ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.3869.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 3869/2019-80
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce statutárního města Brna, městské části Brno – střed, se sídlem v Brně, Dominikánská 2, IČO 44992785, proti žalovanému J. H., narozenému XY, bytem XY, o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 62/2016, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. ledna 2019, č. j. 19 Co 245/2018-58, takto:
I. Řízení o odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. ledna 2019, č. j. 19 Co 245/2018-58, se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o odvolání.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 1. 2019, č. j. 19 Co 245/2018-58, odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2018, č. j. 43 C 62/2016-42, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný opravný prostředek, který je podle jeho obsahu i výslovného označení odvoláním.
Nejvyšší soud České republiky, kterému byla věc předložena soudem prvního stupně k projednání a rozhodnutí, řízení o podaném „odvolání“ pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastavil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, odvolání nepřipouští; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci nebo o rozhodnutí procesní povahy. To platí i pro ta rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přitom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 2036/2001).
Napadené usnesení je rozhodnutím odvolacího soudu vydaným v průběhu odvolacího řízení, odvolání proto proti němu přípustné není.
Občanský soudní řád k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu; nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud České republiky jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2002, pod číslem 139).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že žalovaný by nebyl úspěšný ani tehdy, podal-li by proti napadenému usnesení odvolacího soudu dovolání. Tento mimořádný opravný prostředek není proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř., přípustný [ustanovení §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 1. 2020
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu