ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.2644.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 2644/2020-132
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek domu XY , se sídlem XY, IČO: XY, zastoupeného Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 695/24, proti žalovanému R. S. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Milanem Vaňkátem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plaská 623/5, o zaplacení částky 21.733,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 17 C 269/2017, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2020, č. j. 68 Co 61/2020-116, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 11. listopadu 2019, č. j. 17 C 269/2017-97, rozhodl, že není účinné zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, které bylo učiněno žalobcem při jednání dne 11. listopadu 2019, neboť s ním žalovaný z vážných důvodů nesouhlasil.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. března 2020, č. j. 68 Co 61/2020-116, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).
Dovolaní žalovaného (dovolatele) proti citovanému usnesení odvolacího soudu není z posléze uvedených důvodů přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení §237 o. s. ř., avšak podle §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Byla-li předmětem řízení v době vydání napadeného rozhodnutí částka 21.733,- Kč (s příslušenstvím, k němuž se nepřihlíží), tj. částka nepřevyšující 50.000,- Kč, a nejde-li o vztah ze spotřebitelské smlouvy či o pracovněprávní vztah, nelze přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237 o. s. ř., neboť ustanovení §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. to vylučuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 24. ledna 2019, sp. zn. 26 Cdo 4715/2018, či z 31. ledna 2019, sp. zn. 25 Cdo 3810/2018). Přípustnost dovolání pak nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Konečně dovolací soud nepřehlédl ani obsáhlé dovolatelovy námitky směřující proti nákladovým výrokům napadeného usnesení. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 12. 2020
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu