ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.4783.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 4783/2018-217
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele A. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Evou Vrbovou, advokátkou, se sídlem v Hluku, Družstevní II 520, PSČ 687 25, za účasti Z. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Liborem Rojarem, advokátem, se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská 710, PSČ 687 24, o zaplacení 986.969 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 198/2010, o dovolání Z. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 8. 2018, č. j. 5 Cmo 233/2016-206, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 4. 2016, č. j. 19 Cm 198/2010-151, ve znění usnesení ze dne 18. 5. 2016, č. j. 19 Cm 198/2010-155, uložil Z. (dále též jen „družstvo“) zaplatit navrhovateli 648.296 Kč s příslušenstvím a 338.673 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení zálohy na znalečném (výroky II., III. a IV.).
[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání družstva usnesením ze dne 12. 10. 2016, č. j. 5 Cmo 233/2016-169, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a IV. potvrdil (první výrok), ve výroku II. je změnil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). Nejvyšší soud k dovolání družstva usnesením ze dne 26. 4. 2018, č. j. 27 Cdo 1151/2017-197, usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[3] V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a IV. potvrdil (první výrok), ve výroku II. je změnil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[4] Proti usnesení odvolacího soudu (v rozsahu prvního výroku v části, jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního soudu ve výroku I. v části, jíž soud prvního stupně uložil družstvu zaplatit navrhovateli 648.296 Kč s příslušenstvím) podalo družstvo dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož námitka promlčení vznesená družstvem není důvodná, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[6] Z té se podává, že v případě zániku členství smrtí člena (jiného než bytového) družstva mohou nastat dvě různé situace:
1) Dědic členských práv a povinností se nestane členem družstva - v tomto případě má dědic dle výslovného znění §232 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), nárok na vypořádací podíl zůstavitele, jehož členství v družstvu zaniklo.
2) Dědic členských práv a povinností požádá o členství (nejde-li o bytové družstvo) a stane se členem družstva - v tomto případě mu nárok na vypořádací podíl v družstvu nevzniká, neboť majetková hodnota členských práv a povinností je nerozlučně spojena s nabytým členstvím v družstvu.
Srov. např. usnesení ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2145/2010, a ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2603/2016.
[7] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se dále podává:
1) Právo na vyplacení vypořádacího podílu ve veřejné obchodní společnosti se promlčuje v obecné čtyřleté promlčecí době, která počíná běžet dnem jeho splatnosti.
2) Pro určení doby splatnosti práva na vyplacení vypořádacího podílu po zemřelém společníkovi je třeba určit okamžik vzniku tohoto práva, když platí, že se právo nemůže stát splatným před svým vznikem.
3) Dědici právo na vyplacení vypořádacího podílu nevzniká již dnem právní moci rozhodnutí o tom, kdo je dědicem bývalého společníka, neboť k tomuto dni není postaveno najisto, zda vůbec dědici právo na výplatu vypořádacího podílu vznikne, tj. zda se o účast přihlásí, či nikoli. Jestliže dědic právo přihlásit se o účast ve společnosti využije, stane se společníkem veřejné obchodní společnosti a právo na vypořádací podíl mu nevznikne.
4) Vzniká-li právo na vyplacení vypořádacího podílu až marným uplynutím lhůty podle §91 odst. 1 obch. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2000, nemohla splatnost vypořádacího podílu a tím počátek běhu příslušné promlčecí doby nastat před tímto dnem, a to bez ohledu na to, že §61 odst. 3 obch. zák. odvozuje splatnost práva na vyplacení vypořádacího podílu pro všechny důvody jeho vzniku od schválení účetní závěrky, aniž by bral v úvahu případné neukončené dědické řízení.
[8] Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 29 Cdo 793/2011.
[9] Posléze uvedené závěry – byť přijaté v poměrech veřejné obchodní společnosti ve vztahu k právní úpravě účinné do 31. 12. 2000 při výkladu §91 odst. 1 a §61 odst. 3 obch. zák. – se obdobně prosadí i v poměrech družstva ve vztahu k §232 a §233 obch. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013.
[10] V poměrech projednávané věci je ze skutkových zjištění soudů zřejmé, že se navrhovatel výzvou ze dne 14. 1. 2008 dožadoval po družstvu vyplacení vypořádacího podílu. Teprve na základě této výzvy dal navrhovatel implicitně najevo, že se členem družstva nestane, a vzniklo mu právo na vyplacení vypořádacího podílu.
[11] Na výše uvedeném nic nemění ani skutečnost, že navrhovatel dopisem ze dne 1. 2. 2000 požádal družstvo o členství, přičemž mu představenstvo družstva jeho žádost dopisem ze dne 4. 5. 2001 „zamítlo“. Je tomu tak proto, že v době podání žádosti navrhovatel ještě nevystupoval jako dědic členských práv a povinností po zesnulé F. K. ve smyslu §232 odst. 1 obch. zák., neboť o dědictví členských práv a povinností spojených s členstvím v družstvu rozhodl (v reakci na závěry uvedené v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 12. 2004, č. j. 8 Cmo 345/2004-33) Okresní soud v Uherském Hradišti až usnesením ze dne 30. 11. 2006, č. j. D 1488/2005-57, které nabylo právní moci dne 22. 12. 2006. Teprve tímto okamžikem bylo potvrzeno, že navrhovatel je dědicem členských práv a povinností v družstvu po F. K.
[12] Jakkoliv lze tedy dovolateli přisvědčit, že odvolací soud stanovil nesprávně počátek běhu promlčecí doby ke dni právní moci rozhodnutí o tom, kdo je dědicem po bývalé člence družstva, a nikoliv ke dni splatnosti práva na vypořádací podíl (který nastal později), odpovídá závěr odvolacího soudu o tom, že právo na vypořádací podíl nebylo promlčeno – co do výsledku – ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.
[13] Odkaz dovolatele na závěry přijaté v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3689/2010, není přiléhavý. Dovolatel totiž pomíjí, že citované rozhodnutí řešilo případ, ve kterém se předmětem dědictví stal toliko vypořádací podíl, zatímco v poměrech projednávané věci navrhovatel zdědil členská práva a povinnosti.
[14] Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že rozhodl ve věci (v rozporu s §214 odst. 3 o. s. ř.) bez nařízení jednání řízení a že postupoval v rozporu se zásadou zákazu překvapivých rozhodnutí, poukazuje na údajné vady řízení. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř., aniž by otevíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo; tato námitka tak dovolání přípustným nečiní.
[15] „Překvapivostí“ napadené rozhodnutí navíc ani netrpí. V situaci, kdy se otázkou, zda je právo na vyplacení vypořádacího podílu promlčené, zabýval již soud prvního stupně, mohlo být rozhodnutí odvolacího soudu „překvapivým“ jen pro účastníka řízení ochrany svých procesních práv nedbalého a na jednání odvolacího soudu nepřipraveného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 29 Cdo 300/2010, uveřejněný pod číslem 32/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[16] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 6. 2020
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu