ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.3414.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 3414/2019-280
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek Sportovní 20, Praha 10, se sídlem v Praze 10, Sportovní 845/20, IČO 26763168, zastoupeného Mgr. Vojtěchem Komínkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Eliášova 922/21, proti žalovanému Lidovému bytovému družstvu Praha 10 , se sídlem v Praze 10, Slovinská 597/10, IČO 48030627, zastoupenému JUDr. Danielem Uličným, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 949/32, o zaplacení 54 906,36 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 12 C 94/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2019, č. j. 28 Co 18/2019-249, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4 356 Kč na náhradu nákladů dovolacího řízení k rukám Mgr. Vojtěcha Komínka, advokáta se sídlem v Praze 6, Eliášova 922/21, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 10. 2018, č. j. 12 C 94/2017-2012, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 54 906,36 Kč spolu s tam specifikovaným úrokem a poplatkem z prodlení (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. 3. 2019, č. j. 28 Co 18/2019-249, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Žalovaná částka 54 906,36 Kč představovala nedoplatek za služby za rok 2013 ve výši 10 283,31 Kč, za rok 2014 ve výši 13 723,05 Kč a dluh za příspěvek do fondu oprav za rok 2013 ve výši 30 900 Kč. Odvolací soud považoval žalobcem provedená vyúčtování služeb za obě období za řádná, neboť poskytovala úplný a srozumitelný přehled o zúčtovacích obdobích, jednotlivých účtovaných položkách, celkových vynaložených nákladech a zaplacených zálohách i přeplatcích a nedoplatcích, a žalovaný s nimi byl seznámen. Při výpočtu dlužného příspěvku do fondu oprav vyšel (shodně jako soud prvního stupně) z částky 25 Kč za m 2 měsíčně, schválené shromážděním vlastníků.
Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil. Dovolání však není z posléze uvedených důvodů přípustné podle §237 o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Soudní praxe je jednotná v závěru, podle něhož přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné pod č. 9/2000 v časopise Soudní judikatura, ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 1373/2004, důvody usnesení ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4318/2014). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb., a to již proto, že cílem uvedené novely bylo dle důvodové zprávy „odbřemenění dovolacího soudu“, tedy zúžení přípustnosti dovolání, a nikoli její rozšíření (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3218/2018, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1465/2018, a ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4304/2018).
V posuzovaném případě jde o nároky se samostatným skutkovým základem, což je zjevné i z toho, že dovolatelem předložená otázka k dovolacímu přezkumu (zda projevení nesouhlasu s vyúčtováním jiným způsobem než námitkami dle ustanovení §8 zákona č. 67/2013 Sb. zakládá právní domněnku nebo fikci souhlasu s takovým vyúčtováním, ke které vztahuje přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. s tím, že se jedná o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou) se týká (vzhledem k účinnosti zákona č. 67/2013 Sb. dnem 1. 1. 2014 a jeho přechodnému ustanovení v §14 odst. 2) pouze vyúčtování služeb za rok 2014 v částce 13 723,05 Kč. Zbývající nároky dovolatel nezpochybňuje a nevymezuje k nim ani předpoklady přípustnosti dovolání ani dovolací důvod.
Přípustnost dovolání je tak vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech samostatných nároků částku 50 000 Kč přesahuje.
Dovolací soud nepřehlédl ani námitky proti výrokům o náhradě nákladů řízení. K tomu uvádí, že podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.
Vytýká-li dovolatel napadenému rozhodnutí jeho nepřezkoumatelnost, namítá vadu řízení, která není způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.). Podle §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud oprávněn zabývat se vadami řízení pouze v případě, že je dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání přitom nezakládá ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001 a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 11. 5. 2020
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu