ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.3981.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 3981/2019-137
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce NOVOSADY, stavební bytové družstvo , se sídlem v Holešově, Tovární 31, IČO 00049620, zastoupeného Mgr. Eliškou Čmelákovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Nábřeží 455, proti žalovaným 1) V. C. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému opatrovnicí JUDr. Janou Grygerovou, advokátkou se sídlem v Holešově, Dlažánky 310/6, a 2) M. C. , narozené XY, bytem XY, o vyklizení a odevzdání bytu, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 5 C 52/2018, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. dubna 2019, č. j. 19 Co 41/2019-94, takto:
I. Dovolání žalovaného 1) se odmítá .
II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám Mgr. Elišky Čmelákové, advokátky se sídlem ve Zlíně, Nábřeží 455, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kroměříži (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 9. 2018, č. j. 5 C 52/2018-56, rozhodl o povinnosti žalovaných 1) a 2) společně a nerozdílně vyklidit a vyklizený žalobci odevzdat byt č. XY nacházející se ve třetím nadzemním podlaží domu č. p. XY, XY, XY, a XY, stojícím na pozemku p. č. XY v katastrálním území a obci XY, který sestává ze dvou obytných místností, kuchyně a příslušenství (dále jen „byt“, „předmětný byt“), a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
K odvolání žalovaného 1) Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 24. 4. 2019, č. j. 19 Co 41/2019-94, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) potvrdil (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uvedl, že žalovaný 1) byt užívá bez právního důvodu poté, co společný nájem žalovaných k předmětnému bytu ke dni 28. 1. 2013 zanikl jejich vyloučením z družstva. Žalobce se proto zcela v souladu s §1040 a §1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), domáhal ochrany svého vlastnického práva žalobou na vyklizení předmětného bytu. Ochrana vlastnického práva poskytovaná žalobci proti žalovanému 1) není v rozporu s dobrými mravy, neboť sami žalovaní dobré mravy dlouhodobě porušují tím, že za byt řádně neplatí, dluh jim postupně narostl na částku přesahující 108.000 Kč, navíc bez souhlasu žalobce byt pronajímali a inkasovali za to peníze. Odvolací soud poukázal i na to, že žalovaní po celou dobu bydleli a dle všeho stále bydlí v domě své dcery, předmětný byt neužívali od počátku roku 2013, již přes šest let jej blokují a žalobci jej nepředali (mají v něm své věci).
Dovolání žalovaného 1) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“, neboť předložená právní otázka (zda výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu je v rozporu s dobrými mravy) již byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena a od řešení této otázky se dovolací soud neodklání ani v posuzované věci; přitom rozhodnutí odvolacího soudu je s ním v souladu.
S ohledem na ustanovení §3028 odst. 2 věta za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je třeba souzenou věc posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť k vyloučení žalovaných z družstva došlo ke dni 28. 1. 2013 (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 114/2015, či rozsudek téhož soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 26 Cdo 5254/2015).
Dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř. pro řešení dovolatelem nastolené právní otázky, zda v daném případě nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák. v tom smyslu, že by bylo namístě žalobu zamítnout. Uvedenou otázku totiž odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 26 Cdo 915/2011 - ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. I. ÚS 2569/12 - a ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1531/2011 - ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 3942/12). Přitom při posouzení věci podle §3 odst. 1 obč. zák. vzal v úvahu nejen zjištěné právně významné skutečnosti na straně žalovaného 1), nýbrž i na straně žalobce, a jeho úvaha odpovídá zjištěným okolnostem a není v tomto směru zjevně nepřiměřená.
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatele, že dovoláním napadá rozsudek v celém jeho rozsahu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Ostatně by nebylo ve smyslu §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. v této části ani přípustné.
Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalovaného 1) proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaného 1) na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [§243 písm. a) o. s. ř.] - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.
Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 4. 2020
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu