ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.216.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 216/2020-189
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřenou členkou senátu Mgr. Lucií Jackwerthovou ve věci žalobkyně G.M. Capital, s.r.o., se sídlem v Praze 5, Radotíně, Vrážská 1418, IČO 26182441, zastoupené obecným zmocněncem Ing. Michalem Konečným, bytem v Praze 10, Slibná 203/4, proti žalovanému Š. D., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Robertem Kaše, advokátem se sídlem v Plzni, U Svépomoci 2020/9, o zaplacení 260 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 31 C 80/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. září 2019, č. j. 61 Co 289/2019-166, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 25. 9. 2019, č. j. 61 Co 289/2019-166, potvrdil rozsudek ze dne 18. 4. 2019, č. j. 31 C 80/2018-141, jímž Okresní soud Plzeň-město (soud prvního stupně) uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 260 000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení a vrácení přeplatku na záloze na znalecký posudek; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází a nelze jej dovodit ani z jeho obsahu. Dovolatel brojí proti závěrům odvolacího soudu, neformuluje však žádnou právní otázku, na níž je napadené rozhodnutí založeno a kterou by se měl Nejvyšší soud zabývat.
Jeho argumentace směřuje především proti správnosti (úplnosti) skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů. Námitkami, že soud nesprávně zjistil obsah nájemní smlouvy, zpochybňuje zjištěný skutkový stav, neboť v případě, že soud zjišťuje obsah smlouvy nebo vůli účastníků, jde o skutková zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/1997, uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 46, a usnesení ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1881/2003). Těmito námitkami tak uplatnil nepřípustný dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Vytýká-li odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami (neboť se nevypořádal se všemi jeho námitkami), rovněž uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.; k vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237- 238a o. s. ř.).
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že náklady spojené s vyjádřením žalobkyně (odkazující na její předchozí podání a omezující se na návrh na zamítnutí dovolání) nelze považovat za účelně vynaložené.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 2. 2020
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu