ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.4204.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 4204/2019-395
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUD. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci navrhovatele M. V. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Havlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1652/36, o návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů a o osvobození od soudních poplatků, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 23 Nc 92/2014, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne ze dne 30. března 2017, č. j. 18 Co 31/2017-123, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 30. 3. 2017, č. j. 18 Co 31/2017-123, potvrdil usnesení Okresního soudu v Berouně (soud prvního stupně) ze dne 23. 11. 2016, č. j. 23 Nc 92/2014-90, kterým zamítl žádost „podatele“ o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení proti usnesení odvolacího soudu ze dne 22. 4. 2015, č. j. 29 Co 161/2015-51, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. 9. 2014, č. j. 23 Nc 92/2014-33, o zamítnutí několika žádostí navrhovatele o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků.
Odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě není na místě osvobození navrhovatele od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť jeho dosavadní postup ve věci je třeba hodnotit jako zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, jestliže i přes opakované výzvy a poučení soudu jsou jeho podání neurčitá a neúplná a není z nich možné zjistit, čeho a na jakém základě se domáhá.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel včasné dovolání, které Nejvyšší soud projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud posoudil dovoláním zpochybněnou otázku zjevné bezúspěšnosti uplatňování nebo bránění práva navrhovatelem v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Předpoklady pro osvobození od soudních poplatků nejsou dány (bez ohledu na poměry účastníka), jde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§138 odst. 1 o. s. ř.). Otázkou, kdy jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř., se Nejvyšší soud zabýval v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2831/2014, uveřejněné pod číslem 80/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný.
V daném případě navrhovatel stále doplňuje, rozšiřuje a vrší svá neúplná a neurčitá podání, z nichž není patrno (a není možné ani zjistit), čeho a na jakém základě se domáhá, a nedbá opakovaných výzev a poučení soudu. Závěr odvolacího soudu, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudního poplatku z dovolání a ustanoven zástupce z řad advokátů, neboť jde z jeho strany o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, tak odpovídá shora uvedené judikatuře dovolacího soudu.
Odkazuje-li dovolatel na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3418/2013, či na nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08, jedná se o odkaz nepřiléhavý, neboť přehlíží, že uvedená rozhodnutí se zabývají odůvodněností přiznání osvobození od placení soudního poplatku na základě osobních a majetkových poměrů, a že na posouzení této otázky napadené rozhodnutí nespočívá.
Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání navrhovatele proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel je jediným účastníkem řízení, nepřichází z povahy věci v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 2. 2020
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu