ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.135.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 135/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobkyně B. Š., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 1,876.862,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 182/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2013, č. j. 54 Co 298/2013-36, takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2013, č. j. 54 Co 298/2013-36, co do části výroku, jímž byl potvrzen výrok I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 3. 2013, č. j. 10 C 182/2012-27, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 v tomto výroku se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví specifikovaným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž žalobkyni nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a jímž byl zamítnut návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro dovolací řízení (výrok II.).
Žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů současně s podáním žaloby, kterou se po žalované domáhá náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění za tvrzený nesprávný úřední postup Okresního soudu ve Frýdku-Místku.
Soud prvního stupně na základě zjištěných majetkových a finančních poměrů žalobkyně dospěl k závěru, že poměry žalobkyně neodůvodňují úplné osvobození od soudních poplatků. Zejména poukázal na skutečnost, že řízení je podle zákona č. 549/1991 Sb., od soudních poplatků osvobozeno. Soud prvního stupně dále uvedl, že nebyla naplněna ani jedna z podmínek pro ustanovení zástupce, když u žalobkyně nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ani to nevyžaduje ochrana jejích zájmů. Ohledně podmínky uvedené na druhém místě soud uvedl, že podaná žaloba je určitá a zcela srozumitelná, netrpí vadami, pro které by ji bylo třeba opravovat či doplňovat, je z ní jasné, čeho a proč se žalobkyně domáhá a jaké vady v předmětném soudním řízení spatřuje. V předmětném typu soudního sporu není nezbytné být zastoupen. Případné přiznání finanční částky a její výše jako náhrady za vzniklou nemajetkovou újmu je zcela na úvaze soudu. Ustanovení advokáta k ochraně zájmů účastníků se nejeví potřebným ani s ohledem na charakter předmětného sporu. Soud uzavřel, že žalobkyně může uplatňovat svá práva sama.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Po právní stránce se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, přičemž odkázal na odůvodnění odvoláním napadeného usnesení. Odvolací soud dodal, že je zcela zjevné, že žaloba je projednatelná bez toho, aby musela být žalobkyně vyzývána k jejímu doplnění, a z jejího obsahu lze seznat, že žalobkyně smysl náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. dostatečně chápe. I kdyby snad byly podmínky pro částečné osvobození žalobkyně od soudních poplatků (úplné osvobození v tomto případě v úvahu nepřichází), projevilo by se to v majetkové sféře žalobkyně mimo jiné v tom, že v rozsahu, v jakém by od soudních poplatků osvobozena nebyla, by musela platit odměnu a hotové výdaje ustanoveného zástupce (advokáta) podle §138 odst. 3 o. s. ř. a takový postup by byl s ohledem na majetkové poměry žalobkyně naopak kontraproduktivní.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Dovolatelka výslovně neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, když pouze odkazuje na ustanovení §237 o. s. ř. Z obsahu dovolání lze dovodit, že dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v tom, že otázka posuzovaná odvolacím soudem v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Z obsahu dovolání Nejvyšší soud dovodil následující otázky:
1) Lze dojít k závěru, že majetkové poměry účastníka řízení neodůvodňují úplné osvobození od soudních poplatků, a současně, že částečné osvobození od soudních poplatků by bylo s ohledem na majetkové poměry účastníka kontraproduktivní, neboť by musel platit odměnu a hotové výdaje ustanoveného zástupce v rozsahu, v jakém by od soudních poplatků osvobozen nebyl?
2) Lze pro posouzení, zda ochrana zájmů účastníka řízení vyžaduje ustanovení zástupce vycházet ze skutečnosti, že podaná žaloba je určitá, zcela srozumitelná a netrpí vadami, pro které by ji bylo třeba opravovat či doplňovat?
Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka namítá:
a) závěr soudů nižších stupňů, že finanční poměry dovolatelky neodůvodňují úplné osvobození od soudních poplatků, považuje dovolatelka za nesprávný, přičemž v dovolání opakuje skutková tvrzení o svých majetkových poměrech;
b) nelze se ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, dle nějž v případě, kdy by zde byly podmínky pro částečné osvobození od soudních poplatků, projevilo by se to v majetkové sféře dovolatelky mimo jiné v tom, že v rozsahu, v jakém by od soudních poplatků nebyla osvobozena, by musela platit odměnu a hotové výdaje ustanoveného zástupce (advokáta) podle §138 odst. 3 o. s. ř., přičemž takový postup by byl s ohledem na majetkové poměry dovolatelky naopak kontraproduktivní;
c) nepotřebnost ustanovení advokáta nelze odůvodnit pouze tou skutečností, že žaloba je určitá, zcela srozumitelná a netrpí vadami, pro které by ji bylo třeba opravovat či doplňovat. Ze srozumitelně sepsané žaloby ještě nelze dovodit, že je napsaná správně. Ustanovení advokáta nesměřuje pouze k doplnění žaloby, ale především k ochraně zájmů účastníka při jednání před soudem.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolatelka sice není zastoupena advokátem a sama rovněž nemá právnické vzdělání (srovnej
§241 odst. 1 o. s. ř.), povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, však vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, jímž se dovolací řízení končí. Za situace, kdy předmětem dovolacího přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů (§30 o. s. ř.), by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu dovolacího řízení, v němž má být závěr o tom, že účastník právo na ustanovení zástupce nemá, zkoumán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97).
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II., bod 7 zák. č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.
Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným a současně částečně důvodným.
Podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Občanský soudní řád dává skrze institut osvobození od soudních poplatků účastníkovi možnost domáhat se svého práva před soudem i přes jeho nepříznivou majetkovou situaci; takový postup podporuje i zásadu rovnosti účastníků, jež vyplývá z čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace.
Nejvyšší soud v době po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí ve svém rozhodnutí ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s odkazem na komentářovou literaturu (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) vyložil, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Zdůraznil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti. Rovněž v usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, Nejvyšší soud dovodil, že objektivní nedostatek finančních prostředků fyzické či právnické osoby se nesmí stát (pro účastníka řízení) překážkou přístupu k soudu. Nezbytnost verifikace majetkových a osobních poměrů (z hlediska zdravotního stavu, věku či sociálního postavení) účastníka řízení (fyzické osoby) při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, byla Nejvyšším soudem zdůrazněna i v jeho předchozí judikatuře (srov. např. usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007).
V posuzovaném případě soud prvního stupně dospěl k závěru (na nějž odvolací soud odkázal), že majetkové a finanční poměry dovolatelky neodůvodňují úplné osvobození od soudních poplatků. Z ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. však vyplývá, že osvobození od soudních poplatků zcela lze účastníkovi přiznat pouze výjimečně. Otázkou, zda majetkové poměry dovolatelky odůvodňují osvobození od soudních poplatků alespoň zčásti, se soud prvního stupně nezabýval. Pouze odkázal na skutečnost, že řízení je od soudních poplatků osvobozeno podle zákona č. 549/1991 Sb. Tato skutečnost však sama o sobě nevylučuje, aby účastníku bylo přiznáno rovněž osvobození od soudních poplatků dle ustanovení §138 o. s. ř. Osvobození od soudních poplatků podle tohoto ustanovení má totiž do právní sféry účastníka (vedlejšího účastníka) zpravidla širší dopad než osvobození poskytovaná přímo právními předpisy; při poskytnutí tohoto osvobození účastník (vedlejší účastník) není povinen platit nejen soudní poplatky, ale nelze mu uložit ani povinnost složit zálohu na náklady důkaz (§141 odst. 1o. s. ř. ) a ani povinnost nahradit státu náklady, které platil (§148 odst. 1 o. s. ř.), a má právo, aby mu byl ustanoven zástupce (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 952). Potud je napadené rozhodnutí neúplné a tudíž nesprávné.
Odvolací soud k částečnému osvobození dovolatelky od soudních poplatků uvedl, že částečné osvobození by s ohledem na majetkové poměry dovolatelky bylo naopak kontraproduktivní, neboť by dovolatelka v rozsahu, v jakém by nebyla osvobozena od soudních poplatků, musela platit odměnu a hotové výdaje ustanoveného zástupce. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že částečné osvobození od soudních poplatků by bylo s ohledem na majetkové poměry dovolatelky „kontraproduktivní“ , pak je nutné tento závěr odvolacího soudu vyložit tak, že majetkové poměry dovolateky nedovolují částečné hrazení nákladů spojených s právní pomocí (se zastoupením). Jinými slovy tak odvolací soud dospěl k závěru, že dovolatelka je schopna plně nést náklady spojené s řízením (včetně nákladů spojených s právní pomocí), když dovolatelce nepřiznal ani částečné osvobození od soudních poplatků, a současně uvedl, že majetkové poměry dovolateky neumožňují byť částečné hrazení nákladů spojených s právní pomocí. Odvolací soud tak v odůvodnění svého rozhodnutí ohledně majetkových poměrů dovolatelky dospěl ke dvěma zcela opačným závěrům. Z toho důvodu je rozhodnutí odvolacího soudu vnitřně rozporné, a tudíž nesprávné. Dovolání je v této části důvodné.
Ve vztahu k druhé dovolatelkou položené otázce lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu k této problematice. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 4 Azs 390/2005, uvedl: „Skutečnost, zda žalobce potřebuje být z důvodu ochrany svých práv zastoupen (§35 odst. 8 s. ř. s.), hodnotí soud zejména podle formální a obsahové úrovně žaloby. Obsahuje-li žaloba veškeré náležitosti, řádně formulované žalobní body i bezvadný petit, ustanovení zástupce není na místě.“ V rozsudku ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. 3 Ads 26/2005, Nejvyšší správní soud dále uvedl: „Potřebu ochrany práv u nemajetného účastníka v řízení o žalobě hodnotí soud jak podle právní složitosti věci, tak podle obsahové kvality účastníkových podání. Je-li zřejmé, že účastník je způsobilý hájit svá práva před soudem sám, soud mu advokáta postupem podle §35 odst. 8 s. ř. s. neustanoví.“ Závěry Nejvyššího správního soudu lze aplikovat i na ustanovení §30 o. s. ř., které je po obsahové stránce totožné s ustanovením §35 odst. 8 s. ř. s, přičemž dovolací soud s citovanými závěry Nejvyššího správního soudu plně souhlasí. Soudy nižších stupňů tak postupovaly správně, když z uvedených důvodů dospěly k závěru, že ustanovení zástupce není na místě. Dovolací soud dovolání v této části důvodné neshledal.
Jelikož je rozhodnutí odvolacího soudu co do posouzení důvodů pro osvobození dovolatelky od soudních poplatků nesprávné, postupoval dovolací soud podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. a napadené usnesení odvolacího soudu zrušil. Protože se důvody pro zrušení usnesení odvolacího soudu vztahují i na usnesení soudu prvního stupně zrušil Nejvyšší soud podle stejného ustanovení i usnesení soudu prvního stupně a v tomto rozsahu mu vrátil věc podle §243b odst. 3 věty první o. s. ř. k dalšímu řízení.
Co do posouzení důvodů pro ustanovení zástupce dovolací soud neshledal dovolání důvodné. Jelikož ani příznivější rozhodnutí v otázce přiznání osvobození od soudních poplatků by nemohlo mít na rozhodnutí o ustanovení zástupce vliv, když soudy nižších stupňů toto rozhodnutí postavily na závěru, že nebyla naplněna druhá podmínka, a sice že ustanovení zástupce je třeba k ochraně zájmů dovolatelky, dovolací soud postupoval podle ustanovení
§243d písm. a) o. s. ř. a dovolání zamítl.
Soudy jsou ve smyslu §243d odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§243g odst. 1 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. května 2014
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu