ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.2870.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 2870/2019-316
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce D & C AGENCY s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Na strži 2097/63, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 04748425, zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) TWP Holding a. s. , se sídlem v Praze 9, Komárovská 417/24, PSČ 193 00, identifikační číslo osoby 27198316, zastoupenému JUDr. Markem Pilátem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Na slupi 134/15, PSČ 128 00, a 2) M. Ch. M. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Monikou Jiráskovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 727/39, PSČ 110 00, o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o koupi akcií, vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 24 Cm 287/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 2019, sp. zn. 14 Cmo 12/2019, 14 Cmo 13/2019, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.238,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
III. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.238,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 8. 2018, č. j. 24 Cm 287/2014-215, zamítl žalobu (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
[2] Proti označenému rozsudku podal žalobce dne 7. 9. 2018 odvolání, aniž zaplatil soudní poplatek; Městský soud v Praze jej proto usnesením ze dne 13. 9. 2018, č. j. 24 Cm 287/2014-240, jež bylo žalobci doručeno dne 18. 9. 2018, vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení zaplatil soudní poplatek za odvolání podle položky 22 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků ve výši 2.000 Kč, a poučil jej o následcích spojených s nezaplacením soudního poplatku.
[3] Usnesením ze dne 18. 10. 2018, č. j. 24 Cm 287/2014-245, Městský soud v Praze řízení o odvolání žalobce pro nezaplacení soudního poplatku zastavil (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
[4] Dne 24. 10. 2018 žalobce doručil soudu prvního stupně návrh na prominutí zmeškání lhůty pro zaplacení soudního poplatku za podané odvolání odůvodněný tím, že dne 24. 9. 2018 zadal (včasný) příkaz k úhradě soudního poplatku, avšak účetní oddělení nedopatřením uvedlo nesprávný kód banky, a částka tak byla připsána na jiný účet. Současně zaplatil soudní poplatek.
[5] Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 10. 2018, č. j. 24 Cm 287/2014-254, návrh na prominutí zmeškání lhůty zamítl.
[6] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. 3. 2019, sp. zn. 14 Cmo 12/2019, 14 Cmo 13/2019, k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně
č. j. 24 Cm 287/2014-245 změnil ve druhém výroku o nákladech řízení, jinak je potvrdil (výrok první), potvrdil usnesení soudu prvního stupně č. j. 24 Cm 287/2014-254 (výrok druhý) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok třetí).
[7] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[8] Dovoláním otevřenou otázku následků nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě dodatečně stanovené soudem podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „zákon“), odvolací soud zodpověděl v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že:
1) Zaplacení soudního poplatku je zpravidla nutným předpokladem pro pokračování řízení po podání žaloby (odvolání, dovolání). Přestože (ne)zaplacení soudního poplatku má nesporně i procesněprávní důsledky, není (ne)zaplacení poplatku procesním úkonem; z tohoto důvodu nemůže být lhůta k jeho zaplacení podle §9 odst. 1, 2 zákona lhůtou procesní ve smyslu §55 o. s. ř.
2) Nesplnil-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání (§4 odst. 1 a §7 odst. 1 zákona), a soud ho proto musel vyzvat k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určil (§9 odst. 1, 2 zákona), je lhůta zachována pouze tehdy, jestliže je předepsaná částka nejpozději v poslední den lhůty v dispozici příslušného soudu; nepostačí, je-li podání obsahující soudní poplatek poslední den lhůty odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Nestane-li se tak, soud řízení
(nejde-li o některou z výjimek stanovených v zákoně) zastaví.
3) Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemůže mít jakýkoli význam. Důvodem pro zrušení usnesení o zastavení řízení by měla být pouze skutečnost, že byl poplatek zaplacen ve lhůtě určené ve výzvě (např. nebyla-li včasně provedená platba ztotožněna s určitým řízením).
4) Již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity.
[9] Srov. zejm. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, uveřejněné pod číslem 120/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sen. zn. 29 ICdo 162/2018, ze dne 31. 7. 2019, sen. zn. 29 ICdo 156/2018, či ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1841/2019.
[10] Názor dovolatele, podle něhož by se mělo přihlédnout k jeho vůli soudní poplatek zaplatit (jež se projevila v poukázání částky odpovídající soudnímu poplatku na chybný bankovní účet), shora uvedeným závěrům zjevně odporuje.
[11] Zbývá dodat, že není-li lhůta podle §9 odst. 1 zákona lhůtou procesní ve smyslu §55 o. s. ř., nelze ani prominout její zmeškání podle §58 o. s. ř.
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu