ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.1116.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 1116/2020-457
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky J. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Pekařská 384/13, PSČ 602 00, za účasti Bytového družstva Vodova 41 , se sídlem v Brně, Vodova 41, PSČ 612 00, identifikační číslo osoby 26310562, zastoupeného JUDr. Robertem Follem, MBA, advokátem, se sídlem v Brně, Lidická 1023/63c, PSČ 602 00, o uložení povinnosti družstvu přijmout navrhovatelku za členku a uzavřít s ní nájemní smlouvu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 27/2010, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 9. 2019, č. j. 5 Cmo 81/2019-394, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit Bytovému družstvu Vodova 41 na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 5. 2018, č. j. 18 Cm 27/2010-276, ve znění usnesení ze dne 30. 5. 2019, č. j. 18 Cm 27/2010-369, zamítl návrh navrhovatelky, aby soud uložil Bytovému družstvu Vodova 41 (dále jen „družstvo“) povinnost přijmout navrhovatelku za členku a uzavřít s ní nájemní smlouvu k bytu č. 4 na adrese Brno, Vodova 41 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] K odvolání navrhovatelky i družstva Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku I. potvrdil (první výrok), ve výroku II. usnesení soudu prvního stupně změnil co do výše náhrady nákladů řízení (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nevyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovolatelka napadá postup odvolacího soudu, který (podle ní) vycházel „pouze z konečného výsledku řízení o neplatnosti usnesení členské schůze bytového družstva (podle něhož byla matka navrhovatelky L. Š. před smrtí vyloučena z bytového družstva), ale měl přitom vycházet spíše z rozhodnutí soudu v dědickém řízení, které bylo časově dřívější a přiznává navrhovatelce právo k členskému podílu v bytovém družstvu.“
[5] Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 626/2018, (vydaném v řízení o vyklizení bytu mezi družstvem jako žalobcem a navrhovatelkou jako žalovanou) konstatoval, že L. Š. zaniklo 8. 4. 2004 členství v bytovém družstvu v důsledku rozhodnutí, jímž členská schůze družstva potvrdila rozhodnutí jeho představenstva z 10. 11. 2003, kterým byla z družstva vyloučena. Zánikem členství L. Š. v bytovém družstvu pak zanikl též její nájem předmětného bytu (srov. §714 větu první zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). Vrchní soud v Olomouci totiž již usnesením ze dne 2. 4. 2013, č. j. 8 Cmo 58/2008-499 (dovolání proti tomuto usnesení Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2983/2016), zastavil řízení o návrhu dovolatelky na prohlášení rozhodnutí o vyloučení z družstva za neplatné. V usnesení sp. zn. 26 Cdo 626/2018 proto Nejvyšší soud uzavřel, že „nejpozději dnem 8. 4. 2005, kdy uplynula roční (objektivní) prekluzivní lhůta k uplatnění uvedeného návrhu u soudu, pozbyla dovolatelka (v důsledku prekluze práva) možnost postupu podle §231 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, tedy – řečeno jinak – nemohla již rozhodnutí o vyloučení z bytového družstva žádným způsobem zvrátit.“
[6] K otázce dědění práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu přitom Nejvyšší soud již dříve uzavřel, že dědic jakožto universální sukcesor zůstavitele – člena bytového družstva – vstupuje do členských práv a povinností zůstavitele v tom stavu, v jakém se nacházely ke dni smrti zůstavitele. Jeho postavení ve vztahu k družstvu je tudíž stejné jako bylo postavení zůstavitele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1158/2009, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4416/2010, či ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2065/2017).
[7] Závěr odvolacího soudu v projednávané věci, podle něhož „nebyla-li L. Š. k okamžiku své smrti členkou družstva, nemohlo toto členství přejít na navrhovatelku“ – při jehož formulaci vycházel z výše uvedeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2013, č. j. 8 Cmo 58/2008-499, jakožto i citovaného usnesení sp. zn. 26 Cdo 626/2018 – je tak plně v souladu s (výše citovanou) judikaturou Nejvyššího soudu.
[8] Pouze na okraj a bez vlivu na přípustnost dovolání Nejvyšší soud poznamenává, že soud v dědickém řízení nerozhodoval o členství dovolatelky v družstvu (autoritativně neurčoval, zda je členkou družstva); pro družstvo, které nebylo účastníkem dědického řízení, jeho rozhodnutí není závazné.
[9] Jelikož bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17).
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. 8. 2020
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu