ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.1358.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 1358/2019-318
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce D. L. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Andráškem, advokátem, se sídlem v Brně, Kopečná 241/20, PSČ 602 00, proti žalovanému Z. S. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Radovanem Dospělem, advokátem, se sídlem v Brně, Marešova 305/14, PSČ 602 00, o zaplacení 300.000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2017, č. j. 13 Co 138/2017-219, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 13 Co 138/2017, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2018, č. j. 7 Co 19/2018-289, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou pro zmatečnost podanou podle §229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a doručenou Krajskému soudu v Brně dne 29. 9. 2017 se žalovaný domáhá zrušení usnesení ze dne 21. 6. 2017, č. j. 13 Co 138/2017-219, jímž Krajský soud v Brně odmítl (jako opožděné) odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno – venkov ze dne 18. 10. 2016, č. j. 29 C 344/2013-173.
[2] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 3. 2018, č. j. 13 Co 138/2017-260, žalobu pro zmatečnost zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[3] Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. 11. 2018, č. j. 7 Co 19/2018-289, k odvolání žalovaného potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Dovoláním otevřenou otázku výkladu §49 odst. 4 o. s. ř. odvolací soud posoudil v souladu s jednoznačným zněním uvedeného ustanovení, jakož i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1002/2013, či ze dne 22. 2. 2019, sp. zn. 32 Cdo 4665/2018).
[6] V projednávané věci byl rozsudek Okresního soudu Brno – venkov doručován zmocněnci dovolatele v obálce vzor I.; vzhledem k tomu, že adresát (zmocněnec dovolatele) nebyl v místě doručení zastižen, zanechal mu doručující orgán ve schránce výzvu k vyzvednutí zásilky. Zásilku bylo možné vyzvednout od 18. 11. 2016. Součástí výzvy bylo i poučení o tom, že nevyzvedne-li si adresát uloženou písemnost do deseti dnů od uložení, považuje se písemnost za doručenou desátým dnem ode dne uložení.
[7] Uzavřel-li odvolací soud za této situace, že dnem doručení rozsudku je pondělí 28. 11. 2016, přestože si zmocněnec dovolatele fakticky vyzvedl zásilku obsahující rozsudek až dne 1. 12. 2016, odpovídá jeho závěr jak jednoznačnému znění §49 odst. 4 o. s. ř., tak i shora citované judikatuře.
[8] Skutečnost, že doručující orgán měl ve výzvě uvést, že zásilku je možné vyzvednout ve lhůtě delší než desetidenní, na popsaných závěrech ničeho nemění. Jak se podává z citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, následné vhození zásilky do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky či její vyzvednutí adresátem u doručujícího orgánu učiněné poté, kdy nastala zákonná fikce doručení, nemohou mít vliv na datum doručení. Těmito postupy se sleduje pouze to, aby se adresát mohl alespoň dodatečně seznámit s obsahem doručené zásilky.
[9] K ústavní konformitě uvedených závěrů srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. II. ÚS 3508/10, či ze dne 15. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 1554/13.
[10] S ohledem na jednoznačné poučení, jež se mu dostalo ve výzvě k vyzvednutí písemnosti (zásilky), nemohl mít zmocněnec dovolatele (jímž navíc byla osoba s právním vzděláním) jakékoliv pochybnosti o tom, který den je považován za den doručení. Navíc, s ohledem na den faktického vyzvednutí zásilky obsahující rozsudek dovolatel (jeho zmocněnec) mohl (a měl) podat odvolání včas.
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 4. 2020
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu