ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.987.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 987/2020-259
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce M. Ž. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Nemanická 440/14, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu České Budějovice , se sídlem v Českých Budějovicích 2, Krčínova 1107/30, IČO: 00037745, zastoupenému JUDr. Rudolfem Hrubým, advokátem se sídlem v Lišově, náměstí Míru 140/1, o zaplacení částky 76.100,- Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1040/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2019, č. j. 4 Cmo 255/2019-221, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. března 2018, č. j. 13 Cm 1040/2014-165, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 75.900,- Kč (výrok I.), co do částky 200,- Kč žalobu zamítl (výrok II.) a žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 3.805,- Kč (výrok III.).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. dubna 2019, č. j. 4 Cmo 237/2018-196, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v napadených výrocích I. a III. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
K odvolání žalobce a původní žalobkyně M. Ž. pak odvolací soud usnesením ze dne 24. září 2019, č. j. 4 Cmo 255/2019-221, potvrdil usnesení ze dne 6. srpna 2019, č. j. 13 Cm 1040/2014-217, jímž soud prvního stupně zamítl jejich návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jim na náhradě nákladů řízení částku 15.905,- Kč (patrně namísto původně přisouzené částky 3.805,- Kč) s příslušenstvím (v podobě úroku z prodlení).
Dovolaní žalobce (dovolatele) proti citovanému usnesení odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), neboť to vylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. c/, příp. písm. h/ o. s. ř.
Posuzoval-li by se návrh dovolatele a původní žalobkyně jako žaloba (jak se dožadoval dovolatel v dovolání), pak by dovolání bylo nepřípustné ve smyslu §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť by směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, jehož dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží) – o vztahy ze spotřebitelských smluv či o pracovněprávní vztahy evidentně nešlo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a pod č. 55/2014 časopisu Soudní judikatura). Za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu nastaveného v §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je totiž třeba považovat výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, a to v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem – v tomto případě šlo (mohlo jít) nanejvýš o částku 15.905,- Kč s příslušenstvím, k němuž se nepřihlíží (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 20. června 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, z 5. září 2018, sp. zn. 26 Cdo 2327/2018, či ze 17. října 2018, sp. zn. 26 Cdo 3371/2018).
Dovolání by bylo nepřípustné i tehdy, kdy by se vycházelo ze závěru, že směřuje proti rozhodnutí, jež se týká výroku o nákladech řízení, neboť to výslovně zapovídá ustanovení §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
Přitom nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (uvedené v závěru napadeného usnesení), přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a pod č. 140/2002 časopisu Soudní judikatura).
Z řečeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ho proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 6. 2020
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu