ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.7.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 7/2020-461
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci žalobce S. M. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice - Okresnímu soudu v Olomouci , se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 16, PSČ 779 00, ve věci nejasného podání, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 5. 2. 2015, č. j. 12 Co 4/2015-134, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 Nc 109/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 20. 9. 2019, č. j. 69 Co 265/2019-444, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 7. 2019, č. j. 16 Nc 109/2013-433, odmítl podání žalobce ze dne 7. 12. 2015, doručené soudu dne 9. 12. 2015, které je dle obsahu žalobou pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. 9. 2015, č. j. 12 Co 315/2015-208, podání žalobce ze dne 13. 2. 2017, doručené soudu dne 14. 2. 2017, které je dle obsahu žalobou pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. 1. 2017, č. j. 69 Co 5/2017-309, podání žalobce ze dne 19. 8. 2016, doručené soudu dne 23. 8. 2016, které je dle obsahu žalobou pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 5. 2016, č. j. 12 Co 101/2016-254, a podání žalobce ze dne 19. 12. 2017, doručené soudu dne 21. 12. 2017, které je dle obsahu žalobou pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 20. 10. 2017, č. j. 69 Co 381/2017-372 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 20. 9. 2019, č. j. 69 Co 265/2019-444, k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
[4] Jelikož dovolatel nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (§241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; dále též jen „o. s. ř.“), Okresní soud v Olomouci jej usnesením ze dne 17. 12. 2019, č. j. 16 Nc 109/2013-451 (doručeným dovolateli dne 19. 12. 2019), vyzval k odstranění nedostatku povinného zastoupení a poučil jej, že nebude-li nedostatek povinného zastoupení odstraněn, bude dovolací řízení zastaveno.
[5] Dovolatel na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 19. 12. 2019, doručeným soudu prvního stupně dne 20. 12. 2019, kterým opětovně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Nedostatek povinného zastoupení neodstranil.
[6] Podle §241 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání (odstavec druhý písm. a/). Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).
[7] Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.
[8] Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).
[9] Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
[10] Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací, neboť (opětovné) posuzování této otázky soudem prvního stupně by vedlo k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[11] Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu §138 a §30 o. s. ř. pro dovolací řízení, neboť dovolatel své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně.
[12] O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
[13] Žaloba pro zmatečnost musí vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. §232 odst. 1 o. s. ř.).
[14] V podáních doručených soudu prvního stupně dne 9. 12. 2015, 14. 2. 2017, 23. 8. 2016 a 21. 12. 2017, žalobce uvádí, že podává „žalobu“ proti usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. 9. 2015, č. j. 12 Co 315/2015-208, ze dne 30. 1. 2017, č. j. 69 Co 5/2017-309, ze dne 27. 5. 2016, č. j. 12 Co 101/2016-254, a ze dne 20. 10. 2017, č. j. 69 Co 381/2017-372, „dle o. s. ř., §229/1e, g, 2 a, b, 3, 4“, přičemž k důvodům žaloby tvrdí toliko, že „usnesení je zcela zmatečné“, bylo vydáno „vyloučenými soudci o. s. ř., §14/1, 2, 3“ a je „dosažené trestným činem soudce“.
[15] Uvedení důvodu žaloby pro zmatečnost v sobě zahrnuje požadavek, aby žaloba obsahovala jeho - po skutkové stránce (dostatečně určité a srozumitelné) - vylíčení tak, aby bylo nepochybné, jaký z důvodů zmatečnosti uvedených v ustanovení §229 o. s. ř. se uplatňuje a v čem důvod zmatečnosti spočívá, tedy aby bylo možné taková skutková tvrzení subsumovat pod některý ze zákonem stanovených důvodů zmatečnosti; nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení zákona, ve kterém je důvod zmatečnosti obsažen (srov. např. R 67/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4305/2016; 21 Cdo 4306/2016).
[16] Žalobce v podané žalobě pro zmatečnost žádné rozhodné skutkové okolnosti, z nichž usuzuje na naplnění důvodu zmatečnosti, neuvedl. Okresní soud v Olomouci jej usnesením ze dne 17. 6. 2019, č. j. 16 Nc 109/2013-422, vyzval k doplnění žaloby a poučil jej o následcích nesplnění výzvy (§43 o. s. ř.); žalobce však své podání řádně nedoplnil, přičemž tato vada brání pokračování v řízení.
[17] Žalobce nadto v této věci podává žalobu pro zmatečnost proti usnesením vydaným v souvislosti s řízením o žalobě pro zmatečnost, jíž napadal usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 5. 2. 2015, č. j. 12 Co 4/2015-134. Podle §230 odst. 3 o. s. ř. však žaloba pro zmatečnost není přípustná proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, což odpovídá i ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2015, sen. zn. 21 ICdo 6/2015).
[18] Je proto zjevné, že žalobce v projednávané věci uplatňuje své právo zřejmě bezúspěšně. Jeho žádosti o ustanovení zástupce tak nemůže být vyhověno, neboť by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.
[19] Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že znovu nevyzýval dovolatele ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li dovolatel v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že dovolatel se v minulosti obracel mnohokráte na Nejvyšší soud s dovoláním, a byl soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení opakovaně vyzýván, a to včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám (např. ve věcech vedených Nejvyšším soudem pod sp. zn. 21 Cdo 1622/2014, sp. zn. 21 Cdo 3336/2014; sp. zn. 21 Cdo 3338/2014, sp. zn. 21 Cdo 706/2013). Dovolateli je tudíž nepochybně dobře známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem a že následkem nesplnění podmínky povinného zastoupení je zastavení dovolacího řízení.
[20] Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016.
[21] V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud řízení o dovolání zastavil (§241b odst. 2, §104 odst. 2 a §243f odst. 2 o. s. ř.).
[22] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 7. 2020
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu