ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.2490.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 2490/2019-224
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Ivo Waldera a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně D. G. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Tomášem Machem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Viktora Huga 377/4, PSČ 150 00, proti žalovanému L. A. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Karlem Kuběnou, advokátem, se sídlem v Praze 6, Rozdělovská 2020/49, PSČ 169 00, o zaplacení 50.000 Kč s příslušenstvím a 221.936 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 37/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2019, č. j. 8 Cmo 205/2017-183, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2019, č. j. 8 Cmo 205/2017-183, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2017, č. j. 76 Cm 37/2015-129, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení 50.000 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení a 221.936 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, kterou jí měl žalovaný jako její bývalý jednatel způsobit uzavřením kupních smluv. Těmito smlouvami (ze dne 3. 11. 2014) žalovaný, ač již nebyl jednatelem žalobkyně, prodal její veškerý majetek, včetně zásob a vybavení, nacházející se v provozovně kavárny – cukrárny na adrese XY (dále jen „provozovna“), a to za částku 50.000 Kč. Hodnota prodaného majetku byla ale minimálně 271.936 Kč, proto žalobkyně požaduje náhradu škody ve výši rozdílu této částky a částky, kterou žalovaný obdržel. Dále požaduje vydání 50.000 Kč, které za ni žalovaný převzal od kupujícího, avšak žalobkyni je dosud nepředal.
[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 4. 2017, č. j. 76 Cm 37/2015-129, uložil žalovanému zaplatit 50.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 221.936 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
[3] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobkyně potvrdil výroky II. a III. rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Soudy obou stupňů vyšly z toho, že:
1) Funkce jednatele žalobkyně zanikla žalovanému dne 9. 8. 2012.
2) Dne 3. 11. 2014 uzavřel žalovaný za žalobkyni kupní smlouvy, kterými prodal její majetek, zásoby a vybavení, nacházející se v provozovně, jehož soupis tvoří přílohy č. 1 kupních smluv.
3) V provozovně, v době uzavření kupních smluv, nebyl pouze majetek žalobkyně, ale i majetek dalších osob.
4) Přílohy č. 1 kupních smluv nebyly soudům předloženy.
[5] Na takto ustaveném základu odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyně přes výzvu soudu nedoplnila skutková tvrzení, který „konkrétní majetek a zásoby byly předmětem kupních smluv ze dne 3. 11. 2014 a tudíž ani nemohla navrhnout důkazy pro absenci uvedeného tvrzení“. Žalobkyně tak neprokázala, že „popsaným jednáním žalovaného jí vznikla škoda ve výši 221.936 Kč“.
[6] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť opomenul tvrzení a důkazní návrhy žalobkyně o škodě způsobené žalovaným.
[7] Dovolatelka mimo jiné namítá, že jí nemůže být „bezdůvodně kladeno k tíži, že u kupní smlouvy ze dne 3. 11. 2014 absentovala její příloha č. 1, když ani na žádost žalobkyně nebyl žalovaný vyzván k jejímu předložení“. Tento postup soudu nebyl podle dovolatelky, v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1891/18, řádně odůvodněn.
[8] Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[9] Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., a to k posouzení otázky tzv. opomenutých důkazů, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
[10] Podle §157 odst. 2 o. s. ř. soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy.
[11] Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává, že soud není vázán důkazními návrhy účastníků v tom smyslu, že by byl povinen provést všechny navržené důkazy (neboť je oprávněn posoudit důkazní návrhy účastníků a podle své úvahy rozhodnout, které z navržených důkazů provede) [srov. například nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 731/2006]. Je však povinností soudu vyložit, proč určitému důkaznímu návrhu nevyhověl (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 2610/11); neučiní-li tak jde o tzv. opomenutý důkaz (srov. například nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 881/08, ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 2067/14, nebo ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1891/18 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2756/2018).
[12] V poměrech projednávané věci žalobkyně tvrdí, které konkrétní věci byly předmětem kupních smluv (podání ze dne 2. 6. 2016). Navrhla-li žalobkyně soudu, aby vyzval žalovaného k předložení příloh č. 1 k prokázání tvrzení, který konkrétní majetek a zásoby byly předmětem kupních smluv ze dne 3. 11. 2014, a soud tento důkazní návrh neprovedl ani v rozhodnutí nevyložil, proč tomuto důkaznímu návrhu nevyhověl, jde o tzv. opomenutý důkaz. Postupem soudu bylo porušeno právo žalobkyně skutkově a právně argumentovat a k prokázání svých tvrzení navrhnout důkazy, jež je součástí ústavně zaručeného základního práva žalobkyně na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
[13] Jelikož právní posouzení věci není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[14] V další fázi řízení soudy neopomenou vzít do úvahy judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž v některých případech strana zatížená důkazním břemenem objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve sporu, avšak protistrana má tyto informace k dispozici. Jestliže pak strana zatížená důkazním břemenem přednese alespoň „opěrné body“ skutkového stavu a zvýší tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení, nastupuje vysvětlovací povinnost protistrany; nesplnění této povinnosti bude mít za následek hodnocení důkazu v neprospěch strany, která vysvětlovací povinnost nesplnila (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5148/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1202/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5069/2015).
[15] V poměrech projednávané věci přílohy č. 1 kupních smluv měl, na rozdíl od žalobkyně, k dispozici pouze žalovaný. Proto, nesplní-li žalovaný svou vysvětlovací povinnost, bude to mít za následek hodnocení těchto důkazů v jeho neprospěch.
[16] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., §226 odst. 1 o. s. ř.).
[17] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 12. 2020
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu