ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.944.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 944/2020-459
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyň a) A – Trading, a.s. , se sídlem v Praze 1 – Nové Město, Politických vězňů 911/8, IČO 48289540, a b) ThunderSlope s.r.o., se sídlem v Praze 1 – Staré Město, Karlova 455/48, IČO 07185472, zastoupených Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, proti žalované SUN SKI CZ, a.s. , se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, IČO 28488709, zastoupené Mgr. Bc. Davidem Taušem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pod Stadiony 2719/19, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 30 C 262/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. listopadu 2019, č. j. 47 Co 193/2019-429, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze dne 26. 11. 2019, č. j. 47 Co 193/2019-429, zamítl návrh žalované na přerušení odvolacího řízení do doby rozhodnutí o zpětném zápisu vlastníka V. N. do evidence katastru nemovitostí (výrok I.), potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově (soud prvního stupně) ze dne 25. 6. 2019, č. j. 30 C 262/2018-291, kterým soud prvního stupně uložil žalované povinnost vyklidit tam specifikovanou budovu a pozemek a vyklizené je předat žalobkyním do 15 dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně učinil zjištění, že žalobkyně a) a b) jsou spoluvlastnice pozemku parc. č. st. 202 v k. ú. Bedřichov v Krkonoších a stavby bez čp/če stojící na tomto pozemku, vše zapsané na LV č. 515 pro k. ú. Bedřichov v Krkonoších (dále jen „předmětné nemovitosti“ nebo „nemovitosti“). Žalobkyně a) byla zapsána jako vlastnice podílu ve výši ½ na nemovitostech (s právními účinky zápisu vlastnictví ke dni 9. 3. 2018) na základě usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 5 o udělení příklepu ze dne 31. 8. 2017, č. j. 067 EX- 47/04-1238, právní moc rozhodnutí o příklepu nastala ke dni 27. 9. 2017 (dále jen „nedobrovolná dražba“). Žalobkyně b) byla zapsána jako vlastnice podílu ve výši ½ na nemovitostech na základě kupní smlouvy ze dne 28. 6. 2018 (právní účinky zápisu vlastnictví nastaly ke dni 29. 6. 2018), jež uzavřela se společností KS Faktoring s.r.o., IČO 04704291, která sama nabyla svůj podíl na nemovitostech z konkursní podstaty dlužnice A. N. prodejem mimo dražbu kupní smlouvou ze dne 28. 8. 2017. Dále zjistil, že žalovaná dovozovala své oprávnění užívat nemovitosti ve vlastnictví žalobkyň k podnikání z titulu smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 2. 4. 2004 ve znění čtvrtého dodatku ze dne 2. 12. 2013 s tím, že tuto nájemní smlouvu včetně dodatků uzavřela s předchozími spoluvlastníky V. N. a A. N., zastoupenými společností EUROCONTOR, a.s., jednající předsedou představenstva V. N., nejprve na dobu do 30. 4. 2014, která byla dodatkem č. 4 prodloužena do 30. 4. 2024.
Při právním posouzení věci se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná užívá nemovitosti ve spoluvlastnictví žalobkyň bez právního důvodu jednak proto, že v době uzavření dodatku nájemní smlouvy č. 4 (dne 2. 12. 2013) nebyl ani jeden z původních spoluvlastníků k dalšímu pronájmu nemovitostí oprávněn [ V. N. po doručení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6
ze dne 16. 12. 2003, č. j. 12 Nc 6829/2003-5, o nařízení exekuce prodejem spoluvlastnického podílu (srov. §335b v tehdy platném znění občanského soudního řádu) a A. N. po prohlášení konkursu na její majetek dne 16. 11. 2012 (srov. §246 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon)], a jednak proto, že případné nájemní právo zaniklo dnem právní moci usnesení o příklepu v nedobrovolné dražbě a nabytím pozemku na základě kupní smlouvy v rámci zpeněžení majetkové podstaty v konkursu.
Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu ze dne 26. 11. 2019, č. j. 47 Co 193/2019-429, podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalované do výroku I. rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu v této části není rozhodnutím, kterým se končí odvolací řízení – odvolací soud v této části nerozhodoval o odvolání účastníka, ale (nově) o návrhu na přerušení odvolacího řízení, a není přípustné ani podle §238a o. s. ř.
Dovolání není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné ani pro řešení otázky, zda došlo k zániku nájemního práva dražebním jednáním i v případě, že se žalobkyně a) stala toliko podílovou spoluvlastnicí (o níž měla dovolatelka za to, že nebyla doposud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena). Odvolací soud založil svůj závěr o zániku nájemního práva žalované současně na dvou nezávislých důvodech, přičemž jeden z nich (že původní spoluvlastníci nebyli oprávněni uzavřít dodatek č. 4 o prodloužení nájmu) nebyl dovoláním napaden, a nestačí, že dovolatelka zpochybnila správnost dalšího právního názoru (že nedošlo k zániku nájmu prodejem ½ nemovitostí v nedobrovolné dražbě).
Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá obstojí samostatně (vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění žaloby), a řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno (popř. některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř.), není dovolání (jako celek) ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, neboť věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1647/2016, a judikaturu v nich citovanou). Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
S přihlédnutím k charakteru některých uplatněných dovolacích námitek dovolací soud zdůrazňuje, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ). Právě takové (nezpůsobilé) důvody (konkrétně vady řízení) dovolatelka též uplatnila především výtkou, že ji byla odňata možnost jednat v řízení před soudem prvního stupně, a dále tím, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, když soud prvního stupně řádně neodůvodnil své rozhodnutí, neprovedl navržené svědecké výslechy a k dalším námitkám se vůbec nevyjádřil. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a 229 odst. 3 o. s. ř. pak dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle §237 o. s. ř.) nezakládají.
Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
S ohledem na závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nadto dovolací soud podotýká, že nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku podle §243 písm. a) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 6. 2020
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu