ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.2476.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 2476/2019-209
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobkyně P. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Zbraslavské náměstí 458, PSČ 156 00, proti žalovanému J. S. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Václavem Kacálkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 580/4, PSČ 162 00, o zaplacení 136.356 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 Cm 180/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2019, č. j. 5 Cmo 6/2019-177, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 8.324,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 10. 2018, č. j. 29 Cm 180/2017-102, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni P. (dále jen „společnost“) 136.356 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 136.356 Kč od 2. 5. 2017 do zaplacení (výrok I.), zastavil řízení ohledně úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 136.356 Kč od 24. 3. 2015 do 1. 5. 2017 (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
[2] K odvolání žalovaného (který napadl výrok I. a III.) Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem (co do výroku I. a III.) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti v záhlaví uvedenému rozsudku podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovolatelem předestřené (podle obsahu dovolání posouzené) otázky, zda v situaci, kdy je společnosti v důsledku nesprávně vedeného účetnictví jejím jednatelem způsobena škoda „v podobě schodku na jejím hmotném majetku“, se společnost o této škodě (ve smyslu §619 a §620 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) mohla dozvědět nejdříve při periodické inventarizaci tohoto majetku prováděné na konci kalendářního roku, ve kterém tento schodek vznikl, a zda společnosti vzniká škoda „v podobě schodku na jejím hmotném majetku“ okamžikem, kdy společnost zjistí výši schodku, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládají. Je tomu tak proto, že se jejich řešení nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4934/2014, usnesení ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4562/2014, usnesení ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3904/2017).
[5] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že k promlčení práva na základě námitky vznesené až v průběhu odvolacího řízení podléhajícího režimu neúplné apelace lze přihlédnout jen tehdy, vyplývá-li závěr o promlčení práva ze skutečností, jež vyšly najevo nebo byly zjištěny před soudem prvního stupně, nebo ze zjištění učiněného na základě důkazů navržených před soudem prvního stupně. Soud nemůže k námitce vznesené v odvolacím řízení přihlédnout, nelze-li bez dalších skutečností a důkazů posoudit její důvodnost. Jinými slovy, námitka promlčení je bezdůvodná, jestliže z obsahu spisu a skutkových zjištění soudu prvního stupně nelze bez zjišťování dalších okolností a provedení dalších důkazů posoudit promlčení práva, tj. že marně uplynula promlčecí doba (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2836/2015, nebo ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2706/2016).
[6] Namítá-li dovolatel, že odvolací soud nesprávně určil okamžik vzniku škody a v návaznosti na to také nesprávně určil okamžik, kdy se společnost o vzniku škody mohla dozvědět, a proto (nesprávně) nezkoumal, kdy se o škodě mohl dozvědět druhý jednatel společnosti, přehlíží, že odvolací soud – s ohledem na citované judikatorní závěry – nemohl dokazování ke zjištění skutečností rozhodných pro počátek promlčecí lhůty doplnit. I v případě, že by dovolací soud posoudil závěry odvolacího soudu (týkající se počátku promlčecí lhůty) jako nesprávné, a z tohoto důvodu jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil, nemohl by odvolací soud v navazující fázi řízení zjišťovat další skutečnosti rozhodné pro počátek promlčecí lhůty.
[7] Vytýká-li dovolatel soudům obou stupňů, že nesplnily svou poučovací povinnost a že postupovaly v rozporu se zásadou zákazu překvapivých rozhodnutí, poukazuje na (údajnou) vadu řízení. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř., aniž by otevíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo; tato námitka tak dovolání přípustným nečiní.
[8] Vytýkanou vadou navíc řízení ani netrpí. V situaci, kdy se soud prvního stupně od počátku řízení zabýval otázkou, zda je žalovaný (jako jednatel) odpovědný za neoprávněný úbytek hotovosti společnosti, mohlo být rozhodnutí soudů obou stupňů „překvapivým“ jen pro účastníka řízení ochrany svých procesních práv nedbalého a na jednání odvolacího soudu nepřipraveného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 29 Cdo 300/2010, uveřejněný pod číslem 32/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť bylo dovolání žalovaného odmítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
[10] Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 7. 8. 2019) podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jejíž výše činí podle §6 odst. 1, §7 bodu 5 a §8 odst. 1 advokátního tarifu 6.580 Kč. Spolu s (jedinou) náhradou paušálních výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 1.444,80 Kč tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži žalovaného celkem 8.324,80 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 9. 9. 2020
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu