co 34/2011-213, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 Nc 4012/2009, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2013, č. j. 69 Co 417/2012-377, takto:
I. Dovolání povinné se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 4. 2010, č. j . 67 Nc 4012/2009-13, ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 8. 2010, č. j. 67 Nc 4012/2009-29, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 1. 2011, č. j. 67 Nc 4012/2009-119 (naposled uvedené usnesení bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2011, č. j. 69 Co 134/2011-170), byla podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 1. 2008, č. j. 14 Nc 15/2001-1535, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2008, č. j. 28 Co 236/2008-1684, nařízena exekuce na majetek povinné k uspokojení přednostní pohledávky oprávněné pro dlužné výživné za období od 1. 3. 2002 do 1. 10. 2009 ve výši 101.000,- Kč a pro běžné výživné od 1. 11. 2009 ve výši 2.000,- Kč měsíčně a pro náklady exekuce a náklady oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny (výrok I.); provedením exekuce byla pověřena soudní exekutorka Mgr. Ivana Pýchová, Exekutorský úřad Praha 2 se sídlem Přemyslovská 11/2346, Praha 3, Vinohrady (výrok II.).
K odvolání povinné, J. C. a J. O. Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 8. 2011, č. j. 69 Cdo 34/2011 - 213, odvolání J. C. a J. O. odmítl (výrok I.), usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. o nařízení exekuce pro dlužné výživné za dobu od března 2002 do července 2007 ve výši 77.000,- Kč a pro náklady exekuce a náklady oprávněné potvrdil, pro dlužné výživné ve výši 24.000,- Kč za dobu od srpna 2007 do 1. 10. 2007 a pro běžné výživné od 1. 11. 2009 ve výši 2.000,- Kč měsíčně jej změnil tak, že se návrh na nařízení exekuce v tomto rozsahu zamítá (výrok II.), a odvolání povinné proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně odmítl (výrok III.). Ohledně odvolatelů J. C. a J. O. dovodil, že nejsou účastníky exekučního řízení ani osobami uvedenými v ustanovení §203 občanského soudního řádu a že proto nejsou osobami oprávněnými k podání odvolání proti usnesení o nařízení exekuce; povinná pak není věcně legitimována k odvolání proti výroku II. usnesení o pověření soudního exekutora [218 písm. b) občanského soudního řádu]. S poukazem na exekuční titul, kterým je rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 1. 2008, č. j. 14 Nc 15/2001-1535, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2008, č. j. 28 Co 236/2008-1684, zdůraznil, že těmito rozsudky bylo povinné stanoveno výživné na oprávněnou ve výši 2.000,- Kč měsíčně od března 2002 (kdy byla oprávněná předána do péče otce) do července 2007 (tj. do právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů oprávněné) a že za tuto byl vyčíslen nedoplatek na výživném ve výši 77.000,- Kč, splatný k rukám oprávněné do šesti měsíců od právní moci rozsudku.
Podáním ze dne 10. 10. 2011 (doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 4 téhož dne) učinila povinná procesní úkon označený jako „žaloba pro zmatečnost k rozsudku Městského soudu o exekuci“, v němž namítá, že „Překážkou exekuce je výkon rozhodnutí 54 E 883/2007 na Obvodním soudu pro Prahu 5“, že „Na základě jednání Městského soudu o zmatečnosti 14 Nc 15/2001 zaslala L. K. cca 61.000,- Kč .“, že „K. v r. 2006 obdržel díky vydírání částku výživného 100.000,- Kč“, že „Je obviněná ze zanedbání povinné výživy“, že „Nyní je prokazatelně na hmotné nouzi“, že „Výživné je již přeplaceno a navíc bude odsouzena ke 2 letům vězení“, že „Exekutorka Mgr. Pýchová jí exekuci řádně nedoručila“, že „Exekutorka Mgr. Pýchová zabrala cizí majetek- jejího syna a sestry“, že „K. moc dobře ví, že exekuci s L. podala v době, kdy byla se synem na hmotné nouzi“, že „Od T. si již v roce 2006 půjčila na výživné 90.000,- Kč a zatím nesplatila“, a že „Na hmotné nouzi získala jen existenční minimum, z kterého musela přednostně zaplatit SIPO“.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 20. 10. 2011, č. j. 67 Nc 4012/2009-242, povinnou poučil, že její podání z 10. 10. 2011 označené jako „žaloba pro zmatečnost k rozsudku Městského soudu o exekuci“ není způsobilé věcného projednání pro jeho nesrozumitelnost, a proto „musí během 10 dnů od doručení usnesení uvést správně rozhodnutí, které je žalobou napadáno, a to datem vydání a jednacím číslem, uvést, v jakém rozsahu je rozhodnutí napadáno, vysvětlit důvod zmatečnosti, vylíčit skutečnosti, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označit důkazy, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána“; zároveň ji poučil, že nebude-li žaloba ve lhůtě doplněna, soud ji odmítne, a o zpoplatnění žaloby. Uvedené usnesení bylo povinné doručeno dne 25. 10. 2011 (vložením do domovní schránky).
Povinná v doplňujícím podání ze dne 31. 10. 2011 (doručeném Obvodnímu soudu pro Prahu 4 téhož dne) označila rozhodnutí, proti kterému žaloba pro zmatečnost směřuje, a to tak, že jde o usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2011, č. j. 69 Co 34/2011-213, s tím, že usnesení napadá v celém rozsahu a že zmatečnost spatřuje v tom, že „na základě 1) výkonu rozhodnutí na OS 5 je veden výkon rozhodnutí 54 E 883/2007 (13 Co 227/2008-133) podle stejného rozsudku, kde příjemcem výživného je K.“, a že „2) ve spisu je založena kopie složenky o zaplacení dlužného výživného ve výši 62. 000,- Kč, takže dluh žádný není“. Dalším podáním doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 7. 11. 2011 označeným jako „Doplnění č. 2 zmatečnosti“ soudu sdělila, že „1) nesouhlasí částka, jde o špatný výpočet, viz 54 E 883/2007, 2) není ještě ukončena zmatečnost 14 Nc 15/2001, 3) nesouhlasil postup, datum narození“. Povinná zároveň požádala „o určení advokáta, který správně vše doplní“.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 11. 11. 2011, č. j. 67 Nc 4012/2009-265, podání žalobkyně z 10. 10. 2011 označené jako „žaloba pro zmatečnost k rozsudku městského soudu o exekuci“ odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Postupoval podle ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu s odůvodněním, že podání „žalobkyně“ (správně povinné) i po jeho doplnění hodnotí jako neprojednatelné.
K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 2. 2012, č. j. 69 Co 533/2011-291, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť, ačkoliv povinná v podání obsahujícím doplnění žaloby pro zmatečnost ze dne 31. 10. 2011 požádala o ustanovení zástupce (advokáta), soud prvního stupně uvedený návrh pominul a bez dalšího přistoupil k vydání odvoláním napadeného usnesení. Protože povinná svůj návrh na ustanovení zástupce neopřela o žádná konkrétní tvrzení (a důkazy), s výjimkou izolovaného (a doloženého) tvrzení o výši invalidního důchodu, uložil soudu prvního stupně, aby se postupem podle ustanovení §43 odst. 1 občanského soudního řádu pokusil uvedený nedostatek předmětného návrhu odstranit.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 23. 4. 2012, č. j. 67 Nc 4012/2009-303, rozhodl, že „žalobkyni“ (správně povinné) se zástupce z řad advokátů neustanovuje. Dospěl k závěru, že povinná nedoložila, že splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků (samotný odkaz na invalidní důchod ve výši 5.711,- Kč nestačí), že její podání označené jako žaloba pro zmatečnost je nesrozumitelné (zejména není jasné, jakého zmatečnostního důvodu se dovolává), že nebylo doplněno ani na základě výzvy soudu, a proto takto formulovaná žaloba nemůže být úspěšná, a že ani ochrana zájmů povinné nevyžaduje, aby byla zastoupena advokátem.
K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2012, č. j. 69 Co 251/2012-311, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl k závěru, že ze strany povinné jde v případě žaloby pro zmatečnost o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, a proto u povinné nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, tedy ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů (§30, §138 odst. 1 občanského soudního řádu).
Obvodní soud pro Prahu 4 v dalším řízení usnesením ze dne 23. 7. 2012, č. j. 67 Nc 4012/2009-346, podání povinné z 10. 10. 2011, označené jako „žaloba pro zmatečnost k rozsudku městského soudu o exekuci“ ve vztahu k výroku I. a II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2011, č. j. 69 Co 34/2011-213, zamítl a ve vztahu k výroku III. tohoto usnesení je odmítl; dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel z ustanovení §254 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož lze v řízení o výkon rozhodnutí (v exekuci) podat žalobu pro zmatečnost pouze z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 4 občanského soudního řádu. Ve vztahu k výrokům I. (o odmítnutí odvolání J. C. a J. O.) a II. (o potvrzení usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nařízení exekuce pro dlužné výživné za dobu od března 2002 do července 2007 ve výši 77.000,- Kč a pro náklady exekuce a náklady oprávněné a o jeho změně tak, že se návrh na nařízení exekuce pro dlužné výživné ve výši 24.000,- Kč za dobu od srpna 2007 do 1. 10. 2007 a pro běžné výživné od 1. 11. 2009 ve výši 2.000,- Kč měsíčně zamítá) žalobou pro zmatečnost napadeného usnesení městského soudu dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost proti nim není přípustná; ve vztahu k výroku III. (o odmítnutí odvolání povinné proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně, jímž byla provedením exekuce pověřena soudní exekutorka Mgr. Ivana Pýchová) žalobou pro zmatečnost napadeného usnesení městského soudu postupoval podle §43 odst. 2 občanského soudního řádu s odůvodněním, že z podání povinné ze dne 10. 10. 2011 „ani po doplnění není jasné, o jaké zmatečnostní důvody žalobu opírá“.
K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 3. 2013, č. j. 69 Co 417/2012-377, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Zdůraznil, že o žádosti povinné na ustanovení zástupce z řad advokátů již bylo pravomocně rozhodnuto tak, že jí nebylo vyhověno. Při posouzení věci se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně s poznámkou, že povinná tyto závěry ani nezpochybňuje, ale pouze namítá, že „K. dostal údajný dluh zaplacen a že ona sama nemá dostatek finančních prostředků na úhradu vlastních potřeb“. Žaloba pro zmatečnost podaná povinnou proti výroku III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2011, č. j. 69 Co 34/2011-213, přes poučení, kterého se jí soudem prvního stupně dostalo spolu s poučením o následcích spojených s neuposlechnutím výzvy k jejímu doplnění, zůstala neprojednání schopná, neboť ohledně zmatečnostech důvodů ve vztahu k pověření soudní exekutorky Ivany Pýchové v ní povinná netvrdí ničeho.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná - aniž byla zastoupena advokátem a aniž by doložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání - tzv. blanketní dovolání, které bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 27. 5. 2013 a které postrádá náležitosti podle ustanovení §241a odst. 2 občanského soudního řádu [v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a), vymezení důvodu dovolání a čeho se dovolatelka domáhá (dovolací návrh)]; současně povinná požádala o „určení advokáta, který její dovolání patřičně zdůvodní“ a následně o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 13. 6. 2013, č. j. 67 Nc 4012/2009-382, rozhodl, že „žalobkyni se pro účel dovolacího řízení zástupce z řad advokátů neustanovuje“, neboť nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 občanského soudního řádu.
Obvodní soud pro Prahu 4 - poté, co k odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 8. 2013, č. j. 69 Co 336/2013-391, usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. 6. 2013, č. j. 67 Nc 4012/2009-382, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a co byla povinná usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 10. 2013, č. j. 67 Nc 4012/2009-400, vyzvána k odstranění nedostatku návrhu na ustanovení zástupce a k doložení jejích poměrů - usnesením ze dne 12. 12. 2013, č. j. 67 Nc 4012/2009-401, povinné uložil, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení „předložila plnou moc advokáta, kterého si zvolí pro zastupování v dovolacím řízení“.
Podáním ze dne 31. 1. 2014, doručeným Nejvyššímu soudu dne 3. 2. 2014, povinná sdělila, že rozhodnutím České advokátní komory ze dne 13. 1. 2014, č. j. 65/14, jí byl podle ustanovení §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, určen advokát k poskytnutí právní služby, a to „k posouzení právního stavu ve věci dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 69 Co 417/2012-377, příp. sepis a zastoupení v řízení“, a že určeným advokátem je Mgr. Ing. Jaroslava Sodomková. Podáním ze dne 14. 4. 2014 advokátka Mgr. Ing. Jaroslava Sodomková oznámila soudu, že požádala o zrušení určení její osoby k poskytnutí právní služby povinné z důvodu závažného narušení oboustranné důvěry.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 14. 2. 2014, č. j. 67 Nc 4012/2009-419 (které bylo v datu vydání opraveno usnesením téhož soudu ze dne 24. 4. 2014, č. j. 67 Nc 4012/2009-448), rozhodl, že povinné se osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení nepřiznává a že zástupce z řad advokátů se povinné neustanovuje.
K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 2. 2015, č. j. 69 Co 149/2014 - 480, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že pro dovolací řízení se povinné přiznává úplné osvobození od soudních poplatků a ustanovuje se jí zástupce v osobě JUDr. Ing. Ivana Barabáše, advokáta v Praze 1, Na Florenci 15. Usnesení bylo doručeno povinné dne 8. 4. 2015 a jejímu zástupci advokátovi JUDr. Ing. Ivanu Barabášovi dne 3. 4. 2015.
Obvodní soud pro Prahu 4 poté usnesením ze dne 7. 4. 2015, č. j. 67 Nc 4012/2009-498, povinnou poučil, že dovolání musí být sepsáno advokátem (§241 odst. 1 a 4 občanského soudního řádu), a zároveň ji vyzval, aby „během 3 měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu z 12. 2. 2015 prostřednictvím ustanoveného advokáta dovolání proti uvedenému usnesení odůvodnila tak, aby to odpovídalo požadavkům podle §241a s tím, že dovolací důvod musí být vymezen podle §241 odst. 3 občanského soudního řádu a musí být zřejmé, čeho se dovoláním domáhá“; byla rovněž poučena o následcích nesplnění výzvy; usnesení bylo zástupci povinné doručeno do jeho datové schránky dne 9. 4. 2015.
Podáním ze dne 1. 7. 2015 (doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 4 téhož dne) povinná původní tzv. blanketní dovolání (které bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 27. 5. 2013) doplnila. Odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tím, že nerespektoval závěr přijatý v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1420/2014, a že neprovedl důkaz za účelem zjištění, že „exekuovaná částka je již zaplacena“, ani nezdůvodnil jeho neprovedení. Namítá, že „neustanovením advokáta včas bylo povinné zabráněno hájit svá práva před soudem a bylo tak porušeno její právo na spravedlivý proces“, a dovozuje, že žaloba pro zmatečnost byla podána důvodně. Tím, že jí byl právní zástupce ustanoven až několik let poté, co o ustanovení zástupce požádala, byla zkrácena na svých procesních právech, zejména nemohla navrhnout důkazy k prokázání neoprávněnosti exekuce. Tvrdí, že soudy „postupovaly striktně formalisticky, když posuzovaly podání povinné pouze podle formy, avšak odhlédly od obsahu“, že povinná byla zkrácena na svém právu na spravedlivý proces, neboť „nebyla soudy srozumitelně poučena o povinnosti důkazního břemene“, takže „nevěděla, že svá tvrzení musí prokázat důkazy a rovněž jaké prostředky mohou být jako důkaz označeny“. S výslovným poukazem na „Doplnění č. 2 zmatečnosti ze dne 7. 11. 2011“ a na všechna podání učiněná vůči soudům obou stupňů dovozuje, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že není důvodu, proč by se Nejvyšší soud měl odchýlit od své předchozí rozhodovací praxe, zejména právních názorů uvedených v jeho rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 1420/2014. Vadu řízení spatřuje též v tom, že „soud nesprávně zjistil skutkový stav a upřením procesního práva na provedení důkazu tak zkrátil práva povinné“; exekuce tak byla nařízena na částku, která již byla povinnou uhrazena a vymáhaná pohledávka zanikla splněním. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 5. 2015, č. j. 21 Cdo 3247/2015-510, dovolání povinné proti tomuto usnesení odvolacího soudu odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že dovolání trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 část věty druhé za středníkem a §240 odst. 1 věta první občanského soudního řádu) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat. To i za situace, kdy soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 4. 2015, č. j. 67 Nc 4012/2009-498, vyzval povinnou, aby prostřednictvím jí ustanoveného zástupce „odůvodnila“ dovolání ve lhůtě 3 měsíců od „doručení usnesení odvolacího soudu z 12. 2. 2015“, neboť lhůta určená v ustanovení §241b odst. 3 občanského soudního řádu k doplnění dovolání o jeho rozsah, o údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a občanského soudního řádu), a o vymezení důvodu dovolání je lhůtou zákonnou a soud ji (za stavu, kdy povinné byl ustanoven zástupcem pro dovolací řízení advokát) nemůže svými úkony prolongovat (§240 odst. 2 věta první občanského soudního řádu).
Na základě ústavní stížnosti podané povinnou Ústavní soud nálezem ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 3740/15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2015, č. j. 21 Cdo 3247/2015-510, zrušil, neboť tímto usnesením bylo porušeno právo stěžovatelky (dále jen „povinné“) na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud s odvoláním na judikaturu týkající se právní otázky splnění zákonem stanovené podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1 a 4 občanského soudního řádu v průběhu trvání lhůty k dovolání za situace, kdy se dovolateli dostalo chybného poučení o lhůtě k doplnění dovolání podle požadavků ustanovení §241b odst. 3 občanského soudního řádu, dovodil, že soud prvního stupně v posuzované věci pochybil, když ve výzvě k doplnění dovolání stěžovatelce (povinné) poskytl delší lhůtu, než stanoví zákon. Jestliže za tohoto stavu Nejvyšší soud nepřikládal žádnou relevanci postupu obvodního soudu a nepřihlédl k doplnění dovolání povinné, dospěl k závěru, že jí tím odňal právo na soudní ochranu; v takové situaci nelze povinné, která legitimně očekávala, že dovolání bude projednatelné, bude-li postupovat v souladu s pokynem obvodního soudu, přičítat k tíži nesprávný postup obvodního soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) poté, co jeho předchozí rozhodnutí bylo Ústavním soudem zrušeno, dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“.
Po zjištění, že dovolání povinné proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 3 o. s. ř., přezkoumal usnesení odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Žalobu pro zmatečnost, kterou povinná podala proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2011, č. j. 69 Co 34/2011-213, u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 10. 10. 2011 (včetně jejích doplňků), je třeba i v současné době - jak vyplývá z ustanovení Čl. II. bodu 6 zákona č. 404/2012 Sb. - projednat a rozhodnout podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen „OSŘ“).
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Ustálená judikatura soudů dovodila, že v žalobě pro zmatečnost se uvede důvod žaloby (důvod zmatečnosti) nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení §229 odst. 1 až 4 o. s. ř. byl uplatněn, ale současně způsobem, aby bylo nepochybné, v čem (v jakém konkrétním protiprávním stavu nebo postupu) je spatřován; důvod zmatečnosti může být měněn jen po dobu trvání lhůty k žalobě pro zmatečnost. Znamená to (mimo jiné), že při rozhodování o žalobě pro zmatečnost soud posuzuje napadené rozhodnutí jen z pohledu důvodu zmatečnosti, který byl uveden v žalobě pro zmatečnost nebo který byl označen dodatečně (vedle již uvedeného důvodu zmatečnosti nebo místo něho) v době, kdy ještě běžela lhůta k žalobě pro zmatečnost, a že se nezabývá těmi důvody zmatečnosti, které byly uplatněny později, jakož i to, že (řádně) uplatněnými důvody zmatečnosti je soud vázán a že tedy nemůže posuzovat zmatečnost napadeného rozhodnutí z jiného důvodu, než který byl (řádně a včas) uplatněn tím, kdo žalobu podal (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4119/2011, uveřejněné pod č. 52/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci byla žaloba pro zmatečnost - jak vyplývá z obsahu spisu - podána v exekuční věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 Nc 4012/2009.
Na výkon rozhodnutí se užije ustanovení Části první až páté Občanského soudního řádu, není-li v Části šesté uvedeno jinak (§254 odst. 1 věty první OSŘ).
Podle ustanovení §254 odst. 2 části věty druhé za středníkem OSŘ při výkonu rozhodnutí lze podat žalobu pro zmatečnost pouze z důvodu uvedeného v §229 odst. 4 OSŘ.
Podle ustanovení §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Protože ve vztahu k žalobě pro zmatečnost exekuční řád „nestanoví jinak“, vyplývá z citovaných ustanovení, že v exekučních věcech je žaloba pro zmatečnost přípustná jen z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 4 OSŘ, tedy jen jestliže byla podána proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Žaloba pro zmatečnost, podaná proti jinému usnesení soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu vydanému v exekučních věcech proto musí být bez dalšího zamítnuta, aniž by bylo potřebné k rozhodnutí o ní nařizovat jednání (srov. §235f OSŘ). Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že v dikci ustanovení §229 odst. 4 OSŘ je použito slovo „rovněž“. Uvedené slovo totiž vyjadřuje jen obsahovou návaznost tohoto ustanovení na předchozí odstavce ustanovení §229 OSŘ a nelze z něho úspěšně dovozovat, že by představovalo „rozšíření možnosti, kdy žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí" nad rámec případů vyjmenovaných v ustanovení §229 odst. 4 OSŘ [srov. též usnesení Nevyššího soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2415/2004, uveřejněné pod číslem 132/2005 v časopise Soudní judikatura (ve vztahu k výkonu rozhodnutí), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4629/2009, uveřejněné pod číslem 15/2012 v časopise Soudní judikatura a v něm přijatý právní názor, že proti usnesení soudu prvního stupně, vydanému v exekuční věci projednávané podle zákona č. 120/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů, není přípustná žaloba pro zmatečnost].
Podle ustanovení §229 odst. 4 OSŘ žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 4 OSŘ jsou pravomocná usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení a jejím důvodem je skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno; v řízení o žalobě pro zmatečnost soud proto posuzuje správnost závěrů odvolacího soudu o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení; žaloba není důvodná jen tehdy, jsou-li tyto závěry po skutkové a právní stránce v souladu se zákonem (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 783/2005, které bylo uveřejněno pod č. 147/2006 v časopise Soudní judikatura).
V posuzované věci povinná žalobou pro zmatečnost napadla rozhodnutí v exekuční věci, a to usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2011, č. j. 69 Cdo 34/2011-213 (kterým bylo rozhodnuto o odvolání povinné, J. C. a J. O. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 4. 2010, č. j . 67 Nc 4012/2009-13, ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 8. 2010, č. j. 67 Nc 4012/2009-29, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 1. 2011, č. j. 67 Nc 4012/2009-119), v celém rozsahu, tedy ve výroku I. (o odmítnutí odvolání J. C. a J. O.), ve výroku II. (v části potvrzujícím a v části měnícím výroku o nařízení exekuce pro dlužné a běžné výživné), i ve výroku III. [o odmítnutí odvolání povinné proti výroku II. usnesení obvodního soudu o pověření soudní exekutorky Mgr. Ivany Pýchové podle ustanovení §218 písm. b) občanského soudního řádu].
Odvolací soud v projednávané věci v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu dovodil, že v exekučních věcech [srov. §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve spojení s ustanovením §254 odst. 2 OSŘ] je žaloba pro zmatečnost přípustná jen z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 4 OSŘ, tedy proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení; uvedený zmatečnostní důvod však v projednávané věci nebyl povinnou tvrzen, tedy ani uplatněn.
V souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu je i závěr odvolacího soudu (ve vztahu k žalobě pro zmatečnost podané povinnou proti výroku III. usnesení městského soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání povinné proti výroku II. usnesení okresního soudu, kterým byla provedením exekuce pověřena soudní exekutorka Mgr. Ivana Pýchová), podle kterého - přes poučení, jehož se povinné soudem prvního stupně dostalo spolu s poučením o následcích spojených s neuposlechnutím výzvy k doplnění žaloby (§43 odst. 1 a 2 OSŘ) - zůstala žaloba pro zmatečnost neprojednání schopná, neboť ohledně zmatečnostech důvodů ve vztahu k pověření soudní exekutorky Mgr. Ivany Pýchové v ní povinná netvrdí ničeho [k postupu soudu podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněné pod číslem 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné pod číslem 209/2002 v časopise Soudní judikatura; k náležitostem žaloby pro zmatečnost srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1268/2009, uveřejněné pod číslem 170/2011 v časopise Soudní judikatura, odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4980/2008, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2253/2009, nebo již zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4119/2011, uveřejněné pod č. 52/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Ostatně, ve vztahu k potvrzujícímu výroku odvolacího soudu ohledně části výroku usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby pro zmatečnost „ve vztahu k výroku III.“ žalobou pro zmatečnost napadeného usnesení městského soudu dovolání neobsahuje žádné údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, popřípadě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura), a dovolání postrádá i vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.
Závěr dovolacího soudu o nezpůsobilém vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. a dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. platí ostatně pro celé dovolání povinné podané proti usnesení odvolacího soudu.
Namítá-li povinná v dovolání, že „neustanovením advokáta včas bylo povinné zabráněno hájit svá práva před soudem a bylo tak porušeno její právo na spravedlivý proces“, že „byla zkrácena na svých procesních právech, zejména nemohla navrhnout důkazy k prokázání neoprávněnosti exekuce“, že „soud nesprávně zjistil skutkový stav a upřením procesního práva na provedení důkazu tak zkrátil práva povinné“, a dovozuje-li, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezpochybňuje tím právní posouzení věci odvolacím soudem, ale uplatňuje tzv. jinou vadu řízení, která by mohla mít – kdyby byla důvodná - za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, případně zmatečnostní vadu podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. K tzv. jiné vadě řízení, jakož i ke zmatečnostní vadě podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř., však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. - jen je-li dovolání přípustné; uvedený předpoklad však v projednávané věci - jak uvedeno výše - naplněn není.
Všechny ostatní námitky uplatněné povinnou v dovolání nepolemizují se závěry odvolacího soudu z hlediska opodstatněnosti posuzované zmatečnostní žaloby. Tyto námitky vyjadřují pouze nesouhlas dovolatelky s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2011, č. j. 69 Co 34/2011-213, napadeným zmatečnostní žalobou, s jemu předcházejícím usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 4. 2010, č. j . 67 Nc 4012/2009-13, ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 8. 2010, č. j. 67 Nc 4012/2009-29, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 1. 2011, č. j. 67 Nc 4012/2009-119 (o nařízení exekuce a o pověření soudní exekutorky Mgr. Ivany Pýchové provedením této exekuce), případně též s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 1. 2008, č. j. 14 Nc 15/2001-1535, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2008, č. j. 28 Co 236/2008-1684 (který byl titulem pro exekuci), a to z důvodů, jež pro posouzení tohoto rozhodnutí z pohledu existence zmatečnostních vad nemohou být významné.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť povinná s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu