ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.4100.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 4100/2018-122
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce
OSA – Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním, z. s. , se sídlem v Praze 6, Čs. armády 786/20, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 63839997, proti žalované UPC DTH S. ŕ r. l. , se sídlem v Lucemburku, 2. rue Albert Borschette, L-1246, Lucemburské velkovévodství, registrační číslo B87905, zastoupené Mgr. Tomášem Matějovským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1079/3, PSČ 110 00, o zaplacení 8.830.483 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 149/2016, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2018, č. j. 5 Co 26/2018-90, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 2. 2018, č. j. 34 C 149/2016-59, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 28. 2. 2018, č. j. 34 C 149/2016-71, rozhodl, že pravomoc českých soudů je dána (výrok. I.) a že se řízení nezastavuje (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením „opravil“ záhlaví usnesení soudu prvního stupně a potvrdil toto usnesení „v tom správném znění, že námitka nedostatku pravomoci českých soudů, vznesená žalovanou, se zamítá“.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Shodné závěry soudů obou stupňů, podle kterých je pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů dána podle čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též jen „Brusel I bis“), neboť odpovědnost z bezdůvodného obohacení je kvazideliktní odpovědností, jsou v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[5] Z té se podává, že:
1/ Pojem „věci týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti“ podle čl. 5 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I“), je nezbytné vykládat autonomně, a to především s přihlédnutím k systematice a cílům tohoto nařízení (srov. např. rozsudek Soudního dvora ze dne 27. 9. 1988, 189/87, Athanasios Kalfelis proti Banque Schröder, Münchmeyer, Hengst & Co. a dalším, odst. 16; nebo rozsudek ze dne 25. 11. 2011, C-509/09 a C-161/10, eDate Advertising GmbH proti X a Olivier Martinez a Robert Martinez proti MGN Limited, odst. 38). Uvedený pojem tedy Soudní dvůr vnímá „jako nezávislý koncept, který se vztahuje na všechny žaloby, jež mají za cíl založit odpovědnost žalovaného a jež nesouvisejí se smlouvou ve smyslu čl. 5 odst. 1“ (viz rozsudek Kalfelis, odst. 18).
2/ S ohledem na výše uvedené lze dovodit, že pojmu „delikt“ typově odpovídá nárok na náhradu škody, včetně nároku na odškodnění majetkové a nemajetkové újmy. „Kvazidelikt“ se od deliktu pak odlišuje tím, že ne vždy vyžaduje protiprávní jednání na straně žalovaného. Kvazideliktem ve smyslu nařízení Brusel I tak může být nárok z jednatelství bez příkazu nebo právě z bezdůvodného obohacení (srov. Simon, P. in: Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2903), a to za podmínky, že nesouvisí se smlouvou podle čl. 5 odst. 1 nařízení Brusel I.
[6] Srovnej za všechna rozhodnutí například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 797/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2953/2013.
[7] Na těchto závěrech, které se prosadí i v poměrech nařízení Brusel I bis, přitom Nejvyšší soud nemá důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání. Odkaz dovolatelky na stanovisko generálního advokáta Nilse Wahla k věci C-102/15 není přiléhavý, neboť Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 28. 7. 2016, C-102/2015, Gazdasági Versenyhivatal proti Siemens Aktiengesellschaft Österreich, otázkou, zda bezdůvodné obohacení odpovídá ve smyslu nařízení Brusel I bis deliktní či kvazideliktní odpovědnosti, nezabýval.
[8] Dovolací soud není ani povinen (jak se dovolatelka mylně domnívá) položit Soudnímu dvoru Evropské unie předběžnou otázku, zda lze čl. 7 odst. 2 nařízení Brusel I bis vykládat tak, „že žaloba na vydání bezdůvodného obohacení, … představuje ‚věc týkající se deliktní či kvazideliktní odpovědnosti‘ ve smyslu uvedeného ustanovení“. Existuje-li ustálená judikatura Soudního dvora k dané otázce nebo rozsudek Soudního dvora týkající se v zásadě identické otázky (jedná se o tzv. acte éclairé), tato povinnost národní soud, proti jehož rozhodnutí nelze podat opravný prostředek, nestíhá [srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 6. 10. 1982, C-283/81 (CILFIT), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 31 Cdo 2325/2008, uveřejněné pod číslem 29/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
[9] Namítá-li dovolatelka procesní pochybení Vrchního soudu v Praze, které spočívá v tom, že ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2018 odkazuje na doplnění odvolání ze dne 31. 5. 2018, poukazuje na vadu řízení, aniž by otvírala jakoukoli otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí záviselo. Nejvyšší soud připomíná, že námitka vad řízení sama o sobě nemůže založit přípustnost dovolání, neboť není způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.), a dovolací soud k vadám řízení přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu