ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1219.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 1219/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem ve věci žalobce Ing. P. R. , proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí , se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o konstatování porušení práva a zaplacení 60 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 29/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2015, č. j. 30 Co 382/2015-87, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 10. 2015, č. j. 25 C 29/2012-78, jímž soud žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení (proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 17. 2. 2015, č. j. 30 Co 40/2015-56).
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na tvrzení žalobce, jenž uvedl, že žije sám, nemá žádné příjmy z pracovního nebo obdobného poměru a nevlastní žádný majetek. Výdaje žalobce jsou hrazeny z důchodu jeho jediného rodiče. Žalobce platí na zdravotním pojištění, místních poplatcích a nájemném měsíčně celkem 5 660 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobce věrohodně nedoložil svou majetkovou, sociální a výdělkovou situaci. Lze mít pochybnosti o tom, z jakých příjmů žalobce žije. Žalobce dostatečně věrohodně nerozkryl své majetkové poměry, když tvrdí, že nedosahuje žádných příjmů a jeho měsíční výdaje mají dosahovat výše 5 660 Kč. Odvolací soud se s uvedeným závěrem soudu prvního stupně ztotožnil, přičemž rovněž poukázal na okolnost, že žalobce má vysokoškolské vzdělání a jeho bydliště se nachází v blízkosti hlavního města. Z pouhého obecného tvrzení o tom, že nemá pracovní příležitosti vzhledem k jeho získané odbornosti, není možno přijmout závěr, že není schopen zajistit si, byť i méně kvalifikovanou, práci. Dále odvolací soud poukázal na skutečnost, jež je mu známa z jeho rozhodovací činnosti a jež plyne z katastru nemovitostí, že žalobce je vlastníkem významné majetkové hodnoty, a to bytové jednotky v Praze, která neslouží k uspokojování jeho bytové potřeby, když sám žalobce uvádí své bydliště jinde. Tuto skutečnost žalobce v Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech neuvedl.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním ze dne 15. 2. 2016.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 3. 2016, č. j. 30 Cdo 1219/2016-99, dovolatele vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení odstranil nedostatek povinného zastoupení a zvolil si zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, a to v souladu se závěry, k nimž Nejvyšší soud dospěl v usnesení ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, na které ve výzvě odkázal. Na výzvu reagoval dovolatel podáním ze dne 14. 4. 2016, v němž označil postup předsedy senátu za protiprávní, svévolný, diskriminační a šikanózní. Uvedl, že v dovolacím řízení nemusí být zastoupen advokátem, přičemž poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97, ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 135/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSCR 82/2014.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Předně dovolací soud uvádí, že dovolatelem namítaná judikatura, z níž plyne závěr, že dovolatel nemusí být v tomto řízení zastoupen advokátem, byla překonána výše uvedeným usnesením sp. zn. 31 NSČR 9/2015. K závěrům vysloveným v posledně uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl již v usnesení ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSCR 82/2014, na něž sám dovolatel také odkazuje.
Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu §30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví.
Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o. s. ř.) (srov. již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
V daném případě se dovolací soud ztotožnil se závěrem soudů nižších stupňů, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, když dovolatel věrohodně nedoložil své majetkové poměry, tudíž nelze dospět k závěru, že by jeho poměry odůvodňovaly osvobození od soudních poplatků.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. 4. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu