ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.4665.2018.1
sp. zn. 32 Cdo 4665/2018-123
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobce P. R. , narozeného XY, bytem XY, adresa pro doručování XY, proti žalované Allianz pojišťovně, a. s. , se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47115971, o zaplacení částky 101 177 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 30 C 112/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2015, č. j. 17 Co 358/2015-23, takto:
I. Dovolací řízení se nepřerušuje .
II. Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením označeným v záhlaví potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. 8. 2015, č. j. 30 C 112/2015-15, jímž žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce, jenž podle obsahu spisu nemá právnické vzdělání, dovoláním ze dne 31. 12. 2015, aniž byl zastoupen advokátem. Uvedl, že dovolání podává z opatrnosti, neboť mu rozhodnutí odvolacího soudu nebylo doručeno, a s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/1997, ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 135/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSCR 82/2014 (která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na jeho webových stránkách), vyjádřil přesvědčení, že v tomto dovolacím řízení být zastoupen advokátem nemusí.
Podáním, datovaným dnem 15. 5. 2017 a doručeným dne 16. 5. 2017 Nejvyššímu soudu, žalobce požádal, aby byl osvobozen od soudního poplatku za dovolání, a navrhl, aby mu byl ustanoven zástupcem pro toto dovolací řízení advokát JUDr. Daniel Novotný, Ph.D. Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 19. 2. 2018, č. j. 30 C 112/2015-79, žalobci osvobození od soudního poplatku za dovolání nepřiznal a jeho návrh na ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl. Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 6. 2018, č. j. 17 Co 168/2018-91, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Na výzvu ke splnění podmínky povinného zastoupení, učiněnou usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 8. 2018, č. j. 30 C 112/2015-96, a obsahující poučení o následcích nevyhovění, která byla žalobci doručena dne 20. 8. 2018, žalobce reagoval další žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 168/2018-91 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 30 C 112/2015-79 napadl dovoláním.
V nové žádosti, adresované Nejvyššímu soudu, datované dnem 7. 9. 2018 a doručené Obvodnímu soudu pro Prahu 8 téhož dne, žalobce uvedl, že tuto žádost podává proto, že o jeho předchozí žádosti nebylo usnesením Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 168/2018-91 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 30 C 112/2015-79 rozhodnuto řádně a v souladu s právem, argumentuje, že o každém návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení musí být rozhodnuto, a tvrdí, že v tomto jeho podání jsou uvedeny nové skutečnosti, a to již jen z toho důvodu, že neexistovaly v době jeho předchozí žádosti.
Dalším podáním ze dne 7. 9. 2018, adresovaným Nejvyššímu soudu a doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 8 téhož dne, dovolatel oznámil, že dne 7. 9. 2018 napadl usnesení Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 168/2018-91 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 30 C 112/2015-79 žalobou pro zmatečnost, a navrhl, aby řízení o jeho dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 358/2015-23 bylo přerušeno do doby, než bude rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost a o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 168/2018-91 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 30 C 112/2015-79.
Nejvyšší soud unesením ze dne 5. 2. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4667/2018, řízení o „dovolání“ proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 30 C 112/2015-79 zastavil a dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 168/2018-91 jako objektivně nepřípustné odmítl.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro toto dovolací řízení - v souladu s bodem 2 článku II části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Ze spisu je patrno, že návrh žalobce na určení neúčinnosti doručení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2015, č. j. 17 Co 358/2015-23, byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 2. 2017, č. j. 30 C 112/2015-36, zamítnut a toto rozhodnutí nabylo dne 21. 3. 2017 právní moci. K tvrzení dovolatele, že mu usnesení Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 358/2015-23 nebylo řádně doručeno (což by mělo ten důsledek, že nemohlo nabýt právní moci), postačí odkázat na usnesení ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1002/2013, v němž Nejvyšší soud vysvětlil (ve vazbě na závěry svého usnesení ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 166/2002, uveřejněného pod číslem 42/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že ustanovení §49 odst. 4 o. s. ř. upravuje institut tzv. náhradního doručení u listin, u nichž to není vyloučeno zákonem; nevyzvedne-li si adresát uloženou písemnost do 10 dnů ode dne, v němž byla připravena k vyzvednutí, nastává posledním dnem lhůty (úložní doby) náhradní doručení písemnosti. Tato právní skutečnost vyplývá přímo ze zákona a nezmění na ní nic ani následné vhození (či nevhození) písemnosti do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ani pozdější vyvěšení (či nevyvěšení) sdělení o tom, že zásilka byla vrácena soudu, na jeho úřední desce. Těmito postupy se sleduje pouze to, aby se adresát mohl alespoň dodatečně seznámit s obsahem doručené listiny.
Návrhu na přerušení dovolacího řízení Nejvyšší soud nevyhověl. Podle §109 odst. 2 o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže c) probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět. V souzené věci dovolatel, jak je patrno ze spisu, skutečně podal dne 7. 9. 2018 u Obvodního soudu pro Prahu 8 avizovanou žalobu pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 168/2018-91 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 30 C 112/2015-79. Nejvyšší soud vysvětlil již např. v rozsudku ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod číslem C 9541 a obdobně v rozsudku ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 348/2010, uveřejněném v Souboru pod číslem C 10219, že smyslem ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení, proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude účelné nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Ustanovení §229 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, obsahuje výčet rozhodnutí, která lze napadnout žalobou pro zmatečnost; jde pouze o taková rozhodnutí, kterými bylo řízení skončeno. Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o osvobození od soudního poplatku a o jeho návrhu, aby mu byl ustanoven zástupce pro řízení, takovým rozhodnutím není a žalobou pro zmatečnost jej tudíž napadnout nelze. Za této situace by bylo zcela neúčelné (nevedlo by k ničemu jinému než k průtahům), kdyby bylo předmětné dovolací řízení přerušeno a dovolací soud vyčkával, až bude o žalobě pro zmatečnost příslušným soudem rozhodnuto.
O další žádosti dovolatele o osvobození od soudního poplatku z dovolání nebyl důvod rozhodovat již z toho samotného důvodu, že dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání. Ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Není-li dovolatel povinen uhradit soudní poplatek z dovolání, pak je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1446/2016; 33 Cdo 1447/2016; 33 Cdo 1448/2016; 33 Cdo 1449/2016, ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2840/2015; 25 Cdo 2838/2016, a ze dne 16. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 28/2018).
Jak Nejvyšší soud vysvětlil dovolateli již např. v usnesení ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1219/2016 (ústavní stížnost proti němuž podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 2210/16), judikatura, z níž dovolatel dovozuje, že v tomto řízení nemusí být zastoupen advokátem, byla překonána usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněným pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Povinnost kvalifikovaného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení podle §241 o. s. ř. tak stíhala i účastníka, jenž (v dovolacím řízení podléhajícím občanskému soudnímu řádu ve znění účinném do 29. 9. 2017, kdy to bylo možné) brojil proti usnesení odvolacího soudu, jímž nebylo vyhověno jeho žádosti o ustanovení advokáta pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1574/2016). Ve zde souzené věci pak nejde o situaci, v níž by dovolání směřovalo proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. O takové žádosti dovolatele rozhodl Městský soud v Praze již shora zmíněným usnesením ze dne 11. 6. 2018, č. j. 17 Co 168/2018-91, proti němuž nebylo (se zřetelem na změnu občanského soudního řádu) dovolání přípustné a Nejvyšší soud je tudíž odmítl. O žádosti dovolatele je tak v řízení před obecnými soudy nezvratným způsobem rozhodnuto.
Co se týče další žádosti dovolatele o ustanovení advokáta pro toto dovolací řízení, Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§170 odst. 1 o. s. ř.). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže. V usnesení ze dne 16. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1763/2017, a dále např. v usneseních ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4844/2017, a ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5618/2017, pak Nejvyšší soud dodal, že uvedené závěry se uplatní rovněž při posuzování později podané (nové) žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Z dovolatelem odkazovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, uveřejněného pod číslem 10/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a z navazujíci judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1939/2014, ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2346/2016, ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5403/2016, a ze dne 2. 10. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3327/2018), pak vyplývá, že nová žádost o osvobození od soudních poplatků, podaná po vydání rozhodnutí, jímž předchozí žádosti nebylo vyhověno, nesmí zůstat opomenuta, rozhodnout o ni je však soud povinen jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení. V opačném případě postačí, jestliže se soud s takovou žádostí vypořádá v odůvodnění usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Též tyto závěry se obdobně uplatní i v případě opětovné žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu srov. např. usnesení ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 246/2017, ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 788/2017, a ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4589/2017).
Z citovaných judikatorních závěrů je zřejmé, že cestou podání opětovné žádosti o ustanovení advokáta pro dovolací řízení se nápravy případných pochybení v pravomocném rozhodnutí soudu o předchozí žádosti domáhat nelze. Rozhodnout o opakované žádosti je pak třeba tehdy, jestliže tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení. V usnesení ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3525/2018, Nejvyšší soud zdůraznil, že při posouzení, zda opakovaná žádost o osvobození od soudních poplatků obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, musí soud zvažovat, zda nejde jen o jinak slovně vyjádřené skutečnosti, které již byly uplatněny v dříve neúspěšně uplatněné žádosti (jiný text vyjadřující v podstatě totéž). Stejně tak je nevýznamné, že v nové žádosti jsou podrobněji popsány důsledky setrvalého majetkového stavu. Musí být doložena změna majetkových poměrů, nastalá od rozhodnutí o předešlé žádosti. To lze nepochybně vztáhnout též na opakovanou žádost o ustanovení advokáta.
Ve zde souzené věci jde právě o takovou procesní situaci, k níž se Nejvyšší soud vyjádřil v posledně citovaném rozhodnutí. Skutečnosti, o něž žalobce opírá novou žádost o ustanovení advokáta podanou dne 7. 9. 2018 současně s dovoláním proti rozhodnutí o jeho předchozí žádosti, jsou tytéž, jimiž odůvodnil svou předchozí žádost ze dne 15. 5. 2017 a které Obvodní soud pro Prahu 8 konstatuje v odůvodnění usnesení ze dne 19. 2. 2018, č. j. 30 C 112/2015-79. Tvrzení, že byl v mezidobí jeho majetek postižen dalšími exekucemi, že byl (zřejmě též v mezidobí) exekucí postižen i starobní důchod jeho matky, činící cca 7 836 Kč, z něhož jsou údajně hrazeny veškeré potřeby dovolatele, a že jej dvě obchodní společnosti nepřijaly na inzerovanou manažerskou pozici, podstatnou (právně významnou) změnu oproti dříve tvrzeným poměrům dovolatele nepřinášejí.
Ani v případě opakované žádosti ostatně dovolatel své poměry nedoložil, vyjma kopie odmítavé zprávy společnosti Scott Bader Eastern Europe s. r. o. stran jeho zájmu o pozici Sales Manager pro ČR & POL (z níž ostatně nelze seznat, ze kterého roku pochází). Ta ovšem k osvědčení skutečnosti, že se dovolatel snaží opatřit si zaměstnání, leč marně, nepostačí.
Lze uzavřít, že žalobce jako dovolatel není v tomto dovolacím řízení zastoupen advokátem, ačkoliv nemá právnické vzdělání. V reakci na výzvu k odstranění nedostatku povinného zastoupení sice opětovně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, avšak obsahově totožná jeho žádost byla již pravomocně zamítnuta a dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo dovolacím soudem odmítnuto, proto se k další žalobcově žádosti v souladu se závěry Ústavního soudu přijatými v nálezu sp. zn. I. ÚS 1439/09 nepřihlíží. Zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení tudíž dovolatel nesplnil.
Nejvyšší soud nevyzýval dovolatele opětovně ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř., jelikož dovolatel byl ke splnění této podmínky vyzván již usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 8. 2018, č. j. 30 C 112/2015-96; toto usnesení obsahuje poučení o procesním následku, který nastane, nebude-li dovolatel v dovolacím řízení zastoupen advokátem (totiž že dovolací řízení bude zastaveno). Ve vztahu k požadavku povinného právního zastoupení není opětovné poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se dovolateli takového poučení dostalo již dříve, neboť v takové situaci se jeví setrvání na požadavku opakovaného poučení neefektivním a formalistickým (k tomu srov. přiměřeně závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, a ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016).
Za těchto okolností Nejvyšší soud přistoupil bez dalšího k postupu podle ustanovení §241b odst. 2, části věty před středníkem, a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2015, č. j. 17 Co 358/2015-23, zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebyl důvod rozhodovat, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 2. 2019
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu